Vitacit Heavy Metal
Česko , 1976
Začátkem všeho je rok 1976, kdy Pavlovi "Kuřeti" Hejčovi bylo pouhých 13 let. Doma na gramofonu hobluje skladby od Deep Purple a Black Sabbath a na svou první kytaru pilně cvičí Smoke On The Water. V té době chodí jako každý slušný chlapec do Základní školy v Roztokách u Prahy.
Jednoho krásného dne ho zastavuje na chodbě výchovného ústavu spolužák Jirka Kadlec se slovy, že se zakládá super kapelu. Dalším parťákem měl být Tomáš Vyhnalík a jakýsi Karel Adam. Vše bylo dohodnuto a krví zpečetěno po jednom ze slavných roztockých fotbalových mačů. Vzniká tak kapela "jejíž sláva hvězd se bude dotýkat" ve složení: Jirka Kadlec - kytara, zpěv, Pavel Hejč - basová kytara, Tomáš Vyhnalík - klávesy, Karel Adam - buben
Nově vzniklá parta chodí pilně zkoušet do Klecan, kde v té době působí slavná kapela Odpadky (později Acylpyrin a Rock automat), ve které se vyskytuje starší bratr Karla, Zbyněk Adam. Ten je pravidelně zasvěcuje do tajů kytarových riffů a do toho, jak správně a drsně, vypadat na pódiu. V této době vzniká i první vlastní skladba Kolotoč. Jednoho dne jsou spřízněnými Odpadky pozváni na akci (tenkrát oblíbené čaje, tj. něco mezi koncertem a taneční zábavou), kde mají hrát v přestávkách mezi jejich vystoupením. Na koncertě se setkávají s dalšími dvěma parťáky a po krátké domluvě je na světě první stabilnější sestava: Jirka Kadlec - zpěv, Pavel Hejč - kytara, Jarda Kunka - kytara, Karel Adam - basová kytara, Václav Procházka - klávesy, Tomáš Hubáček - buben.
Na památném vystoupení společně s Odpadky měli solidní ohlas a zde také vznikl název kapely. Vymyslel ho (také kdo jiný), Karel Adam. Na dotaz, jak se mají ohlásit před svým prvním publikem pravil: "Teď je taková nová limonáda pro děti. My přece děti jsme, a tak jim řekneme, že se jmenujeme VITACIT." Kapela získává zřizovatele (bez zřizovatele se tenkrát nedalo hrát ani na funuse) u ZO SSM v O.P.S. v Roztokách u Prahy a pod odborným dohledem Milana Štěpánka (kytaristy již zmíněných Odpadků) skládají kvalifikační zkoušky u O.K.S. Praha - západ. V této době z kapely odchází Tomáš Vyhnalík a za bicími nastupuje Libor Ludvík. Většinou z pera Karla Adama vznikají další vlastní skladby jako např. Slaný slzy, Vzpomínání, Víno nalej. Pavel Hejč si pamatuje na první vystoupení po složení kvalifikačních zkoušek (vlastně i první vlastní koncert). Bylo to na taneční zábavě v Běchovicích 20.5.1978 a Pavel dodává: "Stejně jsme museli dostat zvláštní povolení k vystupování. Směrnice totiž povolovaly kapelám vystupovat jen tehdy, bylo-li všem hudebníkům více než 16 let. To nám sice všem nebylo, ale povolení jsme dostali a mohli tak vesele provozovat svůj bigbít." Ještě do konce roku 1978 dochází ke dvěma zásadním změnám: na místo bubeníka přichází Venca Pokorný a k mikrofonu se staví Dann "Zeppelin" Horyna. Karel Adam se stává vedoucím kapely a píše společně s Pavlem Hejčem další vlastní skladby jako Kočka, Vyznání, Růžové taxi a Automat. Koncem roku 1979 kapelu nedobrovolně opouští Jarda Kunka (vlast ho povolala na dva roky do svých řad) a nahrazuje ho Jirka Löffelmann, týpek sice o něco starší, ale vzezřením správného santusáka. Jarda Kunka se už do kapely nikdy nevrátil a začal jezdit se zvukem.
VITACIT nyní hraje s sestavě: Dann "Zeppelin" Horyna - zpěv, Pavel Hejč - kytara, Jirka Löffelmann - kytara, Karel Adam - basová kytara, Venca Pokorný - buben.
Pod vedením Karla Adama kapela horečně pracuje na nových vlastních skladbách a bohatě (i když zatím pouze po vesnických zábavách) koncertuje. Cesta na rockový Olymp je otevřena.
Na pražská pódia VITACIT vtrhnul někdy v roce 1981, a to stylem "vichru z hor"! Bylo to někdy v průběhu roku 1981, když hráli jako předkapela pražského Abraxasu. Koncert se jim tenkrát stoprocentně povedl a příchozí civěli úžasem, co se vlastně děje. Od této chvíle je VITACIT v Praze doma. "Tehdy okolo roku 1981 chodila celá Praha na kapelu Abraxas, a kdo neměl jejich "áčko" na saku po dědovi, tak byl úplně odkecanej. Tehdy však tato kapela zrovna jako ještě několikrát měnila styl své muziky. Od tvrdého hardrocku směřovali k hudbě ovlivněné kapelou Police. Vůbec se tenkrát začala "Nová vlna" hrát všude a začalo toho být trochu více, než je zdrávo. Na této kapele, která byla skutečným kultem, však bylo výborné to, že si jako předkapely brala kapely začínající a zatím méně známé. No a tu se to stalo! Jednoho krásného dne jdu na další z "povinných" koncertů Abraxas do KD Kovoprůmyslu (nad klubem Futurum) a začíná předkapela. Banda pěti "mániček" vrhla na pódium jako pověstná vichřice. Dva vlasatí kytaristi (Kuře a Jirka) se střídají v nekonečném souboji drsných, ale melodických sól, nádherná basa (Karel) s četnými vyhrávkami i "palcovka", přesný našlápnutý bubeník (Venca) a zpěvák (Dann) typu Roberta Planta. Ale hlavně se hrály jednoduchý, ale pekelně nadupaný skladby, něco mezi hardrockem a tehdy se probouzejícím heavy metalem (valná většina z dílny Karla Adama). Rockeři jen zděšeně civěli kolem sebe a nevěděli, co se děje. Dann v červené kombinéze mlátil svojí blonďatou hřívou kolem sebe, neustálý pohyb po pódiu, no prostě paráda! Přijetí kapely bylo tenkrát velmi bouřlivé a kapela dokonale zastínila hlavní hvězdy večera. Tak to bylo moje první shledání s Vitacitem, kterému jsem věrný dodnes. Z této akce existuje kratičká nahrávka a je na "Vzpomínkách". Jinak Abraxas ještě představil např. plzeňskou Odysseu, nebo Němečkovu Pumpu." K akci ještě Dann Horyna: "Ty vole, jak jsem tam na to pódium vlítnul, tam mě při prvním fláku (Do hospody chodívám) prdly ty moje gatě a já musel pařit jen čelem k lidem, aby si toho nikdo nevšimnul. Kluci se mohli potrhat smíchy." A ještě Slávek Janda (kytarista Abraxasu, na jehož aparát hrál Kuře): "Ty jo, ten kluk to vzal hodně zvostra, když se píchnul do mýho aparátu, votočil volume doprava, a já myslel, že mě to odpálí!" Následují další koncerty (samozřejmě i tancovačky), např. Futurum a o kapele se dovídá stále více fanoušků. Na koncertech se tehdy hrály tyto skladby (převážně z dílny Karla Adama a nevím, jestli si na všechny vzpomenu): Trilogie (Instrumental, Do hospody chodívám a Těžké jsou návraty domů), Já a můj stín, Slaný slzy, Automat, Návštěva u Led Zeppelin, Tulák, Telefonní balada, Vyznání, San Remo, Svědomí, Kočka a 5 coververzí od oblíbených kapel.
Počátkem roku 1982 však dochází k zásadní změně v sestavě. V dubnu jde na dva roky do pakárny vůdčí osobnost kapely Karel Adam. Zanedlouho po něm odchází i Dann Horyna do Benefitu, posléze se vrací. Náhradu basisty našla kapela poměrně rychle, a náhodou (cestou za Karlem Adamem na vojnu) v postavičce Luďka Adámka. Po 14 dnech zkoušení hraje Luděk první koncert s kapelou v Klecanech a to v květnu 1982. Období do konce roku 1983 však není pro kapelu příliš šťastné. Je ve znamení odchodů a příchodů Danna Horyny a Vency Pokorného, kteří mezitím hrají v zábavovém Benefitu. Těžko říct v čem byl v této době problém, ale vyjádřil se k tomu Luděk: "Zřejmě se jim zachtělo slávy a peněz, neboť Benefit byla zaběhlá a v té době všeobecně známá tancovačková kapela." Možná na tom trocha pravdy bylo, protože VITACIT moc koncertů v této době neměl. I přes neustále rozpory vznikají v této době výborné věci, které se budou hrát po několik dalších let. Jsou to: Maximalista on, Úklon a nic, Karetní hráč, V špíně měst, Vzpomínky na budoucnost, Pozvánka a Vesmírná láska. Vzájemná nevraživost jednotlivých členů vyústila v nucený odchod Jirky Löffelmanna, což je podle mně veliká škoda. Kapela hrála jeden čas také pouze ve čtyřech, s jednou kytarou. Jezdily se pouze zábavy a koncertní vystoupení bylo tak maximálně 2x do měsíce. Kapela však chtěla hrát hlavně koncerty a tak po Jirkově odchodu bylo jasné, že je nutné najít plnohodnotnou náhradu. "V této době ani nebylo jasné, zda kapela vlastně vůbec existuje. Každopádně jsem se vydal na koncert, konaný 10.11.1982 (Rokoska, nebo Bohnice?). Vše by bylo v pohodě, kdyby nás ten den neopustil soudruh Leonid Iljič Brežňev. Koncert byl samozřejmě bolševikem zrušen, aby i každá česká mánička sdílela smutek sovětských soudruhů. Koncert se konal v náhradním termínu, myslím, že byl poslední s Jirkou Löffelmannem. Hrály se nové věci půl na půl se staršími. Novinky vyzněly napoprvé velice dobře a zdálo se, že i Luděk perfektně nahradí Karla Adama. Koncert jsem také nahrával z mixpultu, ale kazeta skončila někde v propadlišti dějin. Nepřišlo bohužel tolik lidí (s výjimkou velikého tábora spolupracovníků Luďka Adámka z pražské ZOO). Pavel Hejč, čerstvě ostříhán, se celý koncert tak kabonil, že bylo vidět, že asi není vše v pohodě." Kapela našla druhého kytaristu (vlastně prvního, protože Pavel Hejč hrál vždy spíše doprovod, než sóla) před koncem roku 1983 v osobě Michala "Mech" Bohumela. Michal byl docela zvláštní agent. Byl o něco starší než zbytek kapely, o to však zkušenější (jeho osobu bych asi srovnal s Karlem Jenčíkem, když hrál na bubny v Arakainu). Na svého Gibsona (taky se mu ho po jednom tahu povedlo ztratit) však válel náramně, výborně zpíval a podílel se i skladatelsky. S Bohumelovým příchodem se kapela plně zaměřuje na koncertní činnost a hrají asi nejčastěji ve své historii. V této sestavě vznikají následující skladby: Černej démon, Pekelná naděje, Zběsilej stín, Noční město, Už k nám veliký umělec jde, Malá tíseň, Stále dál, Pověz, co čekáš, Sobec a lhář, Španělský boty, Rockoví kluci, Na svědomí si to neberu, Boogie. Mezi těmito skladbami je mnoho předělávek s českým textem, které si však fanoušci tak nějak vzali za své. U některých skladeb jsem si tuto skutečnost uvědomil až o několik let později při náhodném poslechu originálu. V roce 1984 jde kapela do studia Českého rozhlasu, kde vznikají první čtyři profesionální nahrávky (Tulák, Malá tíseň, Noční město a Stále dál). Tyto skladby však nikdy nevyšly. Hraje se často po Praze (Rokoska, U Jaurisů, Prosek, Bohnice, Ládví, Lucerna) i mimo Prahu (hlavně na Kolínsku) a fanoušků samozřejmě přibývá. V lednu a únoru 1985 vyvrcholí déle trvající neshody mezi Dannem Horynou a ostatními členy skupiny a Dann potřetí a naposledy opouští skupinu. "Nevím, co ho to popadlo, ale odchází k Janečkovi, což je pro neznalé synonymum toho nejhoršího, co bolševická doba mohla v hudbě vyprodukovat. Dann to po letech omlouval s tím, že konečně poprvé v životě neměl problém se živobytím... No, já nevím." Jeho odchodem se uzavírá jedna z důležitých kapitol ve vývoji skupiny. Většina fanoušků kapelu odepsala a již nedoufala, že opět vstane z popela (jako ještě v budoucnu několikrát).
Krátce po "Zeppelínově" odchodu se všichni pozůstalí jdou podívat na výroční koncert skupiny Orient, kterému jako předkapela hrála skupina TAM. V této kapele zpíval Ladislav Křížek, který okamžitě dostal od VITACITu lano na post zpěváka. Překvapený Ladislav přijímá. Z důvodu delšího zahraničního pobytu Michala Bohumela (zlí jazykové tvrdí, že emigroval do Německa) je kapela nucena se poohlédnout po novém kytaristovi. Na základě konkurzu byl vybrán Albert Čížek ze skupiny Domino, s VITACITem hraje však jen necelé tři měsíce. "Z této sestavy existuje nahrávka z pražských Dopravních podniků. Koncert to byl poměrně nešťastný z důvodu neustálých technických problémů obou kytaristů. Minimálně první čtvrtinu koncertu odehrál Kuře pouze sám. V tu dobu ještě nevyzpívaný Křížek zpívá chvílemi pěkně falešně a jeho pseudoangličtina v převzatých skladbách je opravdu příšerná. Hrají však skvělou a poměrně málo známou skladbu "Svědomí". Já jsem kapelu v této sestavě viděl na "Barče", kde mě Albert uchvátil svojí průhlednou kytarou. Hrála se spousta předělávek a starší kusy. Věci od Danna v podání Křížka vyzněly velice dobře a hlavně až nepřirozeně tvrdě! I když přišlo málo lidí, koncert se mi hodně líbil." Kapela hrála v této sestavě následující skladby: Do hospody chodívám (s již potřetí změněným textem), Tulák, Stále dál, Zběsilej stín, Vzpomínky na budoucnost (opět změna textu), Svědomí, Jen její láska to zůstala, Jsou rána, Karetní hráč, Sobec a lhář, Pozvánka, Znám svý chyby, To se nesmí stát, Strejda, Víc nehledám, Noční město, Kočka, Boogie, a nějaké předělávky. V dubnu 1985 je již vedoucím skupiny Luděk Adámek. Ještě dříve se však seznamuje u svého přítele Pavla Weinera (velmi známá postavička pražského metalového nebe) s do té doby neznámým kytaristou Milošem Doležalem. Pozval ho na koncert v Dopravních podnicích v Praze. Po tomto koncertě pustil klukům Miloš (DODO) nahrávky své kapely Žádná křeč z Karviné a bezprostředně poté byla dohodnuta informativní zkouška. Kluci byli z Dodovy hry natolik nadšeni, že dochází k okamžité změně na postu kytaristy. Tímto krokem zazněl symbolický výstřel z Aurory na startu novodobé historie kapely. Koncem roku 1985 hraje VITACIT ve složení: Ladislav Křížek - zpěv, Miloš Doležal - kytara, zpěv, Pavel Hejč - kytara, Luděk Adámek - basová kytara, Václav Pokorný - bicí.
VITACIT začal rok 1986 ve velkém stylu. Z převzatých písní zůstaly v repertoáru opravdu jen ty nejlepší (Jsou rána a Jen její láska tu zůstala z pera kapely Y&T). Na tanečních zábavách se sice ještě nějaké převzaté kousky objevily, ale tancovaček bylo v roce 1986 už jen minimum. Koncertuje se po celé republice. Vznikají nové věci, jejichž autory jsou hlavně Dodo a Křížek. Ještě na podzim roku 1985 nahrála skupina ve studiu Martina Kratochvíla dvě skladby: "Znám svý chyby" a "To se nesmí stát" (zvukově však za moc nestojí). Druhá skladba se vyšplhala až na druhé místo v žebříčku tehdy velmi oblíbeného rozhlasového pořadu Větrník (také to byla jediná možnost poslechnout si rockové kapely v bolševickém rádiu). Začátkem roku 1986 dostal VITACIT nabídku k vystoupení na 1. Rockfestu (červen), který byl tehdy soutěžní. VITACIT se svým programem vyprodával sály, kde se objevil. Koncertně se hrají následující kusy: Noc satana, Iluze, Tak odhal svou tvář, Tulák, Karetní hráč, Sobec a lhář, Jsou rána, Jen její láska tu zůstala, Znám svý chyby, Já mám trápení (včetně instrumentálního intra), Proč štěstí se mi vyhýbá, To se nesmí stát, Snad odpustíš, Drákula, Já chci se ptát, Pozvánka, Představovačka a Proklínám teď osud svůj. K tomuto období Luděk podotýká: "Moc nás těšilo, že na našich vystoupeních bylo kromě 15. - 20.letých, pro které je vlastně tato muzika určena, i procento starších lidí. To nás utvrdilo, že jdeme správným směrem!" Velmi dobře dopadl VITACIT v anketě již zmíněného rozhlasového Větrníku za rok 1986 (6. místo za kapelu, 2. místo za objev roku a 6. místo za skladbu roku - To se nesmí stát). Koncem roku 1986 dochází ke spojení kladenské a pražské odnože fanclubu. Vedení fanclubu se ujímá "Svatá trojice" Jirka Bartoš, Láda Modlík a Michal Brzák. Takto sjednocený Fanclub skupiny okamžitě zahajuje svoji činnost a začíná vycházet fanzin Rocker s aktuálními informacemi o dění v kapele. VITACIT se dostává do širšího podvědomí lidí a rok 1987 se měl stát odrazovým můstkem pro logicky se rýsující úspěch. V lednu 1987 však ohlašuje Křížek odchod z VITACITu. 15.3. vystupuje v Lucerně naposledy a odchází do skupiny Citron. Křížek si pro odchod vybral tu nejnevhodnější chvíli, protože ze strany profesionálních agentur byl o VITACIT velký zájem a přišly i konkrétní nabídky na desky. Po Křížkově odchodu z toho všeho nebylo nic. A upřímně řečeno - Křížek snad s výjimkou první desky Kreyson již v životě neudělal slušnou nahrávku. "Poslední tři koncerty s Křížkem probíhaly ve velmi ponuré a stísněné atmosféře. Konaly se na "Barče" na Rokosce a již zmíněné Lucerně. Z "Barči" existuje snad nejrozšířenější nahrávka Vitacitu a skoro celý koncert je zaznamenán na "Vzpomínkách". Já jsem nahrával Rokosku, ale záznam se totálně nevyvedl. Zde jsem se taky poprvé seznámil s Milošem. Dodnes si pamatuji na jeho slova po koncertě, jako reakci na nastalou situaci: "Teď, když nám utekl Křížek, tak stejně zase všichni budete chodit jenom na Arakain, co? Doba příští mu naštěstí za pravdu nedala!"
VITACIT hraje dál ve čtyřech. Proběhlo hodně zkoušek nových zpěváků, ale Miloš se nakonec rozhodl, že zpívat bude sám (doposud zpíval doprovody). V této době se Miloš Doležal stává jakýmsi přirozeným vedoucím kapely. Na podzim tohoto roku odchází Pavel Hejč na vojnu. "Dva dny před jeho odchodem se konal koncert na pražské "Barče". Koncert na rozloučenou to byl parádní, skvělá atmosféra! Tonda Rauer tuto akci nahrával a existuje poměrně parádní záznam. Shodou okolností to byl i můj poslední koncert před vojnou. Dodo, zazpíval hodně v pohodě, i když s jeho pozdějšími výkony se to nedá srovnávat. Hrály se věci z celé historie kapely, zazněly i novinky jako "Století", "Zvony" a "Zkáza měst". Došlo i na Dannovy kusy jako "Malá tíseň" "Vyznání" a "Kočka". Dalším překvapením byl "Strejda" zpívaný Luďkem. Více než regulerní koncert to spíš připomínalo jeden veliký mejdan."
VITACITu tak nastaly těžké dny. Přízeň diváků určitě neztratil, i když jich jeden čas chodilo méně. V repertoáru zdomácnělo výborné Století, vznikají skladby Peaceman, Zvony, Zkáza měst a pomalu se rodí další (Úder, Strach, Poutník životem, Sybila a Loď). V průběhu roku 1988 přišla nabídka účinkovat ve filmu R. Urbana Horká kaše, pro který se točily nové skladby ve studiu Martina Kratochvíla. (např. i duet s Lucií Bílou, ze kterého však moc nadšený nejsem). Skladby se daly poslechnout na různě pokoutně kopírovaných kazetách a jdou v tomto pořadí: Poutník životem, Strach, Já chci se ptát těch králů, Peaceman, Zkáza měst, Akce DDT, Horká kaše, Intro, Úder a Bez prodlení (Luděk sólově zpívá jednu sloku). Jde o "panelákový" příběh z Jižního města o "zlých povalečích", kteří dělají jenom neplechu a "hodných metalácích", kteří pomáhají starým lidem a samozřejmě chodí na "Barču" na VITACIT. Příběh a celý film je hodně divný, leč fandové mohli konečně kapelu vidět i na plátně, což do té doby bylo absolutně nemožné (video měl málo kdo). V době Pavlova pobytu v zeleném sukně hraje kapela ve třech a druhá kytara citelně chybí. Na akci v pražské Lucerně se nečekaně zjevuje Křížek, který odezpívá většinu koncertu. Však z důvodu dlouhé absence zkoušení je hodně často vedle. Kapela a hlavně Ladislav je nadšeně přijata. Fanoušci opětně začínají řešit otázku jeho návratu (s odstupem času je třeba říci: ještě že k němu nedošlo!). Dodo odehrává několik koncertů i v barvách Pražského výběru, který jede turné k nové desce Výběr. Miloš k tomu praví: "Ač jsem si třeba tolik nezahrál jako ve Vitacitu, byla to pro mě absolutní škola. Naučil jsem se mnoho věcí, o kterých jsem do té doby neměl ani páru." Začátkem léta 1988 opouští kapelu Venca Pokorný, který již dlouho před tím řešil věčné muzikantské dilema rodina versus kapela. VITACIT ještě ke všemu prožíval velmi nejisté období a tak padlo rozhodnutí, jaké padlo. Je to veliká škoda, protože pražská scéna tak přišla o jednoho z nejlepších bubeníků (Venca se od té doby v žádné kapele nevyskytl). Plnohodnotná náhrada přichází ze severu Moravy v postavičce Milošova kamaráda Ivana Poláka. Ivan do kapely okamžitě zapadl a čekalo se už jen na jediné, na návrat "jednoho poutníka životem, který si rok někde putoval, až se zase vrátil", jak pravil Miloš. Pavel Hejč opět hrábnul do strun 3.10.1988 a definitivně tak ustálil sestavu VITACITu. "Kuře" svůj návrat z vojny oslavil v KD na Smíchově před plným domem, kde před nadšeným publikem odehrál minimálně půlku koncertu. Na všech členech kapely byla znát radost, že jsou opět kompletní. Rok 1989 začal pro VITACIT nadmíru dobře. Kapela koncertuje po celé republice a míří i za hranice. Zásluhou zvukaře Miloše Köglera má naživo výborný zvuk a i světelný park působí monstrózně. Miloš Dodo se postupem času vyzpíval a nezaujatí při poslechu starších koncertních nahrávek tvrdí, že zpívá lépe než Ladislav. I kapela je častým koncertováním dokonale vyhraná a koncerty jsou hrány s absolutní jistotou. 4.1.1989 se uskutečnila oficiální premiéra filmu R. Urbana "Horká kaše" v pražském kině Světozor. "Díky klukům z fanclubu jsem měl možnost navštívit premiéru Horký kaše. Film mě teda moc nevzal, ale byl jsem rád, že vidím Vitacit vlastně poprvé na "hejbacích obrázcích". Famózní byl pohled do osazenstva kina, kde se nacházelo pár solidních lidí v kvádrech a valnou většinu tvořili fandové kapely v roztrhanejch džískách s nášivkama! Pohled pro Bohy!" Členové VITACITu dlouhou dobu usilovali o to, aby kapela byla plně profesionální a mohli se tak věnovat pouze muzice (za bolševika to nebylo tak jednoduché, když člověk neměl v občance razítko o zaměstnání. Nemálo muzikantů tak mělo trable s policií). Profesionalizace se zdařila a první "profesionální" kšeft se konal 21.3.1989 v KD na Smíchově. Atmosféra byla nevídaná a kapela předvedla dvě nové skladby Nerovný boj a Spadla klec. "Celý koncert je na videu a mě ještě po letech z té atmosféry běhá mráz po zádech!" Kapela dál horečně koncertuje a hraje po celé republice (tehdy samozřejmě i na Slovensku). V rámci "Dnů Prahy v Moskvě" hraje VITACIT poprvé v zahraničí. Blíží se datum listopadového převratu. VITACIT je v té době na cestách po Bulharsku. Vrátili se právě do centra událostí. K tomu praví Luděk: "Když jsme přistávali na Ruzyni, bylo všude spousta lidí. Vůbec jsme netušili, co se doma děje! První, co mě napadlo, ty vole, už jsou tady zase Rusáci, to je konec!" Po pádu bolševika se paradoxně na čas přestalo chodit na kulturu. Koncerty VITACITu nebyly samozřejmě výjimkou a po určité období chodí méně fanoušků. Naštěstí tato situace netrvala dlouho. Začíná rok 1990. Je připraven nový materiál (z dílny Miloše) na první oficiální LP, ale její vydání stíhá problém za problémem. LP Vzhůru přes oceán nakonec vychází v září 1990. "Velmi mě potěšilo, že mě Dodo půjčil nahrávku nové LP okamžitě po tom, co se kluci vrátili ze studia. Nemusel jsem tedy dlouho čekat, až oficiálně vyjde. To čekání bylo pro fanoušky nekonečný! Většinu věcí tedy znali již ze živého hraní. Mě se deska líbila okamžitě po prvním poslechu a je nutno říci, že původní nahrávka hrála úplně jinde, než jaký byl pozdější výsledek na LP (což bylo v té době bohužel běžné)." Po hubených měsících se návštěvy koncertů podstatně zlepšují a kapela dostává novou chuť do práce. Koncertně se hrají následující skladby: Intro, Lovec lebek, Zvony, Rebel, Poutník životem, Loď, Nerovný boj, Vzhůru přes oceán, Drákula, Dodovo sólo, Braň se, Zvěř, Sybila, Já chci se ptát, Labyrint srdce, Spadla klec, Beznaděj, Strach a Outro. Píše se datum 7.5.1991 a VITACIT hraje naposledy ve složení: Dodo, Kuře, Luděk a Ivan. Poslední koncert proběhl v pražské Lucerně. Někde v půlce koncertu Dodo oznamuje fanouškům, že na čas odjíždí do USA studovat kytarovou školu. Křtí se Dodova sólová, čistě instrumentální deska My Little World, na které hraje i Luděk a Ivan.
Po Milošově odjezdu staví Luděk s Kuřetem nový, streetrockový VITACIT. Místo Doda nastupují ze skupiny Guns Petr Kocour jako kytarista a Fany Stehlík jako sólový zpěvák. S novým směřováním však nesouhlasí Ivan Polák a po jediné zkoušce odchází. Později bubnuje na první desce Wanastových Vjecí a na Dodově Dráždivém dotyku. Za bicí usedá talentovaný Štěpán Smetáček. Na podzim 1991 se tedy VITACIT představuje v sestavě: Fanny Stehlík - zpěv, Petr Kocour - kytara, Pavel Hejč - kytara, Luděk Adámek - basová kytara, Štěpán Smetáček - bicí.
V únoru a březnu 1992 nastupuje VITACIT do studia Propast aby tam do drážek zaznamenal svůj nový zvuk, tak trochu podobný Luďkově milovaným Guns N´Roses. V květnu se deska Máte se hnout objevuje na pultech gramoobchodů. I přes hvězdné hosty jako jsou Lucie Bílá a Marcela Březinová fanoušci novou podobu své milované kapely prakticky odmítají. V době vydání už není členem Štěpán Smetáček, který paradoxně odešel k Dodovi a novou posilou se stává Lukáš Doksanský. V srpnu je z desky pořízen videoklip na skladbu Modrý oči. Koncem září ještě VITACIT s novou posilou nahrává v Propasti coververzi Nikdo nejsme akorát na tribute album Olympicu nazvané Dej mi víc... Olympic, které ještě do konce roku vydává Monitor. To se však stává labutí písní a VITACIT se rozpadá.
Luděk mizí kamsi do Německa, kde hraje ve skupině Akasha Chrome a Kuře se přidává ke skupině Corona, které produkoval singl Naivka/Můžu ti lhát.
Jako blesk z čistého nebe se objevuje VITACIT koncem roku 1994 znovu na scéně v sestavě: Miloš Doležal - kytara, zpěv, Pavel Hejč - kytara, Karel Adam - basová kytara, Daniel Hafstein - bicí.
V nové sestavě podepisuje VITACIT na jaře následujícího roku i novou smlouvu s Monitorem a v květnu a v červnu nahrává v Dodově Haciendě novou, pěkně nadupanou desku Navostro. O produkci se Dodo podělil s Janem Němcem. Dílo je věnováno hlavnímu duchu fanclubu kapely, Jirkovi Bartošovi. Ten tento svět, bohužel tak předčasně, opustil. Věřím tomu, že kdyby tady ještě byl, tak tato stránka funguje o pět let dříve...
Po jejím natočení odchází Kuře, který se hodlá věnovat Coroně a produkční činnosti. Jeho nástupcem se stává zakladatel Motorbandu a bývalý člen Kreysonu Libor Matějčík. Ten se fanouškům představuje na koncertech podporujících novinku.
Koncerty jsou v té době pořádně našlapané a novinky jako Nebezpečná nálož, nebo titulní Navostro fungují naživo stejně dobře jako osvědčené hity Sybila, Zvony, či Loď. O síle tehdejšího materiálu svědčí i to, že si VITACIT jako své předskokany na pražský koncert 22. října vybrali samotní Iron Maiden.
Téměř po roce, v červenci a srpnu, vzniká opět v žirovnické Haciendě další deska, která dostala jméno Zaživa mrtví. Po jejím natočení odchází Libor Matějčík.
Pouze ve třech nahrává VITACIT coververzi Fight Fire With Fire na tribute album zesnulému basákovi Metalliky Cliffu Burtonovi 10 Years After... A Tribute to Cliff Burton. Kdo tuto desku slyšel mi dá jistě za pravdu, že verze metallikovské klasiky, kterou pořídili Dodo a spol. je neskutečně tvrdá a brutální jízda.
Náhradou za Libora Matějčíka se stává Robin Davídek a se zacelenou sestavou hraje VITACIT třeba na tradičních Metalových Vánocích na Barče.
V roce 1997 koncertuje kapela jen velmi málo, ale přesto se jí dostává další pocty - v červnu předskakují další ikoně rocku Alice Cooperovi. Prodej desek ani návštěvnost koncertů zřejmě není taková jakou by si VITACIT představovali a tak se s rokem 1998 koná další, a tentokrát se zdá, že i definitivní konec. Show musí pokračovat, jak praví klasik... Miloš se věnuje nahrávání své desky s coververzemi milovaného Hendrixe. Hafo obnovuje Mewu a Karel s Robinem se objevují v řadách libereckého Krucipüsku, posléze Brichtově Grizzly, popř. AB Bandu (kde sice již nehraje Robin, ale pro změnu zase Hafo). Podrobné popisy dalších počinů jednotlivých muzikantů v "povitacitovské" činnosti najdete jak v sekci Nahrávky tak i v Rodokmenu
Ke konci roku 2005 o sobě dává vědět Miloš Doležal, když si vlastním nákladem vydává další sólové album pod názvem Nejvyšší vibrace. Pracoval na něm dlouhých pět let, za účasti špičkových světových muzikantů. Na podporu alba vyráží na pár klubových koncertů po celé republice. Kromě ukázek z nového alba a Dodo hraje Hendrixe pravidelně zaznívají i koncertní tutovky VITACITu (Škorpion, Zvony, Loď, Sybila, Johanka, Já chci se ptát těch králů). Dne 9.6.2006 se konal výjimečný koncert v Praze 9 - Kbelích, který Dodo věnoval svým fanouškům a pozval na pódium velmi vzácné hosty, včetně Pavla Hejče. Pro tento den společně nacvičili další slavná čísla kapely (Úder, Vzhůru přes oceán, Století a Beznaděj).
Možná i snad trochu pod dojmem Dodových koncertů se ze spánku probouzí i Ladislav Křížek a společně s Radkem Krocem (Ferat) podniká několik akustických koncertů. Svým fanouškům slibuje velkolepý návrat, no uvidíme...
Jednoho krásného dne ho zastavuje na chodbě výchovného ústavu spolužák Jirka Kadlec se slovy, že se zakládá super kapelu. Dalším parťákem měl být Tomáš Vyhnalík a jakýsi Karel Adam. Vše bylo dohodnuto a krví zpečetěno po jednom ze slavných roztockých fotbalových mačů. Vzniká tak kapela "jejíž sláva hvězd se bude dotýkat" ve složení: Jirka Kadlec - kytara, zpěv, Pavel Hejč - basová kytara, Tomáš Vyhnalík - klávesy, Karel Adam - buben
Nově vzniklá parta chodí pilně zkoušet do Klecan, kde v té době působí slavná kapela Odpadky (později Acylpyrin a Rock automat), ve které se vyskytuje starší bratr Karla, Zbyněk Adam. Ten je pravidelně zasvěcuje do tajů kytarových riffů a do toho, jak správně a drsně, vypadat na pódiu. V této době vzniká i první vlastní skladba Kolotoč. Jednoho dne jsou spřízněnými Odpadky pozváni na akci (tenkrát oblíbené čaje, tj. něco mezi koncertem a taneční zábavou), kde mají hrát v přestávkách mezi jejich vystoupením. Na koncertě se setkávají s dalšími dvěma parťáky a po krátké domluvě je na světě první stabilnější sestava: Jirka Kadlec - zpěv, Pavel Hejč - kytara, Jarda Kunka - kytara, Karel Adam - basová kytara, Václav Procházka - klávesy, Tomáš Hubáček - buben.
Na památném vystoupení společně s Odpadky měli solidní ohlas a zde také vznikl název kapely. Vymyslel ho (také kdo jiný), Karel Adam. Na dotaz, jak se mají ohlásit před svým prvním publikem pravil: "Teď je taková nová limonáda pro děti. My přece děti jsme, a tak jim řekneme, že se jmenujeme VITACIT." Kapela získává zřizovatele (bez zřizovatele se tenkrát nedalo hrát ani na funuse) u ZO SSM v O.P.S. v Roztokách u Prahy a pod odborným dohledem Milana Štěpánka (kytaristy již zmíněných Odpadků) skládají kvalifikační zkoušky u O.K.S. Praha - západ. V této době z kapely odchází Tomáš Vyhnalík a za bicími nastupuje Libor Ludvík. Většinou z pera Karla Adama vznikají další vlastní skladby jako např. Slaný slzy, Vzpomínání, Víno nalej. Pavel Hejč si pamatuje na první vystoupení po složení kvalifikačních zkoušek (vlastně i první vlastní koncert). Bylo to na taneční zábavě v Běchovicích 20.5.1978 a Pavel dodává: "Stejně jsme museli dostat zvláštní povolení k vystupování. Směrnice totiž povolovaly kapelám vystupovat jen tehdy, bylo-li všem hudebníkům více než 16 let. To nám sice všem nebylo, ale povolení jsme dostali a mohli tak vesele provozovat svůj bigbít." Ještě do konce roku 1978 dochází ke dvěma zásadním změnám: na místo bubeníka přichází Venca Pokorný a k mikrofonu se staví Dann "Zeppelin" Horyna. Karel Adam se stává vedoucím kapely a píše společně s Pavlem Hejčem další vlastní skladby jako Kočka, Vyznání, Růžové taxi a Automat. Koncem roku 1979 kapelu nedobrovolně opouští Jarda Kunka (vlast ho povolala na dva roky do svých řad) a nahrazuje ho Jirka Löffelmann, týpek sice o něco starší, ale vzezřením správného santusáka. Jarda Kunka se už do kapely nikdy nevrátil a začal jezdit se zvukem.
VITACIT nyní hraje s sestavě: Dann "Zeppelin" Horyna - zpěv, Pavel Hejč - kytara, Jirka Löffelmann - kytara, Karel Adam - basová kytara, Venca Pokorný - buben.
Pod vedením Karla Adama kapela horečně pracuje na nových vlastních skladbách a bohatě (i když zatím pouze po vesnických zábavách) koncertuje. Cesta na rockový Olymp je otevřena.
Na pražská pódia VITACIT vtrhnul někdy v roce 1981, a to stylem "vichru z hor"! Bylo to někdy v průběhu roku 1981, když hráli jako předkapela pražského Abraxasu. Koncert se jim tenkrát stoprocentně povedl a příchozí civěli úžasem, co se vlastně děje. Od této chvíle je VITACIT v Praze doma. "Tehdy okolo roku 1981 chodila celá Praha na kapelu Abraxas, a kdo neměl jejich "áčko" na saku po dědovi, tak byl úplně odkecanej. Tehdy však tato kapela zrovna jako ještě několikrát měnila styl své muziky. Od tvrdého hardrocku směřovali k hudbě ovlivněné kapelou Police. Vůbec se tenkrát začala "Nová vlna" hrát všude a začalo toho být trochu více, než je zdrávo. Na této kapele, která byla skutečným kultem, však bylo výborné to, že si jako předkapely brala kapely začínající a zatím méně známé. No a tu se to stalo! Jednoho krásného dne jdu na další z "povinných" koncertů Abraxas do KD Kovoprůmyslu (nad klubem Futurum) a začíná předkapela. Banda pěti "mániček" vrhla na pódium jako pověstná vichřice. Dva vlasatí kytaristi (Kuře a Jirka) se střídají v nekonečném souboji drsných, ale melodických sól, nádherná basa (Karel) s četnými vyhrávkami i "palcovka", přesný našlápnutý bubeník (Venca) a zpěvák (Dann) typu Roberta Planta. Ale hlavně se hrály jednoduchý, ale pekelně nadupaný skladby, něco mezi hardrockem a tehdy se probouzejícím heavy metalem (valná většina z dílny Karla Adama). Rockeři jen zděšeně civěli kolem sebe a nevěděli, co se děje. Dann v červené kombinéze mlátil svojí blonďatou hřívou kolem sebe, neustálý pohyb po pódiu, no prostě paráda! Přijetí kapely bylo tenkrát velmi bouřlivé a kapela dokonale zastínila hlavní hvězdy večera. Tak to bylo moje první shledání s Vitacitem, kterému jsem věrný dodnes. Z této akce existuje kratičká nahrávka a je na "Vzpomínkách". Jinak Abraxas ještě představil např. plzeňskou Odysseu, nebo Němečkovu Pumpu." K akci ještě Dann Horyna: "Ty vole, jak jsem tam na to pódium vlítnul, tam mě při prvním fláku (Do hospody chodívám) prdly ty moje gatě a já musel pařit jen čelem k lidem, aby si toho nikdo nevšimnul. Kluci se mohli potrhat smíchy." A ještě Slávek Janda (kytarista Abraxasu, na jehož aparát hrál Kuře): "Ty jo, ten kluk to vzal hodně zvostra, když se píchnul do mýho aparátu, votočil volume doprava, a já myslel, že mě to odpálí!" Následují další koncerty (samozřejmě i tancovačky), např. Futurum a o kapele se dovídá stále více fanoušků. Na koncertech se tehdy hrály tyto skladby (převážně z dílny Karla Adama a nevím, jestli si na všechny vzpomenu): Trilogie (Instrumental, Do hospody chodívám a Těžké jsou návraty domů), Já a můj stín, Slaný slzy, Automat, Návštěva u Led Zeppelin, Tulák, Telefonní balada, Vyznání, San Remo, Svědomí, Kočka a 5 coververzí od oblíbených kapel.
Počátkem roku 1982 však dochází k zásadní změně v sestavě. V dubnu jde na dva roky do pakárny vůdčí osobnost kapely Karel Adam. Zanedlouho po něm odchází i Dann Horyna do Benefitu, posléze se vrací. Náhradu basisty našla kapela poměrně rychle, a náhodou (cestou za Karlem Adamem na vojnu) v postavičce Luďka Adámka. Po 14 dnech zkoušení hraje Luděk první koncert s kapelou v Klecanech a to v květnu 1982. Období do konce roku 1983 však není pro kapelu příliš šťastné. Je ve znamení odchodů a příchodů Danna Horyny a Vency Pokorného, kteří mezitím hrají v zábavovém Benefitu. Těžko říct v čem byl v této době problém, ale vyjádřil se k tomu Luděk: "Zřejmě se jim zachtělo slávy a peněz, neboť Benefit byla zaběhlá a v té době všeobecně známá tancovačková kapela." Možná na tom trocha pravdy bylo, protože VITACIT moc koncertů v této době neměl. I přes neustále rozpory vznikají v této době výborné věci, které se budou hrát po několik dalších let. Jsou to: Maximalista on, Úklon a nic, Karetní hráč, V špíně měst, Vzpomínky na budoucnost, Pozvánka a Vesmírná láska. Vzájemná nevraživost jednotlivých členů vyústila v nucený odchod Jirky Löffelmanna, což je podle mně veliká škoda. Kapela hrála jeden čas také pouze ve čtyřech, s jednou kytarou. Jezdily se pouze zábavy a koncertní vystoupení bylo tak maximálně 2x do měsíce. Kapela však chtěla hrát hlavně koncerty a tak po Jirkově odchodu bylo jasné, že je nutné najít plnohodnotnou náhradu. "V této době ani nebylo jasné, zda kapela vlastně vůbec existuje. Každopádně jsem se vydal na koncert, konaný 10.11.1982 (Rokoska, nebo Bohnice?). Vše by bylo v pohodě, kdyby nás ten den neopustil soudruh Leonid Iljič Brežňev. Koncert byl samozřejmě bolševikem zrušen, aby i každá česká mánička sdílela smutek sovětských soudruhů. Koncert se konal v náhradním termínu, myslím, že byl poslední s Jirkou Löffelmannem. Hrály se nové věci půl na půl se staršími. Novinky vyzněly napoprvé velice dobře a zdálo se, že i Luděk perfektně nahradí Karla Adama. Koncert jsem také nahrával z mixpultu, ale kazeta skončila někde v propadlišti dějin. Nepřišlo bohužel tolik lidí (s výjimkou velikého tábora spolupracovníků Luďka Adámka z pražské ZOO). Pavel Hejč, čerstvě ostříhán, se celý koncert tak kabonil, že bylo vidět, že asi není vše v pohodě." Kapela našla druhého kytaristu (vlastně prvního, protože Pavel Hejč hrál vždy spíše doprovod, než sóla) před koncem roku 1983 v osobě Michala "Mech" Bohumela. Michal byl docela zvláštní agent. Byl o něco starší než zbytek kapely, o to však zkušenější (jeho osobu bych asi srovnal s Karlem Jenčíkem, když hrál na bubny v Arakainu). Na svého Gibsona (taky se mu ho po jednom tahu povedlo ztratit) však válel náramně, výborně zpíval a podílel se i skladatelsky. S Bohumelovým příchodem se kapela plně zaměřuje na koncertní činnost a hrají asi nejčastěji ve své historii. V této sestavě vznikají následující skladby: Černej démon, Pekelná naděje, Zběsilej stín, Noční město, Už k nám veliký umělec jde, Malá tíseň, Stále dál, Pověz, co čekáš, Sobec a lhář, Španělský boty, Rockoví kluci, Na svědomí si to neberu, Boogie. Mezi těmito skladbami je mnoho předělávek s českým textem, které si však fanoušci tak nějak vzali za své. U některých skladeb jsem si tuto skutečnost uvědomil až o několik let později při náhodném poslechu originálu. V roce 1984 jde kapela do studia Českého rozhlasu, kde vznikají první čtyři profesionální nahrávky (Tulák, Malá tíseň, Noční město a Stále dál). Tyto skladby však nikdy nevyšly. Hraje se často po Praze (Rokoska, U Jaurisů, Prosek, Bohnice, Ládví, Lucerna) i mimo Prahu (hlavně na Kolínsku) a fanoušků samozřejmě přibývá. V lednu a únoru 1985 vyvrcholí déle trvající neshody mezi Dannem Horynou a ostatními členy skupiny a Dann potřetí a naposledy opouští skupinu. "Nevím, co ho to popadlo, ale odchází k Janečkovi, což je pro neznalé synonymum toho nejhoršího, co bolševická doba mohla v hudbě vyprodukovat. Dann to po letech omlouval s tím, že konečně poprvé v životě neměl problém se živobytím... No, já nevím." Jeho odchodem se uzavírá jedna z důležitých kapitol ve vývoji skupiny. Většina fanoušků kapelu odepsala a již nedoufala, že opět vstane z popela (jako ještě v budoucnu několikrát).
Krátce po "Zeppelínově" odchodu se všichni pozůstalí jdou podívat na výroční koncert skupiny Orient, kterému jako předkapela hrála skupina TAM. V této kapele zpíval Ladislav Křížek, který okamžitě dostal od VITACITu lano na post zpěváka. Překvapený Ladislav přijímá. Z důvodu delšího zahraničního pobytu Michala Bohumela (zlí jazykové tvrdí, že emigroval do Německa) je kapela nucena se poohlédnout po novém kytaristovi. Na základě konkurzu byl vybrán Albert Čížek ze skupiny Domino, s VITACITem hraje však jen necelé tři měsíce. "Z této sestavy existuje nahrávka z pražských Dopravních podniků. Koncert to byl poměrně nešťastný z důvodu neustálých technických problémů obou kytaristů. Minimálně první čtvrtinu koncertu odehrál Kuře pouze sám. V tu dobu ještě nevyzpívaný Křížek zpívá chvílemi pěkně falešně a jeho pseudoangličtina v převzatých skladbách je opravdu příšerná. Hrají však skvělou a poměrně málo známou skladbu "Svědomí". Já jsem kapelu v této sestavě viděl na "Barče", kde mě Albert uchvátil svojí průhlednou kytarou. Hrála se spousta předělávek a starší kusy. Věci od Danna v podání Křížka vyzněly velice dobře a hlavně až nepřirozeně tvrdě! I když přišlo málo lidí, koncert se mi hodně líbil." Kapela hrála v této sestavě následující skladby: Do hospody chodívám (s již potřetí změněným textem), Tulák, Stále dál, Zběsilej stín, Vzpomínky na budoucnost (opět změna textu), Svědomí, Jen její láska to zůstala, Jsou rána, Karetní hráč, Sobec a lhář, Pozvánka, Znám svý chyby, To se nesmí stát, Strejda, Víc nehledám, Noční město, Kočka, Boogie, a nějaké předělávky. V dubnu 1985 je již vedoucím skupiny Luděk Adámek. Ještě dříve se však seznamuje u svého přítele Pavla Weinera (velmi známá postavička pražského metalového nebe) s do té doby neznámým kytaristou Milošem Doležalem. Pozval ho na koncert v Dopravních podnicích v Praze. Po tomto koncertě pustil klukům Miloš (DODO) nahrávky své kapely Žádná křeč z Karviné a bezprostředně poté byla dohodnuta informativní zkouška. Kluci byli z Dodovy hry natolik nadšeni, že dochází k okamžité změně na postu kytaristy. Tímto krokem zazněl symbolický výstřel z Aurory na startu novodobé historie kapely. Koncem roku 1985 hraje VITACIT ve složení: Ladislav Křížek - zpěv, Miloš Doležal - kytara, zpěv, Pavel Hejč - kytara, Luděk Adámek - basová kytara, Václav Pokorný - bicí.
VITACIT začal rok 1986 ve velkém stylu. Z převzatých písní zůstaly v repertoáru opravdu jen ty nejlepší (Jsou rána a Jen její láska tu zůstala z pera kapely Y&T). Na tanečních zábavách se sice ještě nějaké převzaté kousky objevily, ale tancovaček bylo v roce 1986 už jen minimum. Koncertuje se po celé republice. Vznikají nové věci, jejichž autory jsou hlavně Dodo a Křížek. Ještě na podzim roku 1985 nahrála skupina ve studiu Martina Kratochvíla dvě skladby: "Znám svý chyby" a "To se nesmí stát" (zvukově však za moc nestojí). Druhá skladba se vyšplhala až na druhé místo v žebříčku tehdy velmi oblíbeného rozhlasového pořadu Větrník (také to byla jediná možnost poslechnout si rockové kapely v bolševickém rádiu). Začátkem roku 1986 dostal VITACIT nabídku k vystoupení na 1. Rockfestu (červen), který byl tehdy soutěžní. VITACIT se svým programem vyprodával sály, kde se objevil. Koncertně se hrají následující kusy: Noc satana, Iluze, Tak odhal svou tvář, Tulák, Karetní hráč, Sobec a lhář, Jsou rána, Jen její láska tu zůstala, Znám svý chyby, Já mám trápení (včetně instrumentálního intra), Proč štěstí se mi vyhýbá, To se nesmí stát, Snad odpustíš, Drákula, Já chci se ptát, Pozvánka, Představovačka a Proklínám teď osud svůj. K tomuto období Luděk podotýká: "Moc nás těšilo, že na našich vystoupeních bylo kromě 15. - 20.letých, pro které je vlastně tato muzika určena, i procento starších lidí. To nás utvrdilo, že jdeme správným směrem!" Velmi dobře dopadl VITACIT v anketě již zmíněného rozhlasového Větrníku za rok 1986 (6. místo za kapelu, 2. místo za objev roku a 6. místo za skladbu roku - To se nesmí stát). Koncem roku 1986 dochází ke spojení kladenské a pražské odnože fanclubu. Vedení fanclubu se ujímá "Svatá trojice" Jirka Bartoš, Láda Modlík a Michal Brzák. Takto sjednocený Fanclub skupiny okamžitě zahajuje svoji činnost a začíná vycházet fanzin Rocker s aktuálními informacemi o dění v kapele. VITACIT se dostává do širšího podvědomí lidí a rok 1987 se měl stát odrazovým můstkem pro logicky se rýsující úspěch. V lednu 1987 však ohlašuje Křížek odchod z VITACITu. 15.3. vystupuje v Lucerně naposledy a odchází do skupiny Citron. Křížek si pro odchod vybral tu nejnevhodnější chvíli, protože ze strany profesionálních agentur byl o VITACIT velký zájem a přišly i konkrétní nabídky na desky. Po Křížkově odchodu z toho všeho nebylo nic. A upřímně řečeno - Křížek snad s výjimkou první desky Kreyson již v životě neudělal slušnou nahrávku. "Poslední tři koncerty s Křížkem probíhaly ve velmi ponuré a stísněné atmosféře. Konaly se na "Barče" na Rokosce a již zmíněné Lucerně. Z "Barči" existuje snad nejrozšířenější nahrávka Vitacitu a skoro celý koncert je zaznamenán na "Vzpomínkách". Já jsem nahrával Rokosku, ale záznam se totálně nevyvedl. Zde jsem se taky poprvé seznámil s Milošem. Dodnes si pamatuji na jeho slova po koncertě, jako reakci na nastalou situaci: "Teď, když nám utekl Křížek, tak stejně zase všichni budete chodit jenom na Arakain, co? Doba příští mu naštěstí za pravdu nedala!"
VITACIT hraje dál ve čtyřech. Proběhlo hodně zkoušek nových zpěváků, ale Miloš se nakonec rozhodl, že zpívat bude sám (doposud zpíval doprovody). V této době se Miloš Doležal stává jakýmsi přirozeným vedoucím kapely. Na podzim tohoto roku odchází Pavel Hejč na vojnu. "Dva dny před jeho odchodem se konal koncert na pražské "Barče". Koncert na rozloučenou to byl parádní, skvělá atmosféra! Tonda Rauer tuto akci nahrával a existuje poměrně parádní záznam. Shodou okolností to byl i můj poslední koncert před vojnou. Dodo, zazpíval hodně v pohodě, i když s jeho pozdějšími výkony se to nedá srovnávat. Hrály se věci z celé historie kapely, zazněly i novinky jako "Století", "Zvony" a "Zkáza měst". Došlo i na Dannovy kusy jako "Malá tíseň" "Vyznání" a "Kočka". Dalším překvapením byl "Strejda" zpívaný Luďkem. Více než regulerní koncert to spíš připomínalo jeden veliký mejdan."
VITACITu tak nastaly těžké dny. Přízeň diváků určitě neztratil, i když jich jeden čas chodilo méně. V repertoáru zdomácnělo výborné Století, vznikají skladby Peaceman, Zvony, Zkáza měst a pomalu se rodí další (Úder, Strach, Poutník životem, Sybila a Loď). V průběhu roku 1988 přišla nabídka účinkovat ve filmu R. Urbana Horká kaše, pro který se točily nové skladby ve studiu Martina Kratochvíla. (např. i duet s Lucií Bílou, ze kterého však moc nadšený nejsem). Skladby se daly poslechnout na různě pokoutně kopírovaných kazetách a jdou v tomto pořadí: Poutník životem, Strach, Já chci se ptát těch králů, Peaceman, Zkáza měst, Akce DDT, Horká kaše, Intro, Úder a Bez prodlení (Luděk sólově zpívá jednu sloku). Jde o "panelákový" příběh z Jižního města o "zlých povalečích", kteří dělají jenom neplechu a "hodných metalácích", kteří pomáhají starým lidem a samozřejmě chodí na "Barču" na VITACIT. Příběh a celý film je hodně divný, leč fandové mohli konečně kapelu vidět i na plátně, což do té doby bylo absolutně nemožné (video měl málo kdo). V době Pavlova pobytu v zeleném sukně hraje kapela ve třech a druhá kytara citelně chybí. Na akci v pražské Lucerně se nečekaně zjevuje Křížek, který odezpívá většinu koncertu. Však z důvodu dlouhé absence zkoušení je hodně často vedle. Kapela a hlavně Ladislav je nadšeně přijata. Fanoušci opětně začínají řešit otázku jeho návratu (s odstupem času je třeba říci: ještě že k němu nedošlo!). Dodo odehrává několik koncertů i v barvách Pražského výběru, který jede turné k nové desce Výběr. Miloš k tomu praví: "Ač jsem si třeba tolik nezahrál jako ve Vitacitu, byla to pro mě absolutní škola. Naučil jsem se mnoho věcí, o kterých jsem do té doby neměl ani páru." Začátkem léta 1988 opouští kapelu Venca Pokorný, který již dlouho před tím řešil věčné muzikantské dilema rodina versus kapela. VITACIT ještě ke všemu prožíval velmi nejisté období a tak padlo rozhodnutí, jaké padlo. Je to veliká škoda, protože pražská scéna tak přišla o jednoho z nejlepších bubeníků (Venca se od té doby v žádné kapele nevyskytl). Plnohodnotná náhrada přichází ze severu Moravy v postavičce Milošova kamaráda Ivana Poláka. Ivan do kapely okamžitě zapadl a čekalo se už jen na jediné, na návrat "jednoho poutníka životem, který si rok někde putoval, až se zase vrátil", jak pravil Miloš. Pavel Hejč opět hrábnul do strun 3.10.1988 a definitivně tak ustálil sestavu VITACITu. "Kuře" svůj návrat z vojny oslavil v KD na Smíchově před plným domem, kde před nadšeným publikem odehrál minimálně půlku koncertu. Na všech členech kapely byla znát radost, že jsou opět kompletní. Rok 1989 začal pro VITACIT nadmíru dobře. Kapela koncertuje po celé republice a míří i za hranice. Zásluhou zvukaře Miloše Köglera má naživo výborný zvuk a i světelný park působí monstrózně. Miloš Dodo se postupem času vyzpíval a nezaujatí při poslechu starších koncertních nahrávek tvrdí, že zpívá lépe než Ladislav. I kapela je častým koncertováním dokonale vyhraná a koncerty jsou hrány s absolutní jistotou. 4.1.1989 se uskutečnila oficiální premiéra filmu R. Urbana "Horká kaše" v pražském kině Světozor. "Díky klukům z fanclubu jsem měl možnost navštívit premiéru Horký kaše. Film mě teda moc nevzal, ale byl jsem rád, že vidím Vitacit vlastně poprvé na "hejbacích obrázcích". Famózní byl pohled do osazenstva kina, kde se nacházelo pár solidních lidí v kvádrech a valnou většinu tvořili fandové kapely v roztrhanejch džískách s nášivkama! Pohled pro Bohy!" Členové VITACITu dlouhou dobu usilovali o to, aby kapela byla plně profesionální a mohli se tak věnovat pouze muzice (za bolševika to nebylo tak jednoduché, když člověk neměl v občance razítko o zaměstnání. Nemálo muzikantů tak mělo trable s policií). Profesionalizace se zdařila a první "profesionální" kšeft se konal 21.3.1989 v KD na Smíchově. Atmosféra byla nevídaná a kapela předvedla dvě nové skladby Nerovný boj a Spadla klec. "Celý koncert je na videu a mě ještě po letech z té atmosféry běhá mráz po zádech!" Kapela dál horečně koncertuje a hraje po celé republice (tehdy samozřejmě i na Slovensku). V rámci "Dnů Prahy v Moskvě" hraje VITACIT poprvé v zahraničí. Blíží se datum listopadového převratu. VITACIT je v té době na cestách po Bulharsku. Vrátili se právě do centra událostí. K tomu praví Luděk: "Když jsme přistávali na Ruzyni, bylo všude spousta lidí. Vůbec jsme netušili, co se doma děje! První, co mě napadlo, ty vole, už jsou tady zase Rusáci, to je konec!" Po pádu bolševika se paradoxně na čas přestalo chodit na kulturu. Koncerty VITACITu nebyly samozřejmě výjimkou a po určité období chodí méně fanoušků. Naštěstí tato situace netrvala dlouho. Začíná rok 1990. Je připraven nový materiál (z dílny Miloše) na první oficiální LP, ale její vydání stíhá problém za problémem. LP Vzhůru přes oceán nakonec vychází v září 1990. "Velmi mě potěšilo, že mě Dodo půjčil nahrávku nové LP okamžitě po tom, co se kluci vrátili ze studia. Nemusel jsem tedy dlouho čekat, až oficiálně vyjde. To čekání bylo pro fanoušky nekonečný! Většinu věcí tedy znali již ze živého hraní. Mě se deska líbila okamžitě po prvním poslechu a je nutno říci, že původní nahrávka hrála úplně jinde, než jaký byl pozdější výsledek na LP (což bylo v té době bohužel běžné)." Po hubených měsících se návštěvy koncertů podstatně zlepšují a kapela dostává novou chuť do práce. Koncertně se hrají následující skladby: Intro, Lovec lebek, Zvony, Rebel, Poutník životem, Loď, Nerovný boj, Vzhůru přes oceán, Drákula, Dodovo sólo, Braň se, Zvěř, Sybila, Já chci se ptát, Labyrint srdce, Spadla klec, Beznaděj, Strach a Outro. Píše se datum 7.5.1991 a VITACIT hraje naposledy ve složení: Dodo, Kuře, Luděk a Ivan. Poslední koncert proběhl v pražské Lucerně. Někde v půlce koncertu Dodo oznamuje fanouškům, že na čas odjíždí do USA studovat kytarovou školu. Křtí se Dodova sólová, čistě instrumentální deska My Little World, na které hraje i Luděk a Ivan.
Po Milošově odjezdu staví Luděk s Kuřetem nový, streetrockový VITACIT. Místo Doda nastupují ze skupiny Guns Petr Kocour jako kytarista a Fany Stehlík jako sólový zpěvák. S novým směřováním však nesouhlasí Ivan Polák a po jediné zkoušce odchází. Později bubnuje na první desce Wanastových Vjecí a na Dodově Dráždivém dotyku. Za bicí usedá talentovaný Štěpán Smetáček. Na podzim 1991 se tedy VITACIT představuje v sestavě: Fanny Stehlík - zpěv, Petr Kocour - kytara, Pavel Hejč - kytara, Luděk Adámek - basová kytara, Štěpán Smetáček - bicí.
V únoru a březnu 1992 nastupuje VITACIT do studia Propast aby tam do drážek zaznamenal svůj nový zvuk, tak trochu podobný Luďkově milovaným Guns N´Roses. V květnu se deska Máte se hnout objevuje na pultech gramoobchodů. I přes hvězdné hosty jako jsou Lucie Bílá a Marcela Březinová fanoušci novou podobu své milované kapely prakticky odmítají. V době vydání už není členem Štěpán Smetáček, který paradoxně odešel k Dodovi a novou posilou se stává Lukáš Doksanský. V srpnu je z desky pořízen videoklip na skladbu Modrý oči. Koncem září ještě VITACIT s novou posilou nahrává v Propasti coververzi Nikdo nejsme akorát na tribute album Olympicu nazvané Dej mi víc... Olympic, které ještě do konce roku vydává Monitor. To se však stává labutí písní a VITACIT se rozpadá.
Luděk mizí kamsi do Německa, kde hraje ve skupině Akasha Chrome a Kuře se přidává ke skupině Corona, které produkoval singl Naivka/Můžu ti lhát.
Jako blesk z čistého nebe se objevuje VITACIT koncem roku 1994 znovu na scéně v sestavě: Miloš Doležal - kytara, zpěv, Pavel Hejč - kytara, Karel Adam - basová kytara, Daniel Hafstein - bicí.
V nové sestavě podepisuje VITACIT na jaře následujícího roku i novou smlouvu s Monitorem a v květnu a v červnu nahrává v Dodově Haciendě novou, pěkně nadupanou desku Navostro. O produkci se Dodo podělil s Janem Němcem. Dílo je věnováno hlavnímu duchu fanclubu kapely, Jirkovi Bartošovi. Ten tento svět, bohužel tak předčasně, opustil. Věřím tomu, že kdyby tady ještě byl, tak tato stránka funguje o pět let dříve...
Po jejím natočení odchází Kuře, který se hodlá věnovat Coroně a produkční činnosti. Jeho nástupcem se stává zakladatel Motorbandu a bývalý člen Kreysonu Libor Matějčík. Ten se fanouškům představuje na koncertech podporujících novinku.
Koncerty jsou v té době pořádně našlapané a novinky jako Nebezpečná nálož, nebo titulní Navostro fungují naživo stejně dobře jako osvědčené hity Sybila, Zvony, či Loď. O síle tehdejšího materiálu svědčí i to, že si VITACIT jako své předskokany na pražský koncert 22. října vybrali samotní Iron Maiden.
Téměř po roce, v červenci a srpnu, vzniká opět v žirovnické Haciendě další deska, která dostala jméno Zaživa mrtví. Po jejím natočení odchází Libor Matějčík.
Pouze ve třech nahrává VITACIT coververzi Fight Fire With Fire na tribute album zesnulému basákovi Metalliky Cliffu Burtonovi 10 Years After... A Tribute to Cliff Burton. Kdo tuto desku slyšel mi dá jistě za pravdu, že verze metallikovské klasiky, kterou pořídili Dodo a spol. je neskutečně tvrdá a brutální jízda.
Náhradou za Libora Matějčíka se stává Robin Davídek a se zacelenou sestavou hraje VITACIT třeba na tradičních Metalových Vánocích na Barče.
V roce 1997 koncertuje kapela jen velmi málo, ale přesto se jí dostává další pocty - v červnu předskakují další ikoně rocku Alice Cooperovi. Prodej desek ani návštěvnost koncertů zřejmě není taková jakou by si VITACIT představovali a tak se s rokem 1998 koná další, a tentokrát se zdá, že i definitivní konec. Show musí pokračovat, jak praví klasik... Miloš se věnuje nahrávání své desky s coververzemi milovaného Hendrixe. Hafo obnovuje Mewu a Karel s Robinem se objevují v řadách libereckého Krucipüsku, posléze Brichtově Grizzly, popř. AB Bandu (kde sice již nehraje Robin, ale pro změnu zase Hafo). Podrobné popisy dalších počinů jednotlivých muzikantů v "povitacitovské" činnosti najdete jak v sekci Nahrávky tak i v Rodokmenu
Ke konci roku 2005 o sobě dává vědět Miloš Doležal, když si vlastním nákladem vydává další sólové album pod názvem Nejvyšší vibrace. Pracoval na něm dlouhých pět let, za účasti špičkových světových muzikantů. Na podporu alba vyráží na pár klubových koncertů po celé republice. Kromě ukázek z nového alba a Dodo hraje Hendrixe pravidelně zaznívají i koncertní tutovky VITACITu (Škorpion, Zvony, Loď, Sybila, Johanka, Já chci se ptát těch králů). Dne 9.6.2006 se konal výjimečný koncert v Praze 9 - Kbelích, který Dodo věnoval svým fanouškům a pozval na pódium velmi vzácné hosty, včetně Pavla Hejče. Pro tento den společně nacvičili další slavná čísla kapely (Úder, Vzhůru přes oceán, Století a Beznaděj).
Možná i snad trochu pod dojmem Dodových koncertů se ze spánku probouzí i Ladislav Křížek a společně s Radkem Krocem (Ferat) podniká několik akustických koncertů. Svým fanouškům slibuje velkolepý návrat, no uvidíme...