Atlantis byla česká rocková skupina původem z Brna, působící v letech 1962–1973. Od roku 1967 byl jejím frontmanem Petr Ulrych, k němuž se později přidala i jeho sestra Hana.

Na konci roku 1962 založili tři studenti střední elektroprůmyslové školy v brněnské Leninově (dnes Kounicově) ulici skupinu Brilant, hrající dixieland. Zanedlouho ji posílil olomoucký kytarista Stanislav Regal. Kapela se pod vlivem nástupu The Beatles zaměřila na bigbítovou hudbu a roku 1964 se přejmenovala na Atlantis. Hráli na lokální scéně, koncertovali ale také v Rakousku. Na podzim 1967 získali posilu v podobě zpěváka a skladatele Petra Ulrycha, který právě odcházel z Vulkánu, kde nastal pěvecký přetlak. Skupina Atlantis v té době hrála zahraniční skladby (např. od Cream nebo The Jimi Hendrix Experience), nicméně podobně jako ve Vulkánu se začal prosazovat Ulrychův autorský potenciál, jehož typickým znakem byla výrazná melodie svébytného moravského pojetí.

Již roku 1967 natočila kapela v brněnském studiu Československého rozhlasu svoje první profesionální nahrávky a v roce 1968 vydala ve vydavatelství Supraphon svoje první singly – některé písně se dostaly do hitparády Dvanáct na houpačce. Na jaře toho roku skupina koncertovala v Západním Německu, kde vyhrála III. mezinárodní beatový festival v Bottropu. Později se členkou skupiny stala i Ulrychova sestra Hana. Na podzim 1968 emigroval baskytarista Jiří Svoboda a z Atlantisu rovněž odešel poslední z původních členů, bubeník Zdeněk Kluka. V obměněné sestavě kapela chystala svoje první dlouhohrající album Odyssea, které ve spolupráci s Orchestrem Gustava Broma nahrála v červnu 1969, nicméně jeho vydání již komunistická cenzura neumožnila. Instrumentalisté Atlantisu v tomto roce působili v západoněmeckém nastudování muzikálu Vlasy, zatímco sourozenci Ulrychovi vystupovali v Československu se svým vlastním programem. Po návratů hráčů z Německa kapela opět začala působit jako jeden celek – v roce 1970 hráli jak svůj autorský repertoár, včetně písní z nevydané Odyssei, tak převzaté anglické skladby (např. od Manfreda Manna, Donovana, Boba Dylana, aj.). Ulrychovy písně „Nechoď do kláštera“ a „Brána milenců“, vydané rovněž na singlech, se staly tehdejšími hity.

Na podzim 1970 koncertoval Atlantis společně v Západním Německu, v roce 1971 se skupina ale opět rozdělila – sourozenci Ulrychovi využili nabídku pražského divadla Rokoko, kde během roku vystupovali s vlastním pořadem, zatímco zbytek kapely hrál sám. Kytarista Stanislav Regal, působící v kapele téměř od jejího založení, se oženil a přestěhoval do Berlína, takže jej v roce 1971 na krátkou dobu vystřídal Jan Milonig. Ten zanedlouho zamířil do Junior – Speakers, takže post kytaristy převzal Vladimír Severa. Sourozenci Ulrychovi nahráli s Atlantisem na konci roku 1971 album Hej dámy, děti a páni, které se již odklonilo od rockového stylu, ale díky Ulrychovu autorství obsahovalo moravskou melodiku a moravská folklorní témata. Petr Ulrych byl však kvůli své angažovanosti v srpnu 1968, kdy nazpíval protiválečnou píseň „Zachovejte klid“, ve veřejném prostoru postupně umlčován, takže ani Atlantis se nemohl více prosadit. Na jaře 1973 skupina odehrála v úplně odlišné sestavě několik koncertů pro Mezinárodní den žen, potom ale byla její aktivita definitivně zastavena a sourozenci Ulrychovi se přeorientovali k moravské lidové hudbě. Název Atlantis následně využili pro svůj doprovodný soubor ještě krátce v roce 1974, od té doby však vystupují se skupinou Javory.

Díky jediné zachované kopii pásků s nahrávkou Odyssei mohl Supraphon toto album poprvé vydat v roce 1990.

Vloženo: 28.03.2017, martin