Michael Kocáb (* 28. července 1954 Praha) je český hudební skladatel, zpěvák, občanský aktivista, politik a podnikatel. V letech 2009–2010 byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny České republiky ve Fischerově vládě (nestraník nominován Stranou zelených), jediným, který zůstal ve funkci i po pádu předchozí druhé Topolánkový vlády. Do září 2010 pracoval jako zmocněnec pro oblast lidských práv, spadajícím pod úřad vlády. Na počátku 90. let 20. století byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR a jedním z iniciátorů[zdroj?] odchodu sovětských vojsk z území bývalého Československa.

Michael Kocáb na Vinohradském vinobraní 2005
Narodil se v rodině evangelického faráře Alfréda Kocába a promované psycholožky ve městě Zruč nad Sázavou. V roce 1973 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, o šest let později absolvoval pražskou konzervatoř v oboru skladba a varhany (skladbu u Ilji Hurníka, varhany u Jiřího Ropka).

Ještě během studií v roce 1977 založil kultovní skupinu Pražský výběr. Skupina se až do roku 1989 pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1980 byl Kocáb obviněn pro politickou provokaci a stíhání bylo ukončeno až díky prezidentské amnestii. Mezi roky 1982 a 1987 měla skupina zakázanou činnost. Několik měsíců před revolucí v roce 1989 se podílel na natáčení filmu Pražákům, těm je tu hej (mj. zde byla scéna Kocábovy popravy natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda).

Po rozpadu původní skupiny Pražský výběr Kocáb vytvořil roku 2006 projekt Pražský Výběr II (Michael Kocáb – klávesy a zpěv, Klaudius Kryšpín – bicí, Zlata Emily Kinská – zpěv, vokál, percusse, Glenn Proudfoot – sólová kytara, vokál, Richard Scheufler – baskytara, zpěv, vokál).

V současnosti je Kocáb autorem písní, komorních děl i filmové hudby (mj. držitelem Českého lva za rok 2004 za film Král zlodějů). V roce 2012 na pohřbu bývalého českého prezidenta Václava Havla se usmířil s Michalem Pavlíčkem a dali kapelu Pražský Výběr znovu dohromady.

Kocáb na jaře 1989 společně s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most, která měla zprostředkovávat komunikaci mezi vládnoucími a disidentskými strukturami. Na podzim stejného roku se tato iniciativa podílela na zprostředkování všech rozhovorů mezi zástupci opozice a předsedou komunistické vlády Ladislavem Adamcem.

Po 17. listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra a členem krizového štábu koordinačního centra OF. Jednal s náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády Miroslavem Vackem a velitelem západního vojenského okruhu Mojmírem Zachariášem o nezasahování armády do průběhu sametové revoluce. Stejná jednání vedl i se zástupci sovětské armády umístěné v ČSSR.

28. prosince 1989 byl kooptován do Federálního shromáždění ČSSR (volební obvod č. 1 - Praha 1, Praha 2) jako bezpartijní poslanec (respektive poslanec za Občanské fórum). O den později byl na jeho návrh zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

Mandát obhájil ve volbách roku 1990, za OF. Ve volbách v roce 1990 získal vysoký počet preferenčních hlasů (54 % - druhý nejpreferovanější kandidát po Alexandru Dubčekovi). V československém parlamentu byl členem zahraničního výboru, parlamentní komise prověřující spolehlivost generálů armády a členem komise pro kontrolu Federální bezpečnostní informační služby.

V roce 1991 navštívil společně s Dubčekem Sovětský svaz, kde promluvil na plénu Nejvyššího sovětu.

Obecnou popularitu Kocáb získal jako předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa, jejíž vznik inicioval. Poté, co poslední sovětský voják opustil ČSFR (30. 3. 1991), rezignoval na veřejné politické funkce a začal se věnovat hudbě, podnikání a poradenství.

V roce 1992 organizoval společně s Pavlem Tigridem petici na podporu práva občanů Československa rozhodnout o případném rozdělení federace v referendu (více jak 2,5 milionu podpisů).

Mezi roky 1993–2003 působil jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Na tuto činnost navázala spolupráce s Havlovou nadací a knihovnou, která trvá dodnes.

V srpnu 2008 ohlásil svou kandidaturu v senátních volbách za Stranu zelených v centrálním pražském volebním obvodu, který zahrnuje Prahu 1, Prahu 7, Prahu-Troja a menší části Prahy 2 a Prahy 6. Na kandidátce SZ nahradil Jiřího Hromadu, který o měsíc dříve odstoupil ze zdravotních důvodů. Podle vlastních slov až na „dost důraznou přímluvu od exprezidenta Havla.“ Ve volbách se Kocáb umístil na třetím místě se ziskem 15,4 %, když zaostalo o 748 hlasů za druhou sociální demokratkou Blankou Haindlovou.

V lednu 2009 byl nominován Stranou zelených na uvolněné místo ministra pro oblast lidských práv a národnostních menšin po odstupující Džamile Stehlíkové. Do funkce byl jmenován 23. ledna 2009.

Po vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě na jaře 2009 byl jediným úřadujícím ministrem, který se stal členem nadcházející vlády Jana Fischera jmenované 8. května 2009. 29. března 2010 podal demisi na členství ve vládě. Poté, co Michael Kocáb rezignoval na funkci ministra pro lidská práva a řízení příslušného útvaru na Úřadu vlády ČR se ujal předseda vlády Jan Fischer, odvolal vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Litomiského a 19. dubna 2010 jmenoval do této funkce Michaela Kocába. Ten si po několika měsících stěžoval, že se vláda o činnost jeho útvaru nezajímá a nespolupracuje s ním, a nedlouho poté, co si předseda vlády Petr Nečas za svého poradce pro oblast lidských práv zvolil křesťanského konzervativce Romana Jocha, za nejasných okolností pohrozil svou rezignací, což si Petr Nečas vyložil jako akt podání rezignace, a následně byl Kocáb vládou dne 15. září 2010 odvolán. Zpočátku média spekulovala o tom, zda a kdo bude jmenován jeho nástupcem. Ačkoliv Petr Nečas deklaroval, že funkce zůstane zachována, zůstala několik měsíců neobsazena a činnost útvaru ještě více stagnovala, například vládní rada pro lidská práva přestala pracovat, protože ji nikdo v pravidelném termínu nesvolal.

V 80. letech komunistická Státní bezpečnost vedla na Kocába tzv. signální svazek s krycím jménem Míša. Existence tohoto typu svazku prokazuje podezření StB, že se Kocáb dopouští porušování tehdy platných zákonů, samo o sobě však neukazuje na vědomou spolupráci. Pro StB Michal Kocáb pouze vydal obecné prohlášení.

V dubnu 1990 založil Michael Kocáb společně s Oldřichem Lichtenbergem a Miloslavem Zapletalem mediální a producentskou společnost Art Production K, ve které zastával funkci předsedy představenstva. V květnu 1991 se stal členem představenstva akciové společnosti Montované stavby Praha, která vznikla transformací stejnojmenného státního podniku. Montované stavby Praha založily v lednu 1992 investiční fond TREND VIF, ve kterém se Kocáb stal předsedou představenstva. Členem představenstva se stal také jeho švagr Martin Kratochvíl. TREND VIF se účastnil obou kol kupónové privatizace. Kocábova sestra Magdalena Kratochvílová spolu s dalšími lidmi přesvědčila svého bratra a svého manžela k osobní účasti v mediální kampani, pro kterou vymyslela slogan „Dívejte se naším směrem“. V druhé vlně byl použit slogan „Vždy plníme slovo, to je náš TREND“. Společnosti Art Production K, Bonton, Montované stavby a Bankovní dům SKALA založily v lednu 1993 společnost TRENDIS, která měla spravovat majetek VIF TREND. V srpnu 1995 Kocáb s Kratochvílem prodali správcovskou společnost Královéhradecké brokerské společnosti. Podle bývalého ministra privatizace Tomáše Ježka tím umožnil vytunelování fondů.

Noví majitelé jejím prostřednictvím TREND VIF vytunelovali a připravili drobné akcionáře o jejich vklady ve výši 1,4 miliardy Kč. Trestní řízení se skupinou podvodných manažerů v čele s Miroslavem Hálkem nebylo ani po deseti letech od podání obžaloby pravomocně uzavřeno. V srpnu 2008 odsoudil královéhradecký soud Miroslava Hálka k sedmi letům vězení, po třech letech vězení dostali i další bývalí vrcholní manažeři. Součástí nepravomocného rozsudku byla také povinnost nahradit škodu a zákaz podnikat v managementu firem. Po několika odvoláních nebyl pravomocný rozsudek vynesen ani na konci roku 2010 a hlavní líčení bylo odloženo na neurčito.

Sám Kocáb tvrdí, že akcionáře nepoškodil a zisk z transakce ve výši 36 milionů nepoužil k osobnímu obohacení. 29 milionů korun však převedl do Nadace Michaela Kocába, která se zaměřila především na podporu týdeníku Literární noviny. Spolu s Kocábem ve správní radě (které předsedá) této nadace sedí jeho rodiče Alfréd a Darja Kocábovi, dcera Natálie Kocábová, a Jan Nedvěd. Ředitelem nadace je po převzetí funkce od Jakuba Patočky od 1.1.2009 Vavřinec Hutka. Podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky pocházely peníze zaplacené kupcem z vytunelovaného fondu TREND.

Kocáb je členem statutárních orgánů několika společností.

Michael Kocáb zakládal a dodnes spoluvlastní významný podíl (6 %) ve firmě Bonton.

Kocáb je rozvedený, jeho ženou byla Američanka Marsha. Z manželství má dcery Natálii a Jessicu, syna Michaela. Kocábova dcera Natálie se také věnuje hudbě. Michael Kocáb udržuje poměr se svou bývalou mluvčí Lejlou Abbasovou, 13. prosince 2011 se jim narodil syn. Abbasová však podle jeho slov nebyla příčinou rozvodu, s manželkou již prý žili osm let odděleně ve společné domácnosti. V reakci na medializaci poměru s Abbasovou nabídl Kocáb svou rezignaci, kterou premiér Fischer nepřijal. Lejla Abbasová pozici tiskové mluvčí sama opustila.

Michael Kocáb má trvalé bydliště v Praze 1, přechodně žije v Praze-Troji.

Vloženo: 06.06.2014, martin