Někdy na přelomu let 1993/94 se parta dospívajících proseckých mladíků rozhodne pro založení rockové kapely. V té době se množí všemožná - nemožná vystoupení kapel a téhle partičce se zdálo že všichni ty pankáči a rockeři nemají zkrátka šťávu a tak se jim to rozhodli ukázat.

Jedním z prvních problémů bezesporu bylo, že nikdo z potencionálních členů nově založeného souboru neovládal hru na žádný nástroj. Tato skutečnost však nemůže nikdy odradit odhodlání mladých jinochů. Kapela je každopádně založena a zbývá jen otázka kdo se naučí jaký nástroj alespoň v rámci svých možností ovládat.

Po těchto základních ujednáních na první valné hromadě (valné hromady čili schůze se konaly a do dnes konají každý pátek v restauračním zařízení U Vltavy ve Vltavské ulici na Praze 5 - Smíchově) členové zjišťují, že právě zrozené kapele chybý vhodný název. A tak nastává několikatýdenní hledání toho „správného“ názvu. Tyto jednání se však již značně protahovali stejně jako páteční účty v již dříve jmenovaném restauračním zařízení. A tak jedenkráte, v pátek, řádně napojeni chlapci se pro jeden název konečně rozhodnou. Jelikož jsou všichni členové tohoto sdružení přátelé humoru Felixe Holzmanna, rozhodují se pro „odcizení“ výstižného názvu z jedné Holzmannovi scénky. A tak stejnou rychlostí, jakou mizí pivo v útrobách žíznivého se změnil i obyčejný slogan v proslulý název. Tento název se okamžitě oblíbil mezi všemi přáteli a sami členové o něm s pýchou rozšiřovali, že je to správný název pro jejich kapelu. Tento famózní název zněl „Mnohej Z nich je Hrbatej...“

Na dalších schůzích byly každej páteční večer projednávány ostatní důležité věci. Jednou z nich bylo vymýšlení vhodného znaku pro právě vznikající kapelu. Jelikož snad všechny dobrý bigbeaťácký kapely (a M.Z.H... se bezesporu mezi ty dobrý bigbeaťáky už nějakej ten pátek počítá) v té době nějaký znak vymyšlený měli, chtěla i naše kapela vhodný a vtipný obrazec do znaku... Nakonec se tato důležitá věc rychle vyřešila díky dlouhodobému studiu geometrických obrazců a virtuální reality vůbec. Vzniká dnes již proslulý obrazec...

Toto mladé hudební těleso mělo v té době však pouze tři členy, jimiž byli : Kamil Stibůrek - kytara, Pavel Bittner - bicí, Tomáš Knížek - zpěv.

A jelikož je to pro rockovou kapelu trochu moc málo, hledali někoho na vyplnění místa. Na výběrovém řízení byli nakonec z velkého množství známých i neznámých tváří vybráni David Herák - kytara a Tomáš Kohout - basa. V té chvíli se stává kapela na nějaký čas kompletní a chybí již pouze hudební nástroje, nebo spíše peníze potřebné k pořízení těchto zbytečností. Na dalších početných setkáních v již zmíněné putice se projednávaly kromě finančních problémů též náměty na umístění zkušebny a určení hudebního stylu. Všichni, až na Kohouta byly pevně rozhodnuti pro punk, Kohout však tenkrát spíše uznával cimbálovou muziku...

KAPITOLA DRUHÁ - ROK 1995

První společná zkouška proběhla 20.1.1995 ve zkušebně, která se nacházela ve školce na Proseku. Zde se hraje převážně na vypůjčený aparát. Nikdo „Z nich“ neumí hrát, ale každý „Z nich“ je nadšen. Po této první zkoušce se celá kapela vzájemně shodne, že jsou a vždy budou nejlepší. Zcela jiný náhled na věc měli někteří nezávislý posluchači, kteří po pár minutách odcházeli zhnuseni domů. Takováto maličkost však průběh první zkoušky nemohla ohrozit, naopak následovali další a další jí podobné.

Z prvních textů si dnes pamětníci pamatují již jen fráze stylu: „V hokynářství na rohu šláp jsem bábě na nohu...“, dále písně jako je „Šnek“ a část převzatého repertoáru tenkrát mnohem známějších kapel. Z předchozích řádků vyplývá, že se stylově jednalo zcela bezpečně o punk, a i přes soustavné přesvědčování Tomáše Kohouta, který se dožadoval změny stylu na cimbálovou muziku si kapela něco z tohoto drsnýho začátku zanechala doposud. Dnešní pohledy členů kapely se na minulost často velice rozlišují. Nalezneme zde neshody způsobené jistě občasnými ztrátami paměti v důsledku důkladného alkoholového opojení.

Po několikaměsíční dřině je vymyšleno několik málo důkladnějších písní, které však již ve své době zcela určitě překonaly známé punkové hity. Kapela si pomalu zvyká na nástroje značek Jolana a Amati. Všichni členové se snaží co nejčastěji navštěvovat různá koncertní zařízení a shlédnout co nejvíce punkových koncertů (až na Tomáše Kohouta, který osaměle poguje na svou vytouženou cimbálovou muziku...). Na zmíněných koncertech za prvé „opisují“ některé akordy a za druhé se ubezpečují, že jsou daleko lepší než některé ze známých kapel. Z této mylné doměnky jsou všichni za několik měsíců vyvedeni.

Někdy v tomto období vznikají drobné neshody v kapele. Spory mezi bubeníkem Pavlem Bittnerem a basou Tomášem Kohoutem začínají sílit a jsou častokrát řešeny fyzickými ataky ze strany Davida Heráka. Tyto spory vyústí vyloučením Tomáše Kouhouta z kapely, ten však bezpečně sežene uplatnění u nějaké té cimbálovky...

Ještě před letními prázdninami 1995 přichází kapela v důsledku nesolventnosti o zkušebnu a dává si nucenou dovolenou...

V září 1995 kapela shání novou zkušebnu, která je po strastiplném hledání objevena na Proseku v krizovém centru. (Toto místo bylo doporučeno na nádraží ve Dvoře Králové jednou opilou máničkou, který kapela touto cestou děkuje...)

Ve svém novém působišti se kapela na první zkoušce setkává s basákem Pavlem Holečkem, kterému se páteční schůze „U Vltavy“ tak zalíbí, že okamžitě, bez zbytečných průtahů nastoupí na post nové basy v kapele. A tak začalo další období běsnivého zkoušení. Holeček přinesl do kapely novou energii a po měsíci tvrdého zkoušení všichni nabudou dojmu, že musejí uspořádat první veřejné vystoupení.

V této době jsou jim takovéto nápady od zkušenějších hudebníků (Daniel Král, Karel Dašek, David Horváth, Václav Horváth, Ondřej Pachner...) rozmlouvány, ale mladí, energií nabytí punkeři na rady zkušenějších nedají.

A tak po čase nastal den konání prvního koncertu. Do klubu Leopard v Kostelci nad Labem se sjelo pár největších fanoušků, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Byl to asi nejstrašnější zážitek místních rockerů. Byli natolik udiveni, že ani nestačili pískat, házet na pódium předměty či jinak dávat na jevo svoji nespokojenost, jen čuměli s otevřenejma hubama a kroutili hlavama... Když kapela dokončila svoje první vystoupení v klubu bylo hrobové ticho a místo strhujícího potlesku začali ti zbylí lidé odcházet ze sálu ven. V tuhle chvíli si všichni členové uvědomují, že je třeba ještě mnoho času strávit s vytřibováním hudebního cítění, aby se dal vůbec výsledný souzvuk tónů vydávat za hudbu.

KAPITOLA TŘETÍ - ROK 1996

Začala další etapa zkoušení. Zkoušky byly plánovány vždy na sobotní dopoledne, to zcela jistě znamenalo, že se přinejmenším někteří členové budou ještě nacházet v alkoholovém delíriu po pátečních jednáních... Z tohoto důsledku přestal na zkoušky pravidelně docházet Pavel Bittner, který místo cvičení svého bubenického umění chodil raději za děvčaty a místo zkoušek jezdil s nimy na chaty. Po delší době se kapela rozhoduje Bittnerovi absence na zkouškách nekompromisně řešit vyloučením z orchestru. Nikdo však neměl odvahu to Bittnerovi nějak naznačit, tak se to dozvěděl trochu dřív od hodných přátel než od kapely. Následovně odchází.

V následující etapě kapely střídavě bubnují hudebníci tehdejší pražské punkové legendy B.Ú. (D. Horváth, V. Horváth, D. Král) Skupina dostává nový ráz hudebního pojetí a některé úseky se již dají poslouchat. V létě 1996 odchází Pavel Holeček a kapela si dává již tradiční dovolenou. Po prázdninách je přijat nový basák Vladimír Raš, který se často účastnil zmiňovaných pátečních setkání.

Měsíc na to se souboru naskytne nový, mladý a nezkušený bubeník Martin Horváth, který se však velice rychle učí. V té době kapela odehraje svůj historicky druhý koncert společně s kapelou B.Ú. Toto vystoupení se velice podaří a houf rozdováděných fanoušků zcela zdemoluje místo konání. Po očividném úspěchu se všem vrátí dávno ztracená naděje a v některých jedincích se zrodí dokonce nová sílu k cvičení.

KAPITOLA ČTVRTÁ - ROK 1997

Kapela opět přichází o zkušebnu a následuje nucená pauza až do června 1997, kdy Martin Horváth sehnal novou učebnu na Ořechu. Soubor začíná opět cvičit, hrají takřka denně. Za Martina Horvátha občas alternuje Daniel Král. Pro nedostatek času kapelu opouští Tomáš Knížek a soubor se ocitá bez zpěváka. Zkouší však dále.V srpnu Martin Horváth emigruje do Kanady (bližší místo určení neznámé). Na postu bubeníka ho nahrazuje Daniel Král. Kapela shání nutně zpěváka.

Po pátečním navštívení starého známého hostince náhodně narážejí na Michala Rolla, který seděl a přemýšlel jak udělat maturitu a neučit se. Tak mu kapela radí starou známou fintu, za tuto radu však požaduje, aby upsal svůj hlas M.Z.H... Michal váhá, ale po první zkoušce je pevně odhodlán zpívat do roztrhání těla.

A tím začíná zcela nová etapa kapely „Mnohej Z nich je Hrbatej..“ Někdy v té době kapela přijímá dlouholetého přítele Miroslava Mirčeva na post managera.

Hrají se úplně nové písně. Soubor se účastní na punkových festivalech na Ořechu a začíná být velice úspěšný. Mezi punkovou omladinou se stává pojem M.Z.H... něčím vyjímečným. Skupina postupně hraje s mnoha kapelami (Visací Zámek, Šanov, Zona A, Slobodná Európa aj.) a stává se pojmem něčeho vyjímečného i pro tyto kapely. Kapela nahrává také svoje první demo. „ Mnohej Z nich je Hrbatej“.

1. Demo M.Z.H…

KAPITOLA PÁTÁ - ROK 1998

V tomto roce se kapela účastní soutěže v RC Mlejn, v níž se dostává do finále, kde se umístí na druhém místě po kapele „Houpací koně“. Setkává se s kapelou Kopnout, s níž pořádá mnoho koncertů. Na podzim natáčí nové CD, které nese název v duchu známého hesla drogy, sex, rock ´n´ roll - „Pivo, Buřty, Autodrom...“


KAPITOLA ŠESTÁ - ROK 1999 -2001

Soubor pokračuje svoji spanilou jízdu po klubech, hostincích a kulturákách, kde odehrává něco přes padesát koncertů. Spanilá jízda se však náhle zastavuje počátkem roku 2001. Dochází v kapele k názorovým výměnám a následnému odchodu Michala Rolla. M.Z.H… mění svůj ozkoušený punkový styl za vyspělejší HC. Podlazují kytary o jeden a půl tónu a přibírají zpěvačku Markétu Vaníčkovou. M.Z.H… nazkušují dvě drsné písně, o kterých si myslí, že jsou nejlepší na světě. Postupně však pociťují, že „punk is punk“.

Na konci léta 2001 se do souboru opět vrací ztracený syn Michal Rollo. Kapela přelaďuje kytary, vyškrtává repertoár a vrací se ke stylu let 1998-1999.

Vloženo: 04.06.2014, martin