Oldřich Říha Hard Rock
Narozen:
18. 5. 1948, Praha, Česko
Zpěvák
Hudebník
Hraje na:
kytara
Oldřich Říha (* 18. května 1948, Praha) je český hudebník, frontman české rockové skupiny Katapult.
Dětství prožil Oldřich Říha v Praze v Mozartově ulici a v ulici Na Cihlářce, kde žil u babičky. Tehdy jeho největší zálibou byla četba dobrodružné literatury. Když byl jeho otec převelen z Prahy do Plzně, začal se Oldřich Říha na plzeňské základní škole věnovat sportu a to do té doby, dokud ho úplně nepohltil rock'n'roll, který u něj zvítězil nad vším ostatním. V současné době bydlí v Chrášťanech u Prahy
Hudební kariéru začínal v kapelách Memphis, Black Stars, Sinners, poté působil ve skupině Františka Ringo Čecha, ve skupině Mahagon, která se v roce 1975 přejmenovala na Katapult (Jiří "Dědek" Šindelář, Anatoli Kohout)
Je znám také pod přezdívkami Olda, železnej Olda, ocelovej Olda. Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult.
Kytarista, skladatel, textař, zpěvák, který si za 31 let v dnes již legendárním Katapultu (a 43 let na pódiu) vybudoval - a nutno podotknout, že za všech okolností velmi tvrdou prací - zcela neotřesitelnou pozici člověka, který dal a dává rockové muzice, kterou hraje a skládá, naprosto osobitý punc jedinečnosti.
Muzikant, kterého jeho nadevše milovaný rock'n'roll zasáhl v 60. letech takovou silou, že tehdy úplně zahodil veškeré ostatní aktivity, vzdělání a vrhl se na muziku. Dnes už lze s naprostou jistotou říci, že tuto svoji "riskantní" volbu vyhrál na celé čáře - a to jen díky tomu, že od samého začátku své muzice bezmezně věří, celým svým bytím pro muziku žije, celým svým srdcem muziku hraje a to svým nenapodobitelným způsobem, autenticky, opravdově .... jeho muzika je jedinečná a zvláštní v tom, že se v ní bezděčně, instinktivně a přirozeně smíchává syrový rockový nářez, spontánní živočišnost, přímočará pocitovost a nálada s upřímnou rock'n'rollovou poetikou, srdečným rhytm'n'bluesovým cítěním a nespoutaným nadšením z hraní.
Producent, který úspěšně produkuje muziku svého srdce bez ohledu na hudební trendy a kritiku, bez pózy a bez přetvářky jde svoji cestou, která funguje i díky jeho výborné intuici.
Dříč, který z každého osudového průšvihu dokáže vymanit novou šanci pro Katapult a jeho muziku a díky svému obrovskému úsilí dokáže nepřízeň osudu obrátit ve svůj prospěch a ve prospěch své hudby.
Životní rváč nezlomné vůle, jehož pracovní tempo, pracovní nasazení, odhodlání a úsilí málokdo vydrží a málokdo v něm obstojí, což potvrzují i některé problémy s některými bubeníky, kteří nedokázali s Říhou držet jeho neúnavný krok. Avšak ti, co to dokázali, si mohou gratulovat, protože ustát Říhovo tempo a podmínky je prubířský kámen víry v sebe a svoje schopnosti.
Člověk, který čte moderní a klasickou literaturu a přitom se dokáže přirozeně a vřele bavit s obyčejnými lidmi v hospodě, kteří tam o literatuře jistě nediskutují.
Člověk, který dokáže myšlenku německého filosofa Nietzscheho převést do textu své písničky ("To mi tedy věř" z alba Všechno nebo nic) tak srozumitelně, že to pochopí i ten posluchač, který podobnou knihu nedržel v životě v ruce.
Dětství prožil Oldřich Říha v Praze v Mozartově ulici a v ulici Na Cihlářce, kde žil u babičky. Tehdy jeho největší zálibou byla četba dobrodružné literatury. Když byl jeho otec převelen z Prahy do Plzně, začal se Oldřich Říha na plzeňské základní škole věnovat sportu a to do té doby, dokud ho úplně nepohltil rock'n'roll, který u něj zvítězil nad vším ostatním. V současné době bydlí v Chrášťanech u Prahy
Hudební kariéru začínal v kapelách Memphis, Black Stars, Sinners, poté působil ve skupině Františka Ringo Čecha, ve skupině Mahagon, která se v roce 1975 přejmenovala na Katapult (Jiří "Dědek" Šindelář, Anatoli Kohout)
Je znám také pod přezdívkami Olda, železnej Olda, ocelovej Olda. Mezi jeho nejslavnější skladby patří například Půlnoční závodní dráha, Blues, Já nesnídám sám, Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Katapult.
Kytarista, skladatel, textař, zpěvák, který si za 31 let v dnes již legendárním Katapultu (a 43 let na pódiu) vybudoval - a nutno podotknout, že za všech okolností velmi tvrdou prací - zcela neotřesitelnou pozici člověka, který dal a dává rockové muzice, kterou hraje a skládá, naprosto osobitý punc jedinečnosti.
Muzikant, kterého jeho nadevše milovaný rock'n'roll zasáhl v 60. letech takovou silou, že tehdy úplně zahodil veškeré ostatní aktivity, vzdělání a vrhl se na muziku. Dnes už lze s naprostou jistotou říci, že tuto svoji "riskantní" volbu vyhrál na celé čáře - a to jen díky tomu, že od samého začátku své muzice bezmezně věří, celým svým bytím pro muziku žije, celým svým srdcem muziku hraje a to svým nenapodobitelným způsobem, autenticky, opravdově .... jeho muzika je jedinečná a zvláštní v tom, že se v ní bezděčně, instinktivně a přirozeně smíchává syrový rockový nářez, spontánní živočišnost, přímočará pocitovost a nálada s upřímnou rock'n'rollovou poetikou, srdečným rhytm'n'bluesovým cítěním a nespoutaným nadšením z hraní.
Producent, který úspěšně produkuje muziku svého srdce bez ohledu na hudební trendy a kritiku, bez pózy a bez přetvářky jde svoji cestou, která funguje i díky jeho výborné intuici.
Dříč, který z každého osudového průšvihu dokáže vymanit novou šanci pro Katapult a jeho muziku a díky svému obrovskému úsilí dokáže nepřízeň osudu obrátit ve svůj prospěch a ve prospěch své hudby.
Životní rváč nezlomné vůle, jehož pracovní tempo, pracovní nasazení, odhodlání a úsilí málokdo vydrží a málokdo v něm obstojí, což potvrzují i některé problémy s některými bubeníky, kteří nedokázali s Říhou držet jeho neúnavný krok. Avšak ti, co to dokázali, si mohou gratulovat, protože ustát Říhovo tempo a podmínky je prubířský kámen víry v sebe a svoje schopnosti.
Člověk, který čte moderní a klasickou literaturu a přitom se dokáže přirozeně a vřele bavit s obyčejnými lidmi v hospodě, kteří tam o literatuře jistě nediskutují.
Člověk, který dokáže myšlenku německého filosofa Nietzscheho převést do textu své písničky ("To mi tedy věř" z alba Všechno nebo nic) tak srozumitelně, že to pochopí i ten posluchač, který podobnou knihu nedržel v životě v ruce.