Tereza Olivia pro Svět Kapel

Přinášíme Vám exklusivní rozhovor, s touto talentovanou zpěvačkou, skladatelkou, umělkyní a studentkou konzervatoře Jaroslava Ježka - Terezou Olivia . Také doporučujeme prozkoumat její umělecký profil na Facebooku.

Ahoj, jsme rádi, že sis na nás udělala čas.

Ahoj, já jsem ráda, že jsi mě oslovil (smích)

Přiznám se, že máme tolik otázek, že ani nevím, kde začít.

To je super, já jsem strašně upovídaný člověk, takže mě asi bude muset spíše krotit (smích)

První věc, která nás vážně zajímala je, jak ses vůbec dostala ke zpěvu?

Nevím, jak bych to vlastně popsala. Pro mě to byla vždy záležitost srdce. Vždy jsem se jím řídila, každá má životní okolnost, která se stala, mě přivedla k hudbě a když jsem byla smutná, nebo veselá, začala jsem si zpívat.

Proč si zvolila jako hudební nástroj právě ukulele?

Proč ukulele? Já si vždy dělám srandu, že jsme moc hloupá na to, abych se naučila na něco, co má více strun (smích)

Plánuješ se do budoucna učit na nějaký nový hudební nástroj?

Já bych ráda tu kytaru. Chtěla bych hrát jak na akustickou, tak elektrickou. Nikdy jsem se na hudební nástroje neučila, ale tak nějak je vždy chytnu do ruky a ono z toho něco leze a nezní to zas tak blbě, dokonce i ostatní mi to potvrzují, což ůplně moc nechápu (smích)

Hraji pátým rokem na klavír, aniž by to teda bylo vidět, že je to již pátým rokem (smích) a také mě vždy lákal saxofón a bicí, ale to už je asi vysoká dívčí (smích)

Jaký posloucháš hudební žánr?

Tak asi nejvíc folk, ale nebráním se ničemu. Jsem v tomhle tak trochu kulturní barbar a asi bych s tím měla něco dělat (smích)

Máš někoho, kdo je tvým hudebním vzorem?

Když mi bylo asi deset, tak jsem zbožňovala Hannah Montanu (smích) Nyní obdivuji a miluji práci pana Nohavici, velmi si jí vážím, také si velmi vážím práce pana Kryla a Anety Langerové, kterou sice nemám tolik naposlouchanou, ale líbí se mi, že je v její hudbě duše. Jako člověka si velice vážím Tomáše Kluse a kdybych měla zmínit někoho ze zahraničních interpretů, tak určitě Adél.

Poslouchali jsme tvé nahrávky a moc se nám líbila Černá Mrcha, kde jsi se nechala doprovázet na piano, máš v plánu do budoucna rozšířit kapelu, například o bicí, kytary, piano apod.?

Já se nesnažím žádným způsobem vymezovat a škatulkovat. Většina písní a nápadů vzniká z momentální vize. Nyní do své kapely sháním dalšího kytaristu, takže v ideálním složení jsme zpěv/ukulele, kytara a perkuse. Samozřejmě se nebráním zapojit do nahrávek, smyčce africké nástroje a mnoho jiných věcí. Nebráním se ani klavíru, nicméně mi zatím do ničeho vyloženě nesedl.

Píšeš si všechny texty sama, nebo ti s tím někdo pomáhá?

Píšu si je sama, zatím mi ani nikdo nenabídl, že by mi s tím chtěl pomoc.

Na tvé tvorbě je cítit, že je hodně pocitová a emotivní, jak u tebe probíhá celý ten proces, od nápadu, po hotový text?

Je to hodně zvláštní. Například jedu v metru, přemýšlím a najednou začnou záhadným způsobem vznikat slova, která dávají smysl, já je začnu psát a najednou zjistím, že vlastně píšu píseň. Takhle mi vzniklo najednou 12 písní a já vlastně ani nevím jak. Baví mě pozorovat lidi okolo a třeba spousta věcí vznikla z těch vjemů, které se na mě nějakým způsobem vrhali.

Měla si vystoupení na Slovensku, máš v plánu dál vystupovat?

Samozřejmě bych ráda hrála v klubech, nebo jako předskokan nějaké kapele, ale zatím není tolik příležitostí. Zjistila jsem, že mě hodně baví vystupovat v ulicích Prahy, lidé kolem tebe chodí, někdy se zastaví a to mě strašně baví. Zrovna dnes jsem hrála a přišel ke mě asi dvouletý chlapeček, začal tancovat a byl hrozně šťastný. Nejhezčí bylo, že to jedno malé dítě vytvořilo obrovskou vlnu štěstí i okolo, protože najednou byli šťastní i ty ostatní lidi, kteří tam stáli a třeba se jen koukali, to je něco naprosto neuvěřitelného.

Zaujala nás tvá píseň Klaunova Odyssea, kterou si prezentovala na soutěži Czechtalent 2015 a dostala za ní výborná hodnocení. Co tě vedlo k tomu se tam přihlásit a jaký to mělo přínos?

Trochu jsem doufala, že nám nějakým způsobem zmiňovaná soutěž pomůže, nicméně, pro mě to byla obrovská zkušenost a jsem moc ráda, že jsem si tím prošla. Bohužel nám nějakým způsobem nepomohla, zjistili jsme, že se naše hudba líbí, což je skvělé, ale manažerským směrem nás to nikam neposunulo.

Přemýšlela jsi například o nějaké komerční soutěži, jako je X-Factor, nebo Hlas?

Když mi bylo asi třináct, tak jsem tím trpěla, chtěla jsem se zúčastnit Superstár. Ale už jsem z toho vyrostla (smích) Pro mě je to sláva na den. Já s těmito typy soutěží moc nesouhlasím. Nelíbí se mi, že mají dané scénáře a mnoho věcí je jen na efekt.

Jak se stavíš ke slávě, nemáš z toho strach, kdyby se ti podařilo prosadit, že se třeba změníš?

Já tvrdím, že sláva je obrovská zodpovědnost a určitě bych zůstala sama sebou, pokud bych pocítila, že se začínám měnit, radši bych zmizela a sama sebe znovu nalezla. Ale doufám, že se to nestane (smích)

Co bys dělala, kdyby to s hudbou nedopadlo?

Chtěla bych tvořit, mám ráda grafiku a vesměs všechny druhy umění. Například vinyl art, tomu jsem „přičuchla“ a začalo mě to moc bavit. Takže určitě nějak umělecky. Kdyby to nešlo tímhle směrem, tak vlastně vůbec nevím, já vlastně nic jiného neumím (smích).

Poslední otázka, co by jsi vzkázala svým fanouškům?

Vím, že je to ohrané, ale důležité je to tak cítit, ne o tom jen mluvit.

Vzkázala bych ať se mají všichni rádi, ať nejsou boje a ať nejsou rozepře mezi lidmi. Soupeříme jen kdo má vetší ego a kdo menší. Ať mají objektivní názor na svět a na sebe. Ať dělají co je baví a nenechali se odradit někým, kdo jim říká, že to nemá cenu.

Přezvato z www.svetkapel.cz