Punkový král vzkazuje: Punks not dead, vy volové

Při příležitosti nedávného vydání nové desky Punkové království jsme si povídali s punkovým králem Janem Haubertem z kapely Visací zámek. Náš rozhovor si můžete přečíst zde:

Jste kapela, která má už hodně dlouhou a bohatou minulost. Zajímalo by nás, jak se vyvíjelo Vaše hudební zaměření během té dlouhé řádky let a co na ten vývoj mělo největší vliv.

Naše hudební zaměření se vůbec nijak nevyvíjelo. Už od začátku jsme hráli tak nějak jako teď. Největší vliv mělo to, když jsme si koupili první ladičku. A aparáty máme pořád větší a silnější, to je taky ku prospěchu.

Velikou zajímavostí a raritou je Vaše hudební seskupení. Konkrétně to, že od založení skupiny hrajete stále v původní formaci. Jak je možné, že jste to spolu tak dlouho vydrželi? Nezažívali jste syndrom ponorkové nemoci?

Ne, ponorkovou nemoc neznáme. Naopak se na koncerty těšíme.
V autě nás sedí sedm až osm, vždycky najdeš někoho, kdo si chce pokecat. V šatně to díky jídlu a pití taky pěkně uteče a hned po koncertě mažeme k domovu.

Myslíte si, že Punk-Rock oslovuje i v dnešní době mladé lidi? Do jaké věkové kategorie byste zařadili většinu vašich fanoušků? Udržujete nějaký přímý kontakt se svými fanoušky? Prozradíte nám nějakou zajímavost ve vztahu k Vašim fanouškům?

Asi je oslovuje, když chodí na koncerty a stahujou si punkový kapely. Na našich koncertech bývají lidi tak od 18-ti do 60-ti. Často se objevují i děti, zato důchodců moc nevídám. Přímý kontakt s fanoušky udržujeme hlavně během koncertu. Následnému focení a popíjení se taky nevyhýbáme.

Teď jste vydali nové album – Punkový království. Co nám o něm můžete říct? Jak dlouho jste na něm pracovali? Cítíte se jako králové, když jste vyhlásili své království?

Na albu je patnáct tracků, ale jen čtrnáct skladeb. Hudebně je dost rozmanité, do komponování se zapojili všichni Visáči. Nahrávali jsme punkovým způsobem, celá kapela dohromady, žádné studiové čarování, dohrávaly se jen zpěvy a sóla. Takže zvuk by měl být dostatečně živý. S nahráváním jsme začali na konci října a šlo to jako po másle. Máme na nahrávkách i pár hostů, třeba Ádu Vitáčka. Ten u nás v minulém století půl roku zaskakoval, když byl Jirka Sweet Pátek na vojně. Áda pořád hraje jako bůh. A to Punkový království? 1.12.2014 jsem byl v Lucerně korunován Králem Punku. Tak se pomalu začínám rozhlížet, čemu to vlastně kraluji.

S novým albem se nyní chystáte vyrazit na turné. Jak trávíte čas během Vašich šňůr, když zrovna nestojíte na pódiu?

Ani se neptejte. Furt sedíme v nějaké hospodě nebo aspoň v cukrárně. V březnu jsou hrady a zámky ještě zavřené a tak nezbývá než chlastat a přejídat se.

Není to už po tolika letech nuda? Zajímalo by nás, jestli se třeba ještě dovedete na šňůře pořádně odvázat.

Těžko říct, co míníte takovým odvazem. Nám stačí k legraci málo, třeba vytáčet řidiče nebo škádlit servírku. Furt je to zábavnější než sedět doma, ne?

Co si myslíte o ostatních současných a taky nově vznikajicích punk-rokovych skupinách? Máte nějakou oblíbenou skupinu ČR a SR?

Kapel je pořád dost, žádný strach. Punkáči mají tu výhodu, že můžou hrát skoro kdekoli, nepotřebujou kdovíjaké vybavení, žádný sklep je nezastraší. Potkáváme spoustu punkových kapel a většina je velmi dobrá. Naposled mne nadchly kapely Třetí stupeň tortury a Vychcaný knedlíky. Vynikající!

Jak relaxujete a odpočíváte? Máte taky třeba v duchu své energické muziky oblíbený nějaký energický, extrémní sport nebo koníčka?

Já relaxuju jak se dá. Poslouchám muziku, zas mě chytly starý gramofonový desky. Rád čtu tlusté romány a koukám na fotbal. Tu a tam mívám záchvaty vaření. A občas je nutné vyrazit do hospody a pěkně se zkouřit. Nic extrémnějšího nepodnikám.

Co byste chtěli vzkázat svým fanouškům?

Ať se jim líbí nová deska. A Punks not dead, vy volové!

Za redakci CS MUSIC – Marek Tomašek