JANA KOUBKOVÁ a CLARINET FACTORY se vracejí ke kořenům. V digitální reedici vychází album Tenerife Blues.



novinka 28.04.2021, martin

Fenomenální jazzová zpěvačka Jana Koubková a mezinárodně ceněný soubor Clarinet Factory se ohlíží za svými hudebními kořeny, které se vinou více než dvě dekády zpět, kdy byl soubor znám ještě pod názvem České klarinetové kvarteto. Právě tehdy, konkrétně v roce 1997, vyšlo album Tenerife Blues. Jeho vznikem dala zpěvačka zásadní impuls dalšímu hudebnímu směrování čtyřčlenného ansámblu, výsledkem čehož je například i vřele přijaté album Pipers z loňského roku. Tenerife Blues nyní vychází v digitální reedici, kterou doprovodí dokumentární film Jiřího Skály a Marka Dušáka Senegal, c'est ça! z vystoupení v Africe. Ten bude mít premiéru v předvečer vydání, tedy ve čtvrtek 29. 4 ve 20:00 zde.

„To, že jsme se potkali, byla nádherná náhoda, ze které vznikla nejen originální muzika, ale i přátelství, které trvá dodnes. Vzájemně jsme si předali to, co nás v té době bavilo, a to jsme zúročili na prvním společném albu Tenerife Blues. A taky se nám povedlo koncertování a jamování s místními hudebníky v Senegalu. Tihle mistři klarinetu nejen skvěle hrají, ale i zpívají, a že jsem si s nimi zažila spoustu legrace a oni nejspíš se mnou – na to se nezapomíná!“ vyznává se ke společnému souznění Jana Koubková.

„S Janou Koubkovou jsme se poprvé potkali v Paříži roku 1994. My tam s Vojtou Nýdlem studovali na konzervatoři a Jana přijela s představením Těžká Barbora se studenty Pražské konzervatoře. Představení bylo v okolí Crimée, v nějakém divadýlku, v nejvyšším patře jakéhosi paneláku. My vypadli rozjařeně z výtahu rovnou do nějaké řeči velvyslance, vedle kterého stála právě Jana. Myslela si, že jsme nějací veselí Pařížané a hned na nás začala mávat… Sice jsme ji zarazili celkem plynnou češtinou, ale záhy jsme si ťukli vínkem a druhý den už s ní improvizovali na klarinety na pódiu…,“ popisuje první setkání a začátek pro budoucí vývoj kvarteta zásadní spolupráce, kapelník Clarinet Factory Jindřich Pavliš.

Po několika dalších setkáních a společném jamování – tehdy ještě i s baskytaristou Pavlem Rybou, po jehož odchodu se basových partů ujal naplno basklarinetista Petr „Pepíno“ Valášek – už byl jen krůček ke vzniku alba Tenerife Blues, které Jana Koubková nazpívala s tehdy ještě Českým klarinetovým kvartetem v roce 1997 v kostele sv. Rocha v Praze, jehož akustika dodala nahrávce velmi autentický, v daném žánru zcela netypický zvuk. Nahrávka, jež čítá široký záběr repertoáru od úprav skladeb George Gershwina a Dave Brubecka, přes hrátky s motivy Antonína Dvořáka až po vlastním skladby, stojí na nezaměnitelném projevu přední české jazzové interpretky a skladatelky a aranžích klarinetového kvarteta. Soubor zde pod vlivem Koubkové poprvé začal směřovat od akademického hudebního smýšlení k experimentální tvorbě, jež je pro něj nyní typická a vynesla mu mezinárodní renomé.

„Nahrávání Tenerife Blues – to byly dva mikrofony a kostelní akustika, prostě jako vážná hudba, ale přitom jinak. Následně jsme společně s Janou vystoupili na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze před Tonym Bennetem a pak už se začalo koncertovat pravidelněji. Jana nás během toho postupně dostala na svou stranu. Kromě aranží jsme začali spontánně improvizovat takříkajíc rovnou na place. Nejdříve jsme si ťukali na čelo – takhle přece nemůže žádná hudba vznikat, teda ta kvalitní... Ale dodalo nám to potřebnou odvahu a Jana má tak lví podíl na našem odklonu od obvyklých akademických postupů, not a dlouhého nazkušování zbytečných detailů…,“ vyznává se Pavliš.

Aktuální digitální reedice Tenerife Blues zároveň čítá několik dosud nevydaných bonusů v podobě skladeb Zasela sem bazaličku, One Two One Two a Pygmejové malí, chystají se k spaní. Ty vznikly v roce 2003, kdy Koubková a Clarinet Factory navázali na předchozí spolupráci, jejímž vyvrcholením byla cesta do Senegalu. „No, vlastně jsme původně měli jet na festival na Kapverdské ostrovy, ten ale na poslední chvíli zrušili a my si pěkně natvrdo nakonec užili realitu opravdické západní Afriky, jednoho z – alespoň tehdy – nejchudších koutů světa. Byl to neuvěřitelný zážitek. Komplexní, se vším všudy, od kulturního šoku po čirou radost z hudby a lidských setkání…,“ dodává k této etapě kapelník Clarinet Factory.

Kromě bonusových písní popsanou atmosféru zachycuje také v úvodu zmíněný dokument Senegal, c'est ça!, jenž přibližuje africkou anabázi a kromě soutěže Zlatá Praha, v jejímž rámci proběhla malá kino premiéra, bude nyní ke zhlédnutí vůbec poprvé na YouTube Clarinet Factory zde: