Garage Rock
Česko , 1979
Hraje na:
Garage je česká rocková hudební skupina, často označována jako undergroundová, kterou pod původním názvem Garáž založil v roce 1979 baskytarista Ivo Pospíšil. V průběhu 80. let Garáž patřila k nové generaci mladých nezávislých kapel inspirovaných punkem, postpunkem, pub rockem a novou vlnou.
V průběhu 80. let kapelou prošla celá řada hudebníků působících na české nezávislé scéně. V roce 1982 přichází bubeník Antonín Pěnička a zpěvák Tony Ducháček, který přináší zkusmo nejen písně Lou Reeda, Velvet Underground a Iggy Popa, ale také vlastní texty, jež se rychle stávají základem tvorby Garáže. V letech 1983-84 vznikají první demokazety (Garáž... byla a je, Garáž? Na tu nemáš!) a některé své skladby postupuje také Milan 'Mejla' Hlavsa, člen skupiny The Plastic People of the Universe.
Za komunistického režimu v průběhu 80. let bylo kapele zřídka dovoleno hrát oficiálně, a pokud ano, nikdy nebylo dovoleno, aby kapela hrála za peníze, přestože byla velice populární. Garage (tehdy Garáž) bylo dovoleno pravidelně hrát jen v pražském klubu Na Chmelnici a v brněnském klubu Musilka. V těchto dvou klubech kapela směla hrát jednou měsíčně, jinak se musela zaměřit na nepravidelné hraní na předměstích, ve vesnických hospodách a na svatbách.
Skupině v té době nebylo dovoleno vydávat oficiální alba a tak jejich nahrávky, často nahrávané ve skutečných garážích, obíhaly samizdatově na páscích a na kazetách.
V roce 1985 přišel kytarista Jan Macháček a společně se skupinou zažívá kromě jiného období hledání stylu s dechovou sekcí, které ale netrvá dlouho. O dva roky později se hostujícím hráčem na kytaru stal již zmíněný Milan Hlavsa. Kapela se v 80. letech zúčastnila bezpočtu neoficiálních koncertů a večírků. První oficiální nahrávky vznikly až po revoluci.
Po revoluci v roce 1989 konečně přišla příležitost oficiálně nahrávat desky a koncertovat bez omezení. V těchto letech Garáže zažila jakýsi vrchol své popularity a odehrála další desítky koncertů v Čechách, na Slovensku i v zahraničí. V roce 1992 se představila také v klubech v New Yorku, Švýcarsku a Německu a na festivalech v Belgii a Francii. V té době už s kapelou hrál Josef Karafiát, jeden z nejuznávanejších sólových kytaristů v Praze, který žil deset let v Kanadě a po revoluci se vrátil do Čech. V roce 1994 Garáž uspěla s písničkou Berlín u posluchačů hitparády Radio France International a následně byla pozvána na přehlídku do Cannes.
V roce 1993 se Garáž po velkých neshodách rozešla s zakladatelem a manažerem Ivo Pospíšilem, který si nechal původní název Garáž. Ivo Pospíšil poté se svojí novou Garáží pod původním jménem ještě nějakou dobu koncertoval. Zbytek původní Garáže se přejmenoval na Garage a Tony Ducháček, mimo jiné i proto, aby předešel zmatkům, které ve fanoušcích existence Pospíšilovy Garáže bez Ducháčka a ostatních muzikantů vyvolávala. Na místo Pospíšila přišel nový baskytarista David Fikrle a saxofonista Jarda Jeřábek. Zbytek kapely zůstal beze změn.
V průběhu 80. let kapelou prošla celá řada hudebníků působících na české nezávislé scéně. V roce 1982 přichází bubeník Antonín Pěnička a zpěvák Tony Ducháček, který přináší zkusmo nejen písně Lou Reeda, Velvet Underground a Iggy Popa, ale také vlastní texty, jež se rychle stávají základem tvorby Garáže. V letech 1983-84 vznikají první demokazety (Garáž... byla a je, Garáž? Na tu nemáš!) a některé své skladby postupuje také Milan 'Mejla' Hlavsa, člen skupiny The Plastic People of the Universe.
Za komunistického režimu v průběhu 80. let bylo kapele zřídka dovoleno hrát oficiálně, a pokud ano, nikdy nebylo dovoleno, aby kapela hrála za peníze, přestože byla velice populární. Garage (tehdy Garáž) bylo dovoleno pravidelně hrát jen v pražském klubu Na Chmelnici a v brněnském klubu Musilka. V těchto dvou klubech kapela směla hrát jednou měsíčně, jinak se musela zaměřit na nepravidelné hraní na předměstích, ve vesnických hospodách a na svatbách.
Skupině v té době nebylo dovoleno vydávat oficiální alba a tak jejich nahrávky, často nahrávané ve skutečných garážích, obíhaly samizdatově na páscích a na kazetách.
V roce 1985 přišel kytarista Jan Macháček a společně se skupinou zažívá kromě jiného období hledání stylu s dechovou sekcí, které ale netrvá dlouho. O dva roky později se hostujícím hráčem na kytaru stal již zmíněný Milan Hlavsa. Kapela se v 80. letech zúčastnila bezpočtu neoficiálních koncertů a večírků. První oficiální nahrávky vznikly až po revoluci.
Po revoluci v roce 1989 konečně přišla příležitost oficiálně nahrávat desky a koncertovat bez omezení. V těchto letech Garáže zažila jakýsi vrchol své popularity a odehrála další desítky koncertů v Čechách, na Slovensku i v zahraničí. V roce 1992 se představila také v klubech v New Yorku, Švýcarsku a Německu a na festivalech v Belgii a Francii. V té době už s kapelou hrál Josef Karafiát, jeden z nejuznávanejších sólových kytaristů v Praze, který žil deset let v Kanadě a po revoluci se vrátil do Čech. V roce 1994 Garáž uspěla s písničkou Berlín u posluchačů hitparády Radio France International a následně byla pozvána na přehlídku do Cannes.
V roce 1993 se Garáž po velkých neshodách rozešla s zakladatelem a manažerem Ivo Pospíšilem, který si nechal původní název Garáž. Ivo Pospíšil poté se svojí novou Garáží pod původním jménem ještě nějakou dobu koncertoval. Zbytek původní Garáže se přejmenoval na Garage a Tony Ducháček, mimo jiné i proto, aby předešel zmatkům, které ve fanoušcích existence Pospíšilovy Garáže bez Ducháčka a ostatních muzikantů vyvolávala. Na místo Pospíšila přišel nový baskytarista David Fikrle a saxofonista Jarda Jeřábek. Zbytek kapely zůstal beze změn.