Exklusivní rozhovor s Peter Pan Complex

Tentokrát Vám přinášíme rozhovor s velmi zajímavou kapelou Peter Pan Complex. Na naše otázky odpovídal Jordan a Givinar.

Jak jste se jako kapela dali dohromady?

G: Bylo nám 15, byli jsme s Jordym na táboře, bouřily se nám hormony a jeden skautský vedoucí tam na písničky od Nirvany balil všechny holky, tak jsme se nezávisle na sobě odhodlali, že se naučíme na kytaru. Pár let na to, když se Jordy vrátil z Izraele, jsme začali skládat vlastní věci, našli bubeníka Oskara, ukradli z Fake Tapes basáka Chabu a časem se k nám přidal Zdenda Lichnovský, kterému jsme zrušili kapelu Dogsbodies.

Máte jako kapela nějaké hudební sny nebo poslání? Čím byste chtěli obohatit hudební scénu v ČR?

G: Naším snem je dělat přístupnou hudbu, která má světový zvuk a zároveň se nemusí podbízet a přizpůsobovat mainstreamu lacinými postupy a ohranými melodiemi. Samozřejmě si jako kapela přejeme, aby naše hudba oslovila co nejširší publikum.

Uvádíte, že Vašim hudebním žánrem je alternativní rok. Mohli byste nám tento žánr z Vašeho pohledu více přiblížit?

G: Alternativní rock je jako žánr strašně těžké definovat podle mě. Uvádíme to proto, že nevíme jak jinak se zaškatulkovat. Když řekneš rock, tak si lidi představí Kabáty a AC/DC. Pop zase bouráme noisem a kytarovými stěnami.
J: Já vlastně moc nedám na všechna ta striktní žánrová zařazování. Vyvolává to pocit povinnosti vůči specifickým očekáváním o kterých si nejsem jistý, že jim mohu anebo ještě lépe - chci dostát.

Kdo pro Vás tvoří texty a hudbu? Co Vás přitom inspiruje?

G: Hudbu v podstatě děláme společně celá kapela. Jordy přijde s nějakým nápěvkem, pár akordy a pak si do toho každý dá něco ze sebe. Poslední dobou každý v kapele posloucháme něco jiného, tudíž každý vykrádáme něco jiného a z těchto různých vlivů slepíme finální zvuk a aranže. Texty děláme hlavně já s Jordym a inspiruje nás především život v našem hříšném městě, ztráta iluzí a samozřejmě holky. Hlavně holky.
J: Texty píšeme já a Givi a ten proces je pro mě vždy jeden z nejzvláštnějších momentů, co zažívám. My jsme v těch chvílích jeden rozdvojený člověk.. Navzájem se doplňujeme v často docela niterných výpovědích a hledáme jim metafory a fráze a nemusíme si to nijak navzájem vysvětlovat.. Inspirují nás hodně kapely, co posloucháme, a mě, ač to zní mimo mísu, když píšeme v angličtině, inspirují často čeští básníci, například Orten nebo Hrabě.

Váš frontman strávil delší dobu Izraeli, jak se tam dostal a jak to ovlivnilo Vaši hudební tvorbu?

J: Dostal jsem se tam tak, že mi jednoho dne, když mi bylo necelých deset rodiče zabalili kufry a přestěhovali jsme se tam. Táta byl Izraelec. Izrael je strašně zajímavá a úrodná půda pro hudební a celkově uměleckou tvorbu. Může za to všudypřítomný společenský přetlak z toho, že úplně každý občan od velice brzkého věku nese na svých ramenou složitou identitu země a kontroverzní kulturní odkaz plný emocí. To je na jednu stranu strašně náročné pro život, ale když se náhodou někdo rozhodne pro
seberealizaci v rámci umění, tak má solidní základ pro svojí tvorbu a zároveň, a to je to zásadní a stimulující, velké publikum, co je ochotné a zvyklé naslouchat. Například Izraelská talentová soutěž na komerčním kanále je v osm večer plná mladých
tvůrců, často i s kontroverzním sdělením. Rádia hrají písničkáře a ne jen dobře zpívající interprety s repertoárem, co neurazí. To je na Izraeli krásné. Jakoby nad bránou do tamního showbusinessu bylo napsáno "pokud nám chceš říct, že slovo láska se rýmuje se
slovem páska, tak sem nelez a nemarni našim časem”

Vaše skladby jsou převážně v anglickém jazyce. Proč tento jazyk a ne čeština?

G: Jednoduchá otázka! Celý život posloucháme hudbu v angličtině, naše největší hudební vzory zpívají v angličtině, a proto nám angličtina připadá mnohem znělejší a ve spojení s hudbou přirozenější. Kdybych od dětství poslouchal českou hudbu, bylo by všechno asi jinak. A když budeme sami k sobě upřímní, tak máme samozřejmě ambice a sen naší hudbu exportovat do zahraničí. Češtinu jsme vlastně taky zkoušeli na soundtracku pro film Pojedeme k moři, ale šlo hlavně o cover staré trampské písničky, takže nic autorského.

Jednu píseň máte i v hebrejštině. Plánujete skladby i v jiných jazycích?

G: Nic o čem bych věděl.
J: Uvidíme, ta hebrejská píseň vznikla ještě v době, kdy jsem žil v Izraeli. Záleží na skladbě a jejím kontextu. Nemá to ale žádný systém, pokud to bude někdy v budoucnu na místě a vyplyne to přirozeně, tak se asi nebráníme ničemu. Nicméně Giviho gruzínština je vymyšlený jazyk, který v rámci kapely neuznáváme. Tím nám jazyků, ve kterých jsme schopni tvořit a zpívat, moc nezbývá.

Plánujete se prosadit kromě Česka i za hranicemi? Kde?

J: Česká Republika určitě potřebuje kvalitní export a my bychom se mezi něj rádi zařadili. Hrát jsme ochotní kdekoliv a samozřejmě rádi. Nicméně doufáme právě v ten Izrael a naše sousedy jako je Polsko a Německo.

Právě se chystáte vydat nové a zároveň Vaše debutové album. Jak se bude jmenovat? Můžete nám o tomto albu trochu více prozradit?

G: Bude to eponymní Peter Pan Complex a je to naše vysněný dítě, který jsme rodili pomalu dva roky. Nahrávali jsme ho osm dní ve studiu Faust s londýnským producentem Michaelem Rendallem a výsledek si budete moct poslechnout v koncem května. Pyšnější být nemůžeme.

Chystáte při příležitosti vydání alba nějaké turné?

G: Něco chystáme na podzim, ale teď se chystáme na pár letních koncertů a festivalů, ale především připravujeme docela velkolepý křest desky.

Prozraďte nám nějakou zajímavou příhodu ze života kapely?

G: Většina těch zajímavých příhod je naprosto nepublikovatelná, ale pro představu, máme zákaz vstupu na chatu, kde probíhalo naše poslední soustředění… Vířivka, bláto, špagety, dvdčka s devadesátkovým pornem, rozbitý fotograf a přeživší foťák a spousta whisky…
J: Já myslel, že historky z natáčení si šetříme pro Krampola.

Co byste na závěr vzkázali návštěvníkům portálu CS MUSIC?

G: Měli byste denně číst náš občasník na www.facebook.com/peterpancpx.
J: Lidé bděte.

Za CS MUSIC připravil Marek Tomašek