Sérii zimních koncertů Třeboňských nocturen zahájí houslista Jan Novák a pianista Marek Kozák

28. ročník zimních Abonentních koncertů spolku Třeboňská nocturna zahájí 24. října od 19:00 v Divadle J. K. Tyla v Třeboni klavírista Marek Kozák a houslista Jan Novák. Program představí perly komorního repertoáru pro housle a klavír, tvorbu Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany a Johannese Brahmse.

„Janáčkova Sonáta pro housle a klavír je naprosto famózním dílem tohoto českého velikána. Smetanovo Z domoviny je jeho jediné dílo pro housle a klavír. Je v něm dle mého názoru slyšet česká hudba v plné své kráse. Na závěr se můžete těšit na Johannese Brahmse a jeho sonátu A dur. Ze tří jeho sonát mou nejoblíbenější.“ Dodává k programu Jan Novák.

Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka (1854–1928) „vznikla roku 1914, na počátku světové války, kdy jsme Rusy čekali už na Moravě“, sdělil skladatel o jejím vzniku. Sonátě předcházely dva kompoziční pokusy z roku 1880, ty se však nedochovaly, a ani ten třetí, který nakonec zůstal jedinou Janáčkovou skladbou tohoto druhu, nepokládal její autor za nijak výjimečné dílo. Dvakrát ji přepracoval a ještě v poslední fázi práce roku 1920 vyřadil závěrečnou větu (její materiál použil v opeře Výlety pana Broučka) a nahradil ji jinou. Dvě dua Z domoviny Bedřicha Smetany (1824–1884) pro housle a klavír jsou skladbami závěrečné etapy skladatelova života. Dílo se dočkalo bezprostředně po svém vzniku trojího provedení. Zájem o novou Smetanovu skladbu byl pochopitelný, kromě rané Fantazie na píseň „Sil jsem proso na souvrati“ je to jediná Smetanova skladba se sólovým houslovým partem. Skladba je věnována knížeti Alexandru z Thurn Taxisů, podporovateli umění, jehož sídlo na zámku Loučeň různí umělci často navštěvovali. Kníže se zasloužil o vznik Smetanova muzea v Jabkenicích, místě, kde skladatel strávil zbytek života.

Léto roku 1886 strávil Johannes Brahms (1833–1897) v jižních Korutanech, kde dostal zprávu o návštěvě altistky Hermine Spies (1857–1893), jíž věnoval své dva písňové cykly a jejíž umění obdivoval. „V očekávání milé přítelkyně“ začal komponovat Sonátu pro housle A dur, op. 100, svou druhou v pořadí.

V rámci zimních Abonentních koncertů dále vystoupí od listopadu do března Alinde Quintet, trio Lucie Vagenknechtová (soprán), Daniel Klánský (basbaryton) a Lukáš Klánský (klavír), pianista Miroslav Sekera, Český filharmonický sbor Brno a proběhne také diskuzní večer s Martinou Kociánovou a Jaromírem Hanzlíkem. Vybrané koncerty uvádí Pavla Kuchtová, vedoucí redakce zpravodajství Českého rozhlasu České Budějovice. Vstupenky a další informace naleznete na trebonskanocturna.cz

ROZHOVOR S JANEM NOVÁKEM A MARKEM KOZÁKEM

Jméno pianisty Marka Kozáka je spojováno s neomylnou technikou a bohatou paletou rejstříků. Dlouhodobě je pojen s úspěchy v mezinárodních soutěžích a pravidelně hostuje u všech předních českých orchestrů i v zahraničí. I houslista Jan Novák je laureátem několika mezinárodních soutěží, včetně mezinárodní hudební soutěže Pražského jara. Přinášíme rozhovor s oběma umělci.

Kdo vás přivedl k hudbě?

MK: Narodil jsem se do hudební rodiny, takže to bylo poměrně jednoduché. Nikdo mě nenutil, šlo to tak nějak samo. Hodně mě ovlivnili lidé, se kterými jsem dlouhodobě spolupracoval.

JN: K houslím a hudbě mě přivedli rodiče. Oba hrají na housle a od mala se mnou cvičili.

Oba máte zkušenost se studiem na konzervatoři, Marku Vy jste vystudoval ostravskou, Jan v Praze, jakou nejlepší radu jste dostali od svých pedagogů a mentorů a jaké předáváte dále svým studentům?

MK: Je těžké vybrat jednu, která byla nejlepší. Celkově jsem vděčný za přístup, s kterým nás paní profesorka Monika Tugendliebová vyučovala. Myslím, že je hlavní dát studentům profesionální vzdělání a zároveň jim nevzít nadšení k hudbě. Často vidím někoho, kdo hraje s velkým zápalem, ale vůbec netuší o čem anebo naopak suchý profesionální výkon. Ideální je mít obojí. Občas to není jednoduché, ale snad se to daří!

JN: Pan profesor Jiří Fišer mi dal obrovské množství rad a fíglů, ze kterých těžím a používám je. Myslím, že mezi nejlepší rady, které mi dal, bych určitě zařadil: Hraj a cvič vždy hlavou a nesnaž se hrát na pódiu jinakt nebo lépe než umíš. Hraj to tak, jako by to zpíval zpěvák.

Jane, Vaše cesty se několikrát protnuly s Václavem Hudečkem, jak na spolupráci s ním vzpomínáte?

JN: Spolupráce s Václavem Hudečkem je pro mě vždy obrovská radost. Hráli jsme spolu na jeho akademii koncerty v Luhačovicích, ve Štípě a na konci léta i v Litoměřicích. Energie, která z něj srší na pódiu i mimo něj je unikátem, kterým oslovuje už několik generací posluchačů a houslistů. Moc se těším na další spolupráci s takovou osobností, jakou Václav Hudeček bezpochyby je.

Je vůbec čas na mimohudební koníčky?

MK: Byl bych rád, aby ho bylo více. Ale snažím se co nejvíc sportovat, je to pro mě ideální odreagování. V poslední době nejraději jízda na kole nebo běh.
JN: Je! Jezdím hodně na kole a hraji tenis. Sport mám velice rád. Dlouho byl určitě stejně důležitý jako hra na housle. Dnes mají housle samozřejmě trochu přednost.

Marku, Vy prý chcete projít celou Šumavu…

MK: V Třeboni jsem zatím ještě nehrál, o to víc se tam těším. Jinak Jižní Čechy mám moc rád, každý rok pravidelně vyučuji na klavírních kurzech v Českém Krumlově… Šumava je v plánu, jen ten čas schází…

Jací jsou vaši nejoblíbenější skladatelé či skladatelky a proč?

JN: Seznam mých oblíbených skladatelů se neustále rozšiřuje a je těžké vybrat jen pár. Dvořák se Smetanou jsou úžasní. Dále mám v lásce Beethovena s Mozartem.
MK: Ty, které zrovna hraju! (smích)