Rozhovor s Petrou Janů: Pomohlo mi, když jsem se vrátila k rockové muzice
Dlouhodobě uznávaná a úspěšná zpěvačka Petra Janů se skupinou Amsterdam právě dokončila své turné SCANquilt, které následovalo po letošním vydání desky Blázni. Závěrečný koncert turné se odehrál ve vyprodané pražské Lucerně za bouřlivého potlesku publika. Při této příležitosti jsme Petře Janů položili následující otázky:
Letos jste po mnoha letech vydala svoji novou desku Blázni. Jaký jste zaznamenala ohlas?
Zaprvé jsem ten ohlas zaznamenala u sebe. Většinou, když jsem natočila desku, a že jich bylo spousta, tak jsem si ji poslechla doma a vždycky jsem tam našla něco, co mě rozčilovalo. A pak už jsem si ji nepustila. A tuhle si mohu pouštět každou chvíli a vždycky mi udělá radost. Vždy jsem ráda, že jsem si ji pustila. Tím je pro mne výjimečná. A jinak jsem zaznamenala jenom samé pozitivní ohlasy a to i od lidí, kteří by mi řekli, že jim tam něco vadí, nebo že je tam něco štve. Takže dobrý.
Plánujete v budoucnu vydat ještě něco dalšího?
Toto vzniklo z iniciativy mé kapely Amsterdam, protože tam je autorský potenciál. Když mi přinesli hotové písničky s texty, tak jsem řekla proč ne. A když se Warneři rozhodli, že to vydají, tak jsem si řekla „A jo“.
Dnes jste úspěšně zakončila své letošní turné SCANquilt. Jaký z toho máte pocit?
Já jsem spokojená s ohlasem, který to mělo a že jsem to přežila ve zdraví.
Co si myslíte, že Vám pomohlo v hudbě uspět a pak se udržet celý život na vrcholu?
Tak toto já vám neřeknu. Já mám za sebou 45 let na scéně a to se občas ohlédnete. Já jsem měla opravdu to štěstí, že vždycky, když se mělo něco stát a změnit, tak jsem potkala nějaké sudičky. Ty mě nasměrovaly a popostrčily. Ať to byl Michal Zelenka, Petřina s Rytířem, Karel Svoboda, pak ti géniové Vrba, Krečmar, Kopta a tak. Takže je to i štěstí. Děkuji, že mi pán Bůh dal to, co mám v krku a posílal mi po cestě i tyhle zásadní lidi. Taky záleží na tom, jak si to srovnáte v hlavě. Protože já od té doby co jsem měla bouračku v 96, tak jsem si uvědomila, že stačí vteřina a to o čem jste si myslel, že je napořád a že to prostě tak je a musí to tak být, tak se všechno obrátí a máte život vzhůru nohama. Zjistíte, že těch kamarádů zas až tolik není. Ale zase si to srovnáte v hlavě, co je důležité a co není. A radujete se z každého úspěchu. Dáváte si cíle, které víte, že si splníte a nemáte takové ambice, které se nenaplní a Vás z toho pak bolí srdce.
Když se ohlédnete, tak s tím, co dnes víte a co Vás život naučil, udělala byste dnes v životě něco jinak?
Ne, všechno mělo svůj smysl. Ať dobrý či špatný věci vás vždycky někam posunou. Takže ten život šel, tak jak měl a já bych neměnila nic.
Posloucháte hudbu dnešních mladých českých zpěváků? Máte někoho, komu z nich fandíte?
Upřímně, já když nemám koncert a když nemusím nic poslouchat, tak neposlouchám hudbu, ale odjedu na chaloupku a poslouchám zvuky lesa. Koukám na „Tvoje tvář má známý hlas“, protože mne baví ty proměny a obdivuji ty lidi, kteří do toho jdou. Někdy to jsou neuvěřitelné výkony a někdy mě zase velmi překvapí lidé, které jsem brala jenom za herce, že i báječně zpívají. Protože to herecké zpívání zas až tolik v oblibě nemám. Dnes ti mladí prostě umí zpívat. Nevyhnu se tomu samozřejmě, a tak vím o Slze, o Jelenu a tak. Ale nijak zásadněji fanoušek kohokoliv nejsem. Tak jak to plyne kolem mě, tak to poslouchám.
Jakou radu byste dala mladým zpěvákům do života?
Já upřímně bych v této době ani začínat nechtěla, protože to je šílený. Dneska nejsou takový talent scoutři, kteří by byli ochotni investovat do mladého talentu. A to nejen svojí energii, ale taky peníze a starali se o něj o od těch zpěváckých plínek až do dospělosti. Takže dneska začínat je opravdu šílený. Takové ty soutěže Superstar jsou pouze velkovýrobna nešťastných lidí. Vezměte si, že půl roku se o ně stará armáda vizážistů, stylistů, korepetitorů, choreografů atd. Jsou v novinách na titulkách a kdesi cosi. Potom při finále zhasnou kamery a oni je pustí z ruky jak horký brambor a teď se starejte sami o sebe. Když je člověk mladý, tak za těch půl roku velmi rychle podlehne sebeklamu, jak je báječný. Já si pamatuji, když jsem přijela do Prahy, tak jsem čekala, že Hollywood zavolá do 14 dnů. Mají to těžké a do toho ještě chrlí konzervatoře nové absolventy. Dneska prorazit a zaujmout je hrozně těžké.
Jste stále v úžasné formě. Co je tím motorem, který Váš žene v životě dál? Co Vám v tom pomáhá?
Musím říct, že po tom koncertě moc svěží nejsem. Těším se, až si sundám zpěvačku z obličeje a vezmu si pyžámko.
Pomohlo mi, když jsem se vrátila k rockové muzice. Před 3 roky jsem měla před koncertem s Golemem, což jsou takoví staří pánové. Já jsem se tehdy ráno vzbudila. Člověk je v té posteli, přemýšlí, vrtí se v tom teplíčku a ještě se mu nechce vylézat. A já si říkám „Dneska máš ten koncert a takhle to bude až do konce? Myslíš si, že takto to bude až do konce? “ A zase se objevila sudička, přesně v té době, kdy jsem takhle uvažovala. Říkala jsem si, že takhle to samozřejmě může jít až do bůhví kdy, ale že z toho nemám tu radost, kterou bych měla mít. A v tom se ozval Roman Štefl, s kterým jsem kdysi na něčem spolupracovala. Řekl, že se skupina Amsterdam zase po letech dala dohromady a že si mne vybrali. Samozřejmě jsem trochu ješitná, tak jsem řekla „No to je báječný. Nacvičte nějaké mé písničky, tak jak byste si představovali, že by to mělo fungovat. Abychom věděli, jak by měla kapela znít a jaký to bude mít kabátek“. Přijela jsem na zkoušku, zazpívala si s nimi pár věcí a bylo vymalováno.
Máte doma nějaké domácí mazlíčky?
Já jsem dříve měla 2 psy. Dnes už nemám, ale strašně bych chtěla psa. Dokonce bych věděla jakého. Ale vzhledem k tomu, že vím, co ten pes potřebuje, tj. pravidelnost a zázemí, tak já mu to prostě nemůžu dát. A byla bych nešťastná já i ten pes.
A co by to bylo za psa?
Já zbožňuji retrívry. Oni mají strašně hodnou tlamu. To je tak přátelský pes, ale protože by to bylo do toho mého pražského bytu moc, tak se mi líbí russellové. To jsou zase takový malí zlobiči.
S kým a jak obyčejně trávíte Vánoce? Jaké budou letošní Vánoce?
Na letošní Vánoce se po letech těším, ty poslední Vánoce stály za houby, protože mi 16. prosince odešel muž. Dohodla jsem se s kamarádkou, která má 8 letou holčičku, že budou u mne na chalupě. To se těším, protože pro toho prcka je strašně hezký zdobit tu chalupu a kupovat trolly.
Co byste ráda pod stromeček?
Já si nepřeji nic. Já si ke konci roku vždy říkám, že ten rok byl bezvadný. Přeji si, aby takový byl i ten příští, aby mi zdraví sloužilo, aby mne to bavilo, tak jako mne to baví teď, a to mi úplně stačí.
Co byste chtěla vzkázat návštěvníkům portálu CSMUSIC?
Muzika je lék úplně na všechno, tak ať Vám ten Váš koníček vydrží. Ať se potkáváme na portálu CSMUSIC co nejčastěji. Mám vás ráda.
