Michal Worek: DREAMAGINATION jako útočiště před hlukem světa

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

24.06.2026: V rozhovoru s pianistou a skladatelem Michalem Workem se otevírá příběh skladby DREAMAGINATION. Intimního díla, které vzniklo z potřeby zpomalit, nadechnout se a najít ticho v době zahlcené rychlostí a tlakem. Michal popisuje dvojí impuls, jenž ho k tvorbě přivedl, nečekané propojení s Dorotou Barovou a jejím pětistrunným violoncellem, návrat ke třineckým kořenům i to, proč je pro něj klavír osobní útočiště. DREAMAGINATION se tak stává jemným vzdorem vůči tempu dneška - pozvánkou ke klidu, prostoru a návratu k sobě.

Co pro tebe znamenal ten prvotní impuls napsat skladbu jako reakci na tlak dnešní doby a jak dlouho v tobě téma zrálo?

Ty impulzy byly vlastně dva. Jednak společenský, kdy se na nás valí každým dnem hromada převážně negativních zpráv a člověk má pocit, že není kam utéct, není kam se schovat. Druhý impuls byl pracovní, jelikož posledních několik let věnuji práci téměř všechen čas a měl jsem potřebu zastavit se a zklidnit sám sebe.

Jak ses rozhodoval pro minimalistický přístup. Byla to od začátku jasná volba, nebo se k němu skladba postupně sama přiklonila?

Když přišly zmíněné impulzy, nechal jsem prsty „hrábnout“ do kláves a bylo jasné, že to bude minimalistické, jednoduché, intimní. Ani to nebyla volba, byla to jediná možnost.

Jak se ti pracovalo s Dorotou Barovou, která přichází z jiného hudebního světa, a co tě na jejím přístupu nejvíc inspirovalo?

S Dorkou se známe už spoustu let, ale když jsem skladbu komponoval, vůbec mě nenapadlo, že ji jednou nahrajeme společně. Dreamagination jsem napsal už zhruba před rokem, poté jsem ji nechal v „šuplíku“ a čekal jsem, až potkám toho správného interpreta. Za několik měsíců jsem poslouchal rozhovor s Dorkou, kde mluvila o svém novém pětistrunném violoncelle a v tu chvíli mi došlo, že ona je ta pravá! :-) Sice se většinou pohybuje v jiných žánrech, ale emočně je její hudba hodně podobná, intimní, a tudíž se s mou skladbou dokonale propojila.

Jak tě ovlivnilo to, že se s Dorotou oba vracíte ke společným třineckým kořenům. Promítlo se to nějak do atmosféry skladby?

To byl taky jeden z důvodů, proč jsem Dorku oslovil. Oba máme „třineckou krev“ a i to je možná důvod, proč jsme si hudebně tak blízcí i přes ty žánrové rozdíly. Už při studiích na konzervatoři jsem její skladby miloval. Byla pro mě vzorem a také zdrojem určité hrdosti na to, že pocházíme ze stejného města. Nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou nahraje mou skladbu. O to větší pocta to pro mě je.

Jak vznikala klavírní ostinace, která skladbu nese, a co pro tebe znamená jako kompoziční prvek?

Možná to tak nepůsobí, ale použitá ostinátní figura nevznikala úplně snadno. Dlouho jsem hledal správnou podobu, zkoušel různá tempa i metra. Nakonec vzniklo kvintolové ostinato, ve kterém se do jisté míry rozostřuje vnímání dob, a tím vzniká pocit plynutí a nekonečna.

Co tě zaujalo na zvuku Dorotina pětistrunného violoncella a jak ovlivnilo výslednou podobu DREAMAGINATION?

Dorotin unikátní nástroj mě ihned zaujal, nicméně zvukově jsem se musel nechat překvapit a počkat, až mi Dorka skladbu nahraje. A hned při prvním poslechu jsem si užíval ten krásný sytý tón s dlouhým sustainem, který se do skladby skvěle hodí. Navíc mohla využít i přidanou pátou strunu, jelikož závěrečná část je ve vysoké poloze na hraně rozsahu běžného cella.

Jak probíhala spolupráce s malířem Vladimírem Váchalem. Jak jste hledali propojení mezi hudbou a abstraktní vizualitou?

Nápad na propojení s výtvarným uměním vzešel od režiséra Michala Skořepy. Hledali jsme mezi malíři i sochaři, až jsem narazil na tvorbu Vladimíra Váchala. Jeho abstraktní styl se ke snové skladbě krásně hodil a naštěstí se i jemu skladba Dreamagination líbila. Pozval nás do svého ateliéru, kde jsme několik hodin vybírali z desítek obrazů a natáčeli jednotlivé záběry. Bylo to hodně inspirativní pro nás všechny a výsledek, kdy se s Dorkou noříme do abstraktních tvarů, je úchvatný.

Jak ses sžil s režijním přístupem Michala Skořepy, který má zkušenosti s úplně jinými žánry a kapelami?

S Michalem už jsem točil klip k písni Proč právě teď Renaty Drössler, se kterou vystupuji, takže jsem dobře věděl, proč chci zrovna jeho. Je to renesanční člověk, a přestože je duší rocker, má cit pro jemnost, pro detail a pro umění obecně. Jelikož Dreamagination není komerční skladba, chtěl jsem vnést uměleckou hodnotu i do videoklipu, a to se myslím povedlo.

Jak vnímáš roli ticha, klidu a prostoru v hudbě, zvlášť v době, kdy je všechno rychlé, hlasité a zahlcující?

Když nad tím přemýšlím, možná jsem tuto skladbu napsal i jako určitý druh vzdoru. Dnešní doba streamovacích platforem nutí umělce zaujmout posluchače během několika prvních vteřin, jinak přepne jinam. Tahle skladba si ale vybírá jinou cestu. Osloví především toho, kdo se chce nechat oslovit a je ochoten zpomalit. Zároveň mám pocit, že lidí hledajících ticho, klid a prostor pro soustředění bude stále přibývat. Pokud jim Dreamagination může nabídnout alespoň chvíli zastavení, splnila svůj účel.

Kam tě DREAMAGINATION posunulo jako skladatele. Otevřelo ti to chuť pokračovat v podobné estetice, nebo to pro tebe byla jednorázová výpověď?

Minimalismus je mi blízký dlouhodobě. V mém portfoliu je například skladba The Circle of Infinity, kterou se mnou nahrál Unique Quartet, a také Echoes of Tomorrow, napsaná pro Showcase v rámci Composers Summit Prague 2025, která je rovněž založena na repetitivním principu. Dříve jsem měl tendenci komponovat složité a technicky náročné skladby, ale poslední dobou už asi nemám potřebu něco si dokazovat a umím si užít krásu i jednoho jediného tónu. Nicméně určitě nebudu tvořit pouze minimalismus. Nejsem žánrově vyhraněný a je možné, že další singl bude rocková pecka nebo třeba sranda píseň. Přece jenom člověk nemůže být jenom vážný a je potřeba i humor. :-)

Jak se ti daří balancovat mezi různými projekty (kvartet, Silegrail, Symphonic Adventures) a intimnější tvorbou, jako je tato?

V rámci mé práce jsem zvyklý i během jednoho dne vystřídat několik žánrů. Dopoledne třeba aranžuji pro dechový orchestr, odpoledne produkuji popovou píseň a večer hraji šansony. Takže střídat polohy i ve vlastní tvorbě je mi vlastně přirozené a tvořím to, co mě zrovna napadne nebo pro co mám zrovna vhodné podmínky. A myslím, že určitá intimita se prolíná mou tvorbou od začátku, ať už jde o jazzový Michal Worek Quartet, rockový Silegrail nebo sólové album PIANO.

Co pro tebe znamená klavír jako osobní prostor. Je to pro tebe spíš útočiště, nebo laboratoř pro experimenty?

Myslím, že spíš to útočiště. Rád se jen tak nořím do kláves, hledám svůj svět a u klavíru se cítím jako v takové bezpečné klavírní ulitě.