Sláva Vaic Jazz
Narozen:
20. 11. 0961, Rakovník, Česko
Hudebník
Hraje na:
trombon
Slávovým prvním nástrojem byly housle a po nich už trombon na lidové škole umění ve třídě učitele Petra Konopáska. Od žesťů pak na několik let zběhl k baskytaře do rockové skupiny Kamelot. Později hrál na basu též s tanečním orchestrem Kastelán a také s rakovnickým Film Blues Bandem. Tam pro změnu na kytaru a trombon. Od roku 1990 vystupuje už pouze s BrassBandem, kde se postupem času vypracoval až na kumulovanou funkci provozního vedoucího, sólového zpěváka, trombonisty a spíkra.
Také Slávův hudební projev má zcela zásadní vliv na celkový sound BrassBandu. Jeho velkým hudebním vzorem je americký trombonista Kid Ory, který se jak známo s nástrojem příliš nepáral. Hrál stylem, který později jeho odpůrci definovali jako „spálená tráva“. Sláva tento systém ještě zdokonalil, takže v jeho podání se dá hovořit o trávě přejeté pořádně rozpáleným parním válcem. Na vysvětlenou můžeme uvést i následující historku, ke které došlo, když místo Slávy poprvé zaskakoval trombonista Melody Makers Michal Plecitý. Hned o první přestávku za ním přišel užaslý Pavel Kadlík a nechal si ukázat Plecitého nástroj. „Na co to, Michale, prosím tě, hraješ?“ „No, normálně, na trombon.“ „A že je to takový melodický a leze to i do vejšek, to je normální?“ „Jasně.“ „A cirkulárku bys napodobit neuměl?“ „Proč jako?“ „Ne, to je dobrý.“
Kromě trombonových partů patří Slávovi také pozice sólového zpěváka. Má totiž z kapely absolutně nejsilnější hlas, takže jako jediný dokáže bez mikrofonu přeřvat ostatní nástroje, které mají za úkol zpěv jemně podbarvovat nebo zpěvákovi pianissimo odpovídat. Bohužel, vnitřní směrnice o dynamice se daří dodržovat opět jen v počátečních fázích koncertu. Obklykle do prvních panáků nebo do třetího piva.
Sláva je v kolektivu oblíben pro svou kamarádskou a (někdy až příliš) autoritativní povahu. Ostatně, jediný vysokoškolsky vzdělaný člen kapely to mezi ostatními dělnickými kádry nemá zrovna jednoduché. Bývalého kantora v sobě zapře jen stěží, a tak se tu a tam neudrží a snaží se rozšířit omezené obzory svých kolegů nenucenými poučkami, přednáškami či poznávacími výlety. Za to si vysloužil přezdívku „Učitel národa“ nebo v době nepřítomnosti též „Jan Ámos Kokot“. Kapela dodnes vzpomíná na nezapomenutelné pátrání po čtvrti secesních domů v Darmstadtu nebo na výlet lodí za rybí faunou Mohanu, které Sláva inicioval a ještě dodnes za ně sklízí slova uznání. Zejména od těch členů kapely, kteří zůstali na hotelu.
Sláva je velkým milovníkem jezdectví, jednoho koně dokonce i vlastní a již na něm utrpěl nejedno zranění. Zajímá se rovněž o lyžování, cykloturistiku a sběr ovoce s vyšším obsahem cukru.
Také Slávův hudební projev má zcela zásadní vliv na celkový sound BrassBandu. Jeho velkým hudebním vzorem je americký trombonista Kid Ory, který se jak známo s nástrojem příliš nepáral. Hrál stylem, který později jeho odpůrci definovali jako „spálená tráva“. Sláva tento systém ještě zdokonalil, takže v jeho podání se dá hovořit o trávě přejeté pořádně rozpáleným parním válcem. Na vysvětlenou můžeme uvést i následující historku, ke které došlo, když místo Slávy poprvé zaskakoval trombonista Melody Makers Michal Plecitý. Hned o první přestávku za ním přišel užaslý Pavel Kadlík a nechal si ukázat Plecitého nástroj. „Na co to, Michale, prosím tě, hraješ?“ „No, normálně, na trombon.“ „A že je to takový melodický a leze to i do vejšek, to je normální?“ „Jasně.“ „A cirkulárku bys napodobit neuměl?“ „Proč jako?“ „Ne, to je dobrý.“
Kromě trombonových partů patří Slávovi také pozice sólového zpěváka. Má totiž z kapely absolutně nejsilnější hlas, takže jako jediný dokáže bez mikrofonu přeřvat ostatní nástroje, které mají za úkol zpěv jemně podbarvovat nebo zpěvákovi pianissimo odpovídat. Bohužel, vnitřní směrnice o dynamice se daří dodržovat opět jen v počátečních fázích koncertu. Obklykle do prvních panáků nebo do třetího piva.
Sláva je v kolektivu oblíben pro svou kamarádskou a (někdy až příliš) autoritativní povahu. Ostatně, jediný vysokoškolsky vzdělaný člen kapely to mezi ostatními dělnickými kádry nemá zrovna jednoduché. Bývalého kantora v sobě zapře jen stěží, a tak se tu a tam neudrží a snaží se rozšířit omezené obzory svých kolegů nenucenými poučkami, přednáškami či poznávacími výlety. Za to si vysloužil přezdívku „Učitel národa“ nebo v době nepřítomnosti též „Jan Ámos Kokot“. Kapela dodnes vzpomíná na nezapomenutelné pátrání po čtvrti secesních domů v Darmstadtu nebo na výlet lodí za rybí faunou Mohanu, které Sláva inicioval a ještě dodnes za ně sklízí slova uznání. Zejména od těch členů kapely, kteří zůstali na hotelu.
Sláva je velkým milovníkem jezdectví, jednoho koně dokonce i vlastní a již na něm utrpěl nejedno zranění. Zajímá se rovněž o lyžování, cykloturistiku a sběr ovoce s vyšším obsahem cukru.