Petr Novák (6. září 1945, Praha, ČR - 19. srpna 1997, Praha) byl český zpěvák a skladatel.

Před maturitou byl vyloučen z gymnázia a v hudbě byl samoukem. V roce 1963 založil s kamarády první skupinu, která později dostala název George and Beatovens. Ve sklepě natočili několik svých písniček a dvě z nich publicista Jiří Černý vybral do svého hudebního pořadu Houpačka. Skladba Já budu chodit po špičkách se okamžitě stala hitem.

V roce 1966 nastoupil do skupiny Flamengo. S ní vydal první singl Já budu chodit po špičkách a Povídej. Následoval další úspěšný singl Náhrobní kámen. V roce 1967 vyhrává tato píseň 1. místo v anketě Zlatý slavík v kategorii Píseň (dnes se už tato kategorie neuděluje!). Singly Náhrobní kámen a Já budu chodit po špičkách vycházejí u hudebního koncernu Supraphon, pak už Novákovy desky vydává do roku 1994 Panton.

V roce 1967 obnovil skupinu George & Beatovens a s ní nahrál další úspěšné tituly. Např. Klaunova zpověď, Pokoj č. 26, Dětský oči. Psal i pro jiné zpěváky, např. pro Pavla Sedláčka skladbu Džbán a i jiní psali pro něj, např. Petr Janda z Olympicu - skladba Bezhlavý rytíř. Dvorním textařem Petra Nováka byl Ivo Plicka, který pro něho napsal téměř všechny jeho první hity a stěžejně se podílel i na prvních třech elpíčkách. Zde je nutno říci, že jeho hity z oné doby vznikaly tak, že on sám vždy zhudebnil text, který mu Ivo Plicka napsal. Skladby které vznikaly obrácenou cestou, nejdříve melodie a potom text, dával Petr zpívat jiným zpěvákům. (Např. již zmíněná skladba "Džbán"). V první polovině 70. letech vystupoval v Semaforu, s kytarou po klubech i v estrádě. Ferdinand Havlík a Jiří Suchý pro něho napsali patrně jednu z nejlepších písní jeho kariéry (jak tvrdí publicista Jiří Černý), Dívenku z duhy.

13. prosince 1974 měl Novák vážnou autohavárii, při které málem přišel o nohu[1]..

Roku 1969 na soutěži Bratislavská lyra vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha, ale vzhledem ke své popularitě nedostal oficiální zákaz.

Po roce 1971 byla skupina George & Beatovens rozpuštěna a tak vystupoval spíše sólově. Po událostech roku 1968 vydal v nakladatelství Panton singl, pro který Ivo Plicka upravil a aktualizoval text jedné jejich společné, do té doby nikdy nezveřejněné skladby. Nová verze dostala název "Den štěsti". Jelikož ještě před schválením k nahrávání musel Ivo Plicka text několikrát upravovat, aby vyhověl požadavkům schvalovací komise a celá píseň tak ztratila svůj politický náboj, rozhodli se oba autoři zakončit píseň zvukovým efektem. V závěru skladby tak zazní střelba z kulometu a výbuchy granátů. Deska se sice objevila na pultech prodejen, ale po jejím odvysílaní v rozhlasu byla z prodejen stažena. Na Petra byl pak cílevědomě vyvíjen nátlak, aby začal spolupracovat s jinými textaři. A tak ztrácí oporu ve svém textaři Ivo Plickovi, který odjíždí do zahraničí do Mnichova, kde žila jeho manželka, která byla občankou tehdejší Německé spolkové republiky. Ivo ale připravil společně s ním ještě v roce 1977 písničky pro tematickou desku Planeta snů, kterou však Panton odmítl v dané formě vydat a její torzo se objevilo v roce 1980 na elpíčku Co je to láska.

V roce 1975 přichystal se skupinou C&K Vocal a skupinou Bohuslava Jandy monotematickou desku, rockovou operu, Kráska a zvíře. Texty napsal Zdeněk Rytíř. Šlo o moderní variaci stejnojmenné francouzské pohádky.

Od druhé poloviny 70. let se více objevoval v někdejší Československé televizi a obnovil George and Beatovens, avšak jen pod zkráceným názvem G+B.

Úspěch se dostavil s novými písničkami, např. Co je to láska, Hvězdičko blýskavá nebo Přátelství na n-tou a píší pro něho různí textaři, např. Pavel Vrba, Eduard Krečmar či Pavel Cmíral.

Po Krásce a zvířeti a na desce nezrealizované sci-fi pohádce Planetě snů se v 80. letech pustil do dalších monotematických projektů. Byly jimi autobiografická Zpověď, otextovaná kamarádem Pavlem Vrbou a Memento - příběh o drogách podle stejnojmenné knihy publicisty Radka Johna (desku otextoval Michael Žantovský).

V polovině 80. let přemýšlel o konci své hudební kariéry, ale odradili ho od toho jeho nejbližší.

V roce 1984 se oženil s herečkou Evou Jakoubkovou.

Od počátku 90. let koncertoval se zpěvákem Karlem Kahovcem, s nímž účinkoval v 60. letech ve skupině Flamengo. V 90. létech natočil jediné a poslední řadové album s názvem Dávné sliby, kde se na textech mj. podílel i básník Pavel Šrut. Společně s Karlem Kahovcem také připravili album Rub a líc, kde si společně zazpívali tři duety. Byl si ale vědom, ze žádné z těchto desek se nepodařilo získat takový zájem posluchačů jako skladby, které napsal s textařem Ivo Plickou. A když skupina Olympic dostala nabídku koncertovat ve Švýcarsku, kde v té době Ivo Plicka žil, tak se rozhodl jet také. Za doprovodu skupiny Olympic tam zazpíval své staré a dobré hity jako Povídej a Náhrobní kámen. Po koncertě nejel s Petrem Jandou a spol. do hotelu, ale s Ivo Plickou k němu domu do Wallisellen. (Kt.Zurich) Tam se oba přes noc domluvili na další spolupráci. V plánu bylo nové LP autorů Petr Novák - Ivo Plicka. Na první straně LP se měla např. objevit už dávno hotová píseň Cesta za sluncem, která neprošla v 60. letech cenzurou. Dále nikdy nezveřejněná Krásná slečna a písně z Planety snů, které před lety také "nepřežily" schvalovací řízení. Druhá strana měla být naprosto nová. Finální skladbou tohoto LP měla být Píseň na rozloučenou. Oba autoři tak chtěli zavzpomínat a rozloučit se s kamarády, jako byli Miroslav Berka (1944 - 1987) nebo Jiří Schelinger (1951 - 1981). Petr se s textem k Písni na rozloučenou vrátil do Prahy a Ivo odletěl na Floridu do USA, kde se často přechodně zdržoval. K realizaci jejich plánu už nedošlo. Píseň na rozloučenou údajně zhudebnil, ale po jeho smrti se nenašel žádný notový záznam, ani nahrávka. Ivo dal proto text ke zhudebnění Vladimíru Zahradníčkovi, a v jeho studiu píseň také sám nazpíval. Za zmínku stojí, že všechny kytarové party pro tuto nahrávku nahrál Pavel Fořt, který jej kdysi doprovázel ve skupině Flamengo.

Po celou svou kariéru bojoval s velmi špatným zdravotním stavem. Moc nejedl, o to více kouřil a pil, mnohokrát musel být hospitalizován. Měl vyložený odpor k jídlu a dá se říci, že trpěl mentální anorexií. Měl výrazné problémy s chůzí, koncem 80. let spadl ze schodů a zlomil si nohu v krčku. Jeho zdravotní stav velmi zhoršila rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. Několik týdnů před smrtí musel od lékařů dostávat injekce, aby na dvouhodinovém koncertě mohl fungovat. Jedno z jeho posledních vystoupení proběhlo v kostele, kde za doprovodu kytary a violy odehrál své největší hity. Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku. Skonal tiše, bezbolestně na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu. Alespoň tak to je všeobecně publikováno. Úmrtní list (http://klaunovazpoved.blog.cz/1005/umrtni-list-petra-novaka) ale říká něco úplně jiného. Petrovi bylo 51 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Vloženo: 27.08.2015, martin