OK Band, pražská rocková skupina vznikla 1979 v pražské čtvrti Hanspaulka s rázovitou hudební kulturou, když se seznámil skladatel, klávesista, kytarista, basový kytarista a zpěvák Vladimír Kočandrle se zpěvačkou Marcelou Březinovou a když se k nim 1980 připojil kytarista Antonín Manda. Skupinu doplnili bubeník a houslista Pavel Skala a klávesista Josef Přib (1982). Protože jim šlo o společný názor, představovali se jako Vladimír OK, Marcela OK, Antonín OK apod. Soubor se jako jeden z prvních u nás, inspirován Davidem Bowiem a kapelami jako Stranglers, Talking Heads a B 52´s, hlásil ke stylu nové vlny. K posluchačům zpočátku pronikal prostřednictvím nahrávek, ačkoliv ty vůbec první, z přelomu let 1980/81, byly zveřejněny až mnohem později. Autorství vesměs původních písniček bylo přiznáno značce „Vlasta Voko“, která vznikla spojením jmen Vladimíra Kočandrleho a Ladislava Vostárka, který předtím psal texty pro skupiny Katapult a Turbo; u OK Bandu působil i jako manažer. Přestože skupina teprve o vánocích 1981 odehrála svůj premiérový koncert v pražském klubu Na Petynce, už v únoru následujícího roku vycestovala na turné jako předkapela populárního Pražského výběru. Absolvovala rovněž první zahraniční výjezd do NDR a ve studiu Československého rozhlasu v Českých Budějovicích nahrála další nahrávky, z nichž vzešly singly Nemůžu psát texty/Žižkovská zeď a Božský klid/Smutný cirkus. Skupinu nezastavilo ani tažení proti nové vlně, které 1983 vyvolal týdeník Tribuna, neboť sound souboru se po nahrazení Skaly počítačem více blížil technopopu po vzoru anglických skupin Human League a Yazoo. Odpůrce nové vlny zmátl i název debutového alba Disko a reputaci skupiny pozvedla přízeň skladatele Karla Svobody, který ve studiu Elektrovox dohlédl na její druhé album Tvůj čas přichází, na které přispěl skladbami Pár slov a dost, Tajnej kód a Hádej. Hlavní autorský podíl na LP z roku 1986 měl Kočandrle, zatímco Vostárkovi bylo připsáno pouze spoluautorství dvou skladeb a „Voko“ se z kreditů vytratilo, stejně jako jméno klávesisty Přiba. Místo nich nastoupili houslistka Zdeňka Váchová, klávesistka Hana Švarcová a saxofonista a flétnista Jiří Hála. Postupně se uplatnili i „živí“ bubeníci Libor Kulhánek a Ctibor Ješina.

Hlavním magnetem OK Bandu byla zpěvačka. Zatímco mužská část souboru uplatňovala na pódiu netečnou strnulost, podřízenou šerosvitu hudby pro syntetizátory, Březinová působila živočišným sex appealem. Jakkoli si byli v minulosti blízcí, rozmíšky mezi leaderem a jeho hvězdou se projevily už v roce 1984, k odchodu Březinové došlo v roce 1987 po natočení třetího alba s fatálním názvem Stala se nějaká chyba. Březinovou se pokusily nahradit Marcela Štveráková a další klávesistka Kateřina Brejlová, avšak stylově nečitelná skupina se po vydání alba Slavnost na zámku na rozhraní let 1989/90 rozešla. Na jaře 1999 zvažovali Kočandrle a Březinová možnost obnovení OK bandu, k němuž došlo po nahrání písně Snad za to může láska (v trojici s Mandou). V dubnu 2000 OK band vydal album Ornament osudu, v létě se vrátil do skupiny bubeník Skala, v dubnu 2001 rozšířil tuto sestavu basový kytarista Zbyšek Kordač. Album Za škvírou shromáždilo šestnáct studiových novinek, na albu Mixle v pixle osm diskžokejů zremixovalo písně z předchozího alba a dalo jim podobu, jaká se uplatňuje v „technosvětu“ diskoték. Nové sblížení s Březinovou skončilo v říjnu 2002. Po dvaceti letech práce i pomlk došlo na rekapitulaci, kterou na začátku roku 2003 otevřelo dvojalbum Žižkovská zeď. Přineslo prakticky všechny rané nahrávky z období let 1981–83, v historii OK Bandu nejplodnějšího (včetně singlů, které vyšly pouze na vinylu); dále pak demonahrávky ze studia Budíkov z roku 1981, nahrávky stažené z magnetofonové kazety, koncertní záznamy z jara 1982, unikátní fotografie a obšírný výkladový text.

Vloženo: 15.05.2015, martin