Divokej Bill: Máme svůj styl a rukopis. I když to neznáš, tak to vlastně znáš.

Kapela Divokej Bill je na hudební scéně již 18 let. Letos vydala album Tsunami a nedávno dokončila svoji Lobkowicz Tour 2017 po ČR a nyní se vydává na tour po Slovensku. Dotázali jsme se kapely Divokej Bill na to jak to u nich chodí a co chystají do budoucna.

Kapela Divokej Bill má osm členů. To je docela dost lidí. Jak to děláte, že jste schopni se vzájemně domluvit, co a kdy budete dělat? Máte nějakého leadera, který to rozhoduje?

Je nás sice osm, ale vždy se dá říci, se shodneme. Když jsou nějaká zásadní témata, tak o nich samozřejmě debatujeme a každý vysloví svůj názor. Nějaký čas dělám management já a Roman. Jelikož jsme v té kapele a prožíváme dění, jak na podium, tak mimo něj, máme si myslím, nejlepší představu, kam jít a kam né a co je pro kapelu nejlepší.

Letos jste na hudební scéně již osmnáctým rokem a to v celkem stabilním složení. Jaký recept byste doporučili jiným kapelám, aby se to podařilo i jim.

Až na post bubeníka, který je s námi ale už také deset let, jsme ve stejné sestavě. Recept na to není. Samozřejmě to není vždy harmonické, ale dali jsme se dohromady a stali se z nás kamarádi, které baví jezdit a hrát. Možná to, že je nás hodně, je ten recept na stabilitu. Ať chceš nebo né, je to horská dráha, jednou jseš nahoře, někdy zase v krizi a tak pořád dokola. S tím je spojená i ponorka a další věci. Musím ale říct, že když jde opravdu do tuhého, víme, co chceme a za čím společně jdeme. A to je to nejdůležitější.

Za svou existenci jste vydali 8 kvalitních alb. Považujete některé z nich za něčím výjimečné oproti těm ostatním?

To se nedá říct. Všechna alba jsou „jedinečná“. Každý v ten daný moment něco prožíval a to samé si myslím je i u lidí. Někdo má rád tuhle desku, protože mu třeba pomohla překonat nějaké těžké období nebo naopak písničku spojenou s pěkným zážitkěm a podobně. To je muzice to hezký. Že ti dokáže něco připomenout.

Poslední album Tsunami vzniklo po čtyřech letech od předchozího alba. Byl v tom nějaký záměr nebo vám chyběla inspirace?

Tak nějak jsme to nechtěli uspěchat a vypustit něco, co by nebylo úplně ono. Myslím si, že čtyři roky jsou cajk:-)

Když posloucháme Vaše písničky z alba Tsunami nebo z jakéhokoliv předchozího alba, tak to vypadá, že všechny jsou stále ve stejném Billovském stylu, na který jsme u Vás zvyklí. Nezvažujete do budoucna nějakou změnu?

Na to se nás ptá skoro každý. My jsme naopak rádi, že máme svůj styl a rukopis a že i když to neznáš, tak to vlastně znáš. Další věc je, že máme housle, akordeon a banjo. Je to náš sound. Samozřejmě ve studiu experimentujeme. Někdy se tam nějaká „chemie“ dostane:-)

Jak vlastně vznikají Vaše písničky? Kde berete inspiraci? Jak se na jejich vzniku podílí jednotliví členové kapely?

Hlavním autorem je Vašek Bláha. Většinou přinese kus textu, nějaký nápěv nebo kus muziky. Potom strašně dlouho jamujeme a obehráváme až z toho postupem vznikne pecka. Každý tam vloží něco svého.

Letos máte za sebou úspěšnou Lobkowicz Tour 2017 v Čechách a nyní vyrážíte na Slovensko. Cítíte se zde jako doma, nebo vidíte nějaký rozdíl mezi českými a slovenskými fanoušky?

Turné se povedlo. Jeli jsme přes celé léto, přišla hromada lidí a bylo to fajn. Nějaký velký rozdíl v tom nevidíme, až na to, že v Čechách hrajeme velké open air koncert a na Slovensku jezdíme do klubů. Bereme to, že jsme doma. Doufám, že nás tak berou i lidi. Jsme rádi za to, že přijdou, dají si pivo a pobaví se. My to máme stejně.

Daří se vám většinu koncertů vyprodat, nebo za těch 18 let naopak pozorujete úbytek fanoušků? Stárnou Vaši fanoušci s Vámi, nebo se Vám daří získávat si mladou generaci?

Momantálně se nám daří. 18 let je dlouhá doma. Jak jsem říkal. Někdy jsi nahoře, někdy dole, ale naučili jsme se s tím pracovat a dělat vše s rozmyslem. Je potřeba věci plánovat, stále pracovat a nepolevovat. Máme výhodu, že nám na koncerty chodí od dětí až po starší lidi. Skalní fanoušci s námi samozřejmě stárnou, ale už berou i svoje děti:-)

Podělíte se s námi o nějakou vtipnou historku z vaší hudební kariéry?

Těch je hromada. Tak jak o tom přemýšlím a chtěl bych něco říct, tak si uvědomuju, že by to možná nebylo ani vtipný. Máme takovej svůj humor, který je buď nepublikovatelný, potažmo ty historky, nebo hodně černý.

Děkujeme za rozhovor.

Autor: Redakce CSMUSIC