Jirka Drtil po Survivoru: Hlad mi bral energii na tvorbu, ostrov mi ale dal obrovskou vděčnost a svobodu

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

09.11.2026: Jaké to je vyměnit divokou přírodu za nahrávací studio a koncertní pódia? Hudebník a účastník Survivora Jirka Drtil se v upřímném rozhovoru vrací ke své extrémní zkušenosti z ostrova, která mu zásadně prosela hodnoty v hlavě i v tvorbě. Dozvíte se, jaké to bylo psát texty o hladu na dřevěnou destičku, jak probíhalo punkové natáčení nového klipu ve stodole za pouhé čtyři hodiny i to, jak se ostrovní emoce přetavily do jeho zbrusu nového singlu Prázdnej list.

Jak se ti po návratu domů s odstupem času přemýšlí o tom, co ti Survivor zkušenost opravdu dala?

Na tu zkušenost člověk myslí vlastně každý den, protože když se vrátíš z ostrova, najednou je všechno úplně jinak. Furt myslíš jenom na ostrov, ale už jsem z toho oklepanej. S odstupem času na to vzpomínám hlavně v pozitivním slova smyslu. Dalo mi to strašně moc, a to ve všech směrech. Vážím si víc rodiny, toho, co tady máme, hudby i toho, že můžu svobodně žít, tvořit, dělat, co mě baví, a sportovat. Můžeme cestovat kamkoliv, a to mi dneska přijde jako něco neskutečného. Člověk si tím vlastně projde obrovskou psychohygienou a začne se na spoustu věcí dívat úplně jinak.

V čem tě pobyt mimo civilizaci nejvíc proměnil jako autora a jak se tahle tvůrčí proměna odráží v nové tvorbě?

Nejvíc mě to proměnilo v tom, že se dneska víc zamýšlím nad emocemi. Nikdy jsem moc neuměl ventilovat svoje pocity ani říkat lidem na rovinu, co k nim cítím a koho mám rád. A to včetně vlastní rodiny. Po návratu z ostrova se to ve mně ale nějak otevřelo a všechno se tak trochu pročistilo.

Odráží se to i v mojí tvorbě. Myslím si, že moje písničky jsou čím dál upřímnější a že z nich ty emoce jdou víc cítit. A jsem za to strašně rád. Zároveň jsem si uvědomil, že můžu tvořit jakýmkoliv způsobem a psát do songů to, co chci já. Máme svobodu slova takže všechno co napíšu je v pořádku.

Dřív jsem hrozně řešil, aby texty měly správnou formu a odpovídaly pravidlům českého jazyka. Teď už to tolik neřeším. Člověk si může hrát se slovy, různě je skládat a hledat vlastní způsoby, jak vyjádřit to, co cítí. A právě ta svoboda je pro mě v tvorbě čím dál důležitější.

Můžeš popsat moment, kdy ses rozhodl vyrýt text písně na destičku, a jak se ti v těch podmínkách dařilo tvořit text během hladovění?

Tohle je hodně vtipná věc, protože jeden verš jsem měl hotový už z domova a pořád jsem ho měl v hlavě. Člověk tam vlastně nemá moc co dělat, takže mu to v hlavě jede pořád dokola. Mně už začalo vadit, že mám jenom jeden verš, a tak jsem si řekl, že zkusím složit další.

Zrovna v tu chvíli Traba napadlo, že by chtěl mít vlastní pamětní destičku, tak jsme si je vyrobili z podlahy (z prken, který tam jsou). Já jsem si nejdřív udělal kalendář a až potom tuhle textařskou destičku, na kterou jsem začal psát text.

Tvořit v těch podmínkách ale nebylo vůbec jednoduchý. Když je člověk úplně hladovej, hlava mu prostě nefunguje. Je strašně těžký si vzpomenout i na obyčejný věci, třeba kdo se jak jmenoval. Naopak když se člověk najedl, ten cukrovej deficit byl tak silnej, že stačilo dát si trochu něčeho sladkýho a najednou jsem byl úplně nastřelenej. Hlava se okamžitě rozjela a všechno bylo najednou jinak.
Takže skládat texty na ostrově, když má člověk hlad, je fakt těžký. Člověk by řekl, že bude mít spoustu času na kreativitu, ale když nemá z čeho brát energii, tak to jednoduše nejde.

Co pro tebe osobně znamená nový singl Prázdnej List a jaké emoce nebo sdělení chceš skrz něj předat posluchačům?

Pro mě je Prázdný list hlavně vzpomínka na ostrov a na všechno, co jsem tam zažil. Když tu písničku hraju, vždycky si vzpomenu na lidi, se kterýma jsem tam byl, a někdy je to fakt hodně emotivní. Hlavně když je někdo z nich se mnou na koncertě. To jsou chvíle, kdy mám občas co dělat, abych nebrečel.

Zároveň je v té písničce kus toho, jak mě ostrov změnil. Člověk si tam uvědomí, že ke štěstí vlastně nepotřebuje tolik věcí, jak si myslí. A i když se vrátíš domů a všechno je zase při starým, ty už to vnímáš úplně jinak. A přesně tohle jsem chtěl do té písničky dostat.

Jak probíhala spolupráce s Pavlem Balcárkem, Petrem Hatašem a Honzou Balcárkem a co ti tahle hudební spolupráce přinesla do výsledného zvuku?

S Pavlem Balcárkem jsem strašně rád, že jsem navázal spolupráci už na desce Od desíti k pěti. Kamarád Ptakustik mi na něj dal doporučení a říkal, že je to velkej muzikant, což se stoprocentně potvrdilo. Myslím, že jsme si skvěle sedli. Pavel je podle mě génius a posunul mě zase o obrovský kus dál. Díky němu jsem v muzice znovu našel určitou oporu, protože tvořit s ním je fakt radost.
Honza Balcárek zase vždycky vytáhne ze zvuku maximum. Jsou s Pavlem bráchové, takže si rozumí i po hudební stránce. A Peťa Hataš? To je podle mě jeden z nejlepších bubeníků v Česku. Jsem rád, že se mnou do toho jde, a moc si vážím toho, co do těch songů přináší. Každej z nich má něco svýho a dohromady to podle mě funguje skvěle.

Jak vznikal koncept videoklipu a proč jste se rozhodli pro trosečnickou atmosféru, kterou jste ve stodole zachytili ve videoklipu?

No, vlastně jsme s Danem Schwarzerem na místě tak trochu improvizovali, haha. Bylo nám ale jasné, že to musíme pojmout jako kmenovku a že celé prostředí musí připomínat ostrov. Bylo to asi nejvtipnější natáčení, protože jsme třeba uřízli větev od ořechu, dotáhli ji do stodoly a moje mamka vytáhla neskutečné rekvizity, tak nějak co stodola dala… Celé to bylo strašně punkové a spontánní. Myslím, že výsledek je naprosto neuvěřitelný, zvlášť když vezmu v úvahu, že jsme celý videoklip zvládli natočit za pouhé čtyři až pět hodin, a to včetně příprav a stavby scény. Takže za mě naprostá paráda! Vlastně, takhle mě to ve výsledku baví nejvíc.

Jak bys dnes odpověděl na otázku z kmenové rady „Co ti dal ostrov?“ a jak se tvoje odpověď na kmenovce změnila oproti té tehdejší?

Pořád bych řekl, že je to UVĚDOMĚNÍ. Uvědomit si, co všechno v životě máme, je ten největší dar, díky kterému si pak vážíme úplně všeho. S odstupem času bych ale přidal ještě jedno slovo – VDĚČNOST. Vděčnost za tu zkušenost, za lidi, které jsem tam potkal, i za všechno, co mi to přineslo. Byla to neskutečná horská dráha, ale zároveň obrovská životní příležitost, za kterou jsem moc rád. A doporučil bych to každému.

Jaké je vracet se po tak extrémní zkušenosti zpátky na koncertní pódia a jak vnímáš svůj návrat na scénu?

Na pódia jsem se strašně moc těšil. Na ostrově člověk nemá možnost vystupovat ani předávat energii lidem, tak jako na pódiu, ať už si říkáte, že se někdy nehraje, hraje se pořád - jak rád říkám: ,,hra nikdy nekončí!``, takže mi to opravdu chybělo.

Nejvíc na hraní miluju právě tu vzájemnou energii s publikem. Budu se ale muset hodně snažit, protože aktuální trendy jsou neúprosný a už je to dost o práci se sociálníma sítěma. Takže budu muset dost máknout.

Co mohou fanoušci očekávat na nadcházejících letních koncertech a jakou roli v setlistu bude mít nový singl i další tvorba inspirovaná Survivorem?

Myslím, že Survivor už pomalu, ale jistě opouštím, ale jsem rád, že mi tahle zkušenost zůstane i v podobě tracku. Je čas nechat to na nových survivorech. :) Ale bude tam mít vždycky speciální místo, každopádně fanoušci se můžou těšit na vystupování s živou kapelou, kterou jsem dal dohromady s kluky, kteří jsou opravdoví srdcaři. A chci objet co nejvíc open airů! :) V setlistu určitě přistane spousta novinek na kterých makám.

Kam tě tahle zkušenost a nový singl směrují dál a jaké další kroky plánuješ v rámci další kapitoly tvorby?

Tahle zkušenost mi hlavně potvrdila, že hudba je přesně to, co chci dělat. Chci hrát, vystupovat a předávat lidem dobrou náladu, protože mě to neskutečně baví. Moje další kroky směřují ke spolupráci s co nejvíce muzikanty, kamarády i umělci, jejichž tvorbu mám rád. Už teď připravujeme nové tracky. Pokud všechno půjde dobře, třeba se příští rok na podzim dočkáme i většího turné.

Zároveň už jednám s lidmi, kteří se dobře orientují v české hudební scéně a vědí, jak hudbu posouvat dál. Chci se v tomhle směru dál vzdělávat, hledat nové možnosti a třeba z toho vznikne i nějaký pořad na internetu. Dnes už totiž hudba a sociální sítě jdou ruku v ruce, takže chci naplno rozvíjet obojí. Teď je přede mnou spousta nových možností a já se na tuhle další kapitolu moc těším.