Luboš Pospíšil: Udělat koncert k narozeninám? Proč ne?

"Současný stav kapely 5P je stabilní a kvalitní. Všichni muzikanti v ní jsou fakt dobří, kapelník Ondra Fencl je vynikající hráč, a to všechno dohromady se na současných koncertech projevuje a lidé to cítí. Jejich reakce jsou skvělé," pochvaluje si písníčkář Luboš Pospíšil, který 6. září oslavil 75. narozeniny mimo jiné vydáním bilanční kompilace 3/4 století. Ta kromě časem prověřených trvalek čítá i dvě novinky a Luboš ji společně s 5P slavnostně pokřtí s Michalem Prokopem 13. a s Davidem Kollerem 14. října na vyprodaných koncertech v pražském Lucerna Music Baru. Následovat pak bude ještě brněnský křest 4. listopadu v KC Semilasso, kde se role kmotra ujme Pavel Váně. V plánu je ale – jak už je u Luboše dobrým zvykem – i celá řada dalších koncertů včetně nově oznámeného návratu do Lucerna Music Baru v příštím roce, konkrétně 28. dubna.

Nejen o aktuální koncertní formě, narozeninové kompilaci i novém materiálu jsme si s Lubošem Pospíšilem povídali v našem lehce bilančním rozhovoru, který je volně k užití.

Pětasedmdesáté narozeniny, nebo jinak řečeno tři čtvrtě století života. K tomu už víc než 55 let aktivní muzikant. Jak ti to zní?

Překvapení to pro mě není. (smích) Člověk se dostane do takových těch klíčových letopočtů a musí se s tím nějakým způsobem vypořádat. Já jsem dřív nikdy nechtěl nic slavit. Nebyl jsem ten typ, abych někde s partou něco slavil, ani v hospodě. Ale časem jsem si začal říkat: „Udělat koncert k narozeninám? Proč ne? To je dobrej důvod jak něco oslavit.“ Takže k mým šedesátinám a sedmdesátinám proběhly oslavné koncerty a tím pádem už je to něco jako tradice, tedy tak oslavíme i pětasedmdesátiny.

Na jaké hudbě jsi vlastně vyrůstal, kdo byli tvoji největší oblíbenci v 60. letech?

Už od druhé třídy základní školy jsem chodil na akordeon, potom jsem krátce zkoušel klarinet – ale jen proto, že jsem se v budoucnu chtěl naučit na saxofon a řekli mi, že bez klarinetu to nejde... Pak mi otec pořídil kytaru a začal jsem hrát na ni. Nicméně na výuku hry na akordeon rád vzpomínám, je velice užitečná. Třeba řada velmi dobrých basistů se původně učila právě na akordeon. Knoflíky na tomhle nástroji ovládané levou rukou jsou seřazené podle kvintového a kvartového kruhu, a tím pádem to hráči zjednodušuje vedení basové linky, melodií atd. Mně to později pomohlo třeba i při skládání písní.
Kdo mě ovlivnil v šedesátých letech? Já jsem bydlel v Přerově, kde byla kapela Synkopa se zpěvákem Pavlem Novákem. Kolem ní se pohybovali lidé, kteří měli zahraniční nahrávky, a díky nim jsem zachytil vlastně hned nástup The Beatles a The Rolling Stones. Někdy mezi lety 1963 až 1965 už jsem tedy začal být takříkajíc v obraze. Potom jsem se přestěhoval do Kutné Hory a s jednou čáslavskou studentskou kapelou, která neměla název, už jsme ty Stouny sami hráli... Ale taky Kinks a spoustu dalších. Po roce jsem pak založil další kapelu už v Kutné Hoře, ta se jmenovala Marshalls a s ní jsme hráli nejen Beatles, ale třeba i Santanu a podobně. A pak se objevil hard rock a ten pro mě v té době znamenal všechno.

Široká vrstva posluchačů tě poprvé zaregistrovala jako člena skupiny C&K Vocal, kam jsi ale původně, v roce 1971, nastoupil jako kytarista...

Ladislav Kantor se přišel v Kutné Hoře podívat na Marshalls a nabídl mi, abych k nim šel jako doprovodný kytarista. A protože já zrovna šel studovat do Prahy, řekl jsem si proč ne. Tenkrát jsem s žádným zpěvem ani nepočítal. To se zrodilo až o něco později, když se v C&K Vocalu rozhodli, že vezmou ještě jeden mužskej hlas. Už toho člověka měli nachystaného, ale pak se jim nějak přestal líbit, a tak se zeptali mě, jestli bych to nezkusil. „Tak já to zkusím,“ reagoval jsem... a bylo to. (smích)

První vlastní album Tenhle vítr jsem měl rád jsi vydal „až“ ve svých třiatřiceti, ale nějaké sólové aktivity jsi začal vyvíjet už dřív. Jak k tomu došlo, kdy a proč jsi tyto ambice v sobě začal pociťovat?

C&K Vocal odstartoval zásadní deskou Generace. K tomu se udělala i anglická verze a potom byla deska A co,která vlastně nikdy nevyšla a opět také anglická verze Growing-Up Time. Mně začalo vyhovovat, že se tam objevili muzikanti, kteří nahrávali s Flamengem Kuře v hodinkách, nebo vynikající autor Ota Petřina. Cítil jsem, že pro mne jsou takové zkušenosti dobré. Na druhou stranu jsem ale začal skládat svoje vlastní písně a tím pádem jsem se snažil nasměrovat k tomu, abych si udělal svůj vlastní repertoár. Začal jsem jezdit po klubech a lidi na to pozitivně reagovali. Láďa Kantor mi psal texty, ale s tím, že to bude prezentované v rámci C&K Vocalu. Já mu na konci 70. let oznámil, že chci založit kapelu, která eventuálně může, když budou ti muzikanti chtít, doprovázet i C&K Vocal. Láďa mi řekl, že to nepřichází v úvahu, že to musí být prvořadě kapela pro C&K Vocal a když bude čas, že může hrát se mnou. S tím jsem nesouhlasil, ale zároveň jsme se dohodli, že doděláme už rozpracovanou desku s písničkami, které složil Ota Petřina a otextoval právě Láďa Kantor. A to bylo album Tenhle vítr jsem měl rád.

Považuješ následné založení doprovodné skupiny 5P za stěžejní událost celé tvé hudební kariéry?

Pro mě byla nejdůležitější ta první sólová deska. Mimochodem byla vyprodaná za dva měsíce – čtyřicet tisíc elpíček a deset tisíc kazet! Koncertní agentura po mně chtěla, abych ji naživo předváděl lidem, tedy abych založil kapelu, která se mnou bude jezdit. Zpočátku ji se mnou rozjížděl baskytarista Petr Michalík z Citronu, jenže se pak zranil a byl půl roku v nemocnici. Musel jsem tedy vzít jiného basistu... Úplně první sestava 5P ale stejně dlouho nevydržela. Když většina těch muzikantů, co ji tvořili, uslyšela Pražský výběr, chtěli hrát něco jako oni, ovšem to ten můj repertoár neumožňoval.

5P se po pouhých dvou albech, už ve druhé polovině 80. let, uložili ke dvě dekády trvajícímu spánku. Ty jsi ale po nějakém čase opět začal vystupovat s kapelou, ať už to byl Bio-Graf, nebo LPG. Proč jsi tak dlouho vzdoroval obnovení zavedené značky?

Devadesáté roky znamenaly pro hudební scénu obrovskou změnu. Držet kapelu nebylo vůbec jednoduché, protože těch příležitostí koncertovat nebylo tolik, takže jsme s kytaristou Bohoušem Zatloukalem jezdili většinou jen ve dvojici. Nechtěl jsem to tak, ale jinak to nešlo. Stejně to tenkrát mělo víc lidí, třeba Radim Hladík...

Máš pocit, že mezi pomyslným prvním a druhým životem 5P jsou nějaké naprosto zásadní odlišnosti, co se fungování skupiny týče?

Obnovení 5P vznikli v roce 2007. A nebylo úplně od čeho se odpíchnout, jak by měl jejich sound vypadat, protože předtím dlouho neexistovali. Prostě se začalo znovu a hlavně do kapely přišli lidi, kteří byli o jednu až dvě generace mladší než já. Tím pádem dostala úplně novou energii. Během šesti let se udělaly desky Příznaky lásky, Chutnáš po cizím ovoci a Soukromá elegie, které se, myslím, povedly. Celkově to pro mě bylo něco nového.

Nikoliv ojediněle se objevují názory, že současní 5P mají ohromnou, v minulosti téměř nebývalou energii. Cítíš to také tak?

Současný stav kapely 5P je stabilní a kvalitní. Všichni muzikanti v ní jsou fakt dobří, kapelník Ondra Fencl je vynikající hráč, a to všechno dohromady se na současných koncertech projevuje a lidé to cítí. Jejich reakce jsou skvělé. Jsou dokonce souměřitelné s těmi, jaké mělo publikum v 80. letech, když 5P začínali. Tehdy byly skoro všude vyprodané sály, a teď to zažíváme zase. Vlastně jsem se obloukem vrátil do stejné situace, ve které už jsem jednou byl. A uvědomil jsem si jednu věc. V těch 80. letech to byli vysokoškoláci, kteří tvořili hlavní část mého obecenstva – a teď jsou to ti samí vysokoškoláci, kteří už ale směřujou do důchodcovského věku... Dostali se do stavu, kdy je to všechno znovu oslovilo. Jak to staré, tak to nové. Měli jsme v poslední době několik koncertů, kde jsem od lidí zaznamenal takové nadšení, jaké opravdu už léta nepamatuju.

Stále koncertuješ i akusticky – buď sám, nebo s Ondřejem Fenclem, anebo v triu. Jak moc se tyto jednotlivé formy tvých vystoupení od sebe liší?

Tak polovina repertáru je vždycky stejná, protože vynechat třeba Tenhle vítr jsem měl rád i další staré písně prostě nejde. Stejně tak se ale v repertoáru napevno a nejspíš už navždy usadily novější písně jako Tak vznikla zem nebo Tak navštiv bar. A kromě toho lze na akustických koncertech slyšet věci, které s 5P nehrajeme, třeba některé skladby z mé poslední sólové desky Poesis Beat.

Prezentuješ akusticky i hodně věcí, které jinak hraješ s 5P, nebo se snažíš, aby se to moc nepřekrývalo?

Některé věci jsou původně klávesové, jako příklad lze uvést třeba Grotesku, a ty akusticky hrát nelze. Ale takových je celá řada. A pak jsou další skladby, kde jsou například sóla. Na akustické koncerty si tudíž vybírám takové, na které si vystačím se španělkou.

U příležitosti onoho krásného životního výročí jsi připravil bilanční kompilační album 3/4 století. Jaký jsi použil klíč k výběru skladeb na něj? Přece jen, natočil jsi toho víc než dost a asi není jednoduché dělat nějakou rovnováhu mezi tzv. hity a tím, co ty sám máš třeba raději...

Ta deska vychází ze současného koncertního repertoáru s 5P. K tomu jsme přidali dvě nové věci a je to vlastně udělané tak, že tam jsou původní nahrávky, které si posluchači mohou zkonfrontovat s dnešním soundem kapely. To je základní poslání alba: že si lidé mohou zavzpomínat a zároveň si to na koncertě poslechnout v současné verzi.

Existuje i nějaká písnička, kterou si publikum stále žádá, ale ty už jsi na ni téměř alergický?

Nedá se říct, že bych byl na něco úplně alergickej. Někdy jsem už nechtěl hrát třeba Marilyn, goodbye, ale lidi ji pořád chtějí, a tak jsem se k ní vrátil. Některé písně jsem si ovšem lehce přehodnotil a hrát je nechci, protože si nemyslím, že byly šťastně pojaté.

Můžeš být konkrétní?

Napadá mě Píši vám, Karino. Tu fakt nehraju. Je to Ortenova elegie, smutná píseň, a to zpracování se mi prostě nezdálo. Není to úplně z mé hlavy, upozornili mě na to lidé, kteří Ortena mají rádi.

Kompilaci doplňují i dvě na CD dosud nevydané skladby, loňský digitální singl Dál cestu znám a letošní Tři čtvrtě století. Mají symbolizovat třeba i to, že 5P ještě neřekli poslední slovo, byť poslední studiové album Soukromá elegie vyšlo už před 11 lety? Pracujete na případném dalším přírůstku do tvé albové rodiny?

Poslední deska Poesis Beat natočená s jinými muzikanty než 5P mi vyšla před čtyřmi roky a lidi ji stále průběžně objevujou, takže to žádná katastrofa ještě není. Snažím se dělat nový materiál, ale zatím se mi to moc nedaří. Respektive zatím o těch věcech nejsem úplně přesvědčený. Ale něco připraveného mám, tak uvidíme.

V rámci propagace nové kompilace jste vyrazili s 5P na turné, na němž dojde i na rovnou tři křty. Kdy a kde k nim dojde?

13. a 14. října album pokřtíme v pražském Lucerna Music Baru a kmotry budou jeden den Michal Prokop a druhý den David Koller. A pak bude brněnský křest 4. listopadu v KC Semilasso, kde se role kmotra ujme Pavel Váně.

Co se ti z tvého subjektivního pocitu v muzice za celý život nejvíc povedlo, na co jsi nejvíc hrdý?

To je složitější... Ale když mi před devíti lety vyšlo rekapitulačně celkem třináct cédeček ve dvou boxech pod názvem Route 66, uvědomil jsem si, že se mi podařilo něco, o čem jsem nikdy až tak hluboce nepřemýšlel: totiž že mám silnej repertoár nejen co do počtu titulů. A dál se uvidí, těžko to odhadnout. Slíbil jsem, že na prvním místě bude kapela. Ale i kdybych už nic nového neudělal, myslím, že pořád mám co lovit z toho dosavadního repertoáru.