Skažená Skarlet Ska
Česko , 2007
Skažená Skarlet je litoměřické skačkové seskupení fungující od léta roku 2007
Za takový zrod SKAžené SKArlet, nebo přesněji řečeno teprve za její početí, lze považovat hudební tábor Pecka. To se takhle sešlo pár jedinců s nástroji, tehdy ještě hudební individua (dobře, pár již hrálo v nějakých hudebních seskupení, ale co si budeme povídat, co není se Skarlet, to jako by neexistovalo), a hráli. Byli jsme to Stejsky, Kingi, Bětka, Vojta a já, Temy. A to hraní nám vydrželo přes celé léto, kdy jsme chodili pod širé nebe zdokonalovat se v improvizování (a někteří ve výmluvách, proč improvizovat nemohou). Ale stále to bylo jen takové nevinné hudební laškování, nic vážného.
Avšak náhoda tomu chtěla a Stejskymu a Kingimu se rozpadla kapela, ve které hráli. Jenže, hudbou neukojitelní, chtěli dál hrát a hrát a tak vzali nás, své parkánové spoluhráče na milost, zavedli nás do garáže (rozuměj: zkušebny) a že bude kapela. Hurá! Sláva! Stáhly se noty a začalo se cvičit (kdyby to někoho zajímalo, tak to nejprve byli Mighty Mighty Bosstones). Rozšířili jsme se o Arnouiho, bubeníka z oné rozpadlé kapely, a dechová sekce se nám rozrostla o Lucku. Hanka, kytaristka a zamýšlená zpěvačka, nás ze studijních důvodů opustila. Naštěstí jsme si na poslední chvíli "vypůjčili" Miri, zpěvačku Safrafix, a už ji nevrátili (my jsme takoví vykradači, dalo by se říci). To bylo před naším prvním koncertem v Dynamu, kde s námi ještě zpíval Vlastik. Spolupráce s nim ale nevyšla (moje černé svědomí), takže další dva koncerty - jeden opět v Dynamu a další na maturitním plese - odzpívala Miri sama. Mno a první oficiální koncert proběhl v Baronce a to už nás bylo zase devět - plus Pavel. Po tomto koncertu následovala dlouhá pauza způsobená přípravou maturitními zkouškami tří členů kapely a poté prázdninovým chaosem. Z něj se kapela vynořila na konci srpna, ovšem již se znovuobměněným zpěvákem, Romanem.
Jak jsme se dostali ke SKA?
Co si budeme nalhávat, ne všichni z nás původně sjížděli skáčko. Doufám, že není moc troufalé tvrzení, že takovým prvním impulsem jsem byla já, neboť z Pecky jsem odjížděla na Mighty Sounds a celý týden jsem jim o ska pěla ódy (samozřejmě ale věřím, že by ke ska dospěli i přirozeným vývojem, u něj člověk prostě jednou skončit musí, ať chce nebo ne). Nejspíš se to nějak uchytilo a navíc dechaři si, co se týče hudebních stylů, moc vybírat nemohou a dalším plusem bylo, že v nejbližším okolí skáčko nikdo nehraje, takže nás nebudou mít s kým srovnávat - takže při výběru skladeb plánovaných k secvičení, ska bylo jasná volba.
Jak jsme se dostali k našemu názvu?
To jsme takhle byli jednou zoufalí ve zkušebně, tři koncerty jsme přečkali v anonymitě, ale onen večer jsme měli nahlásit název v Baronce, aby se mohly dát vytisknout plakáty, a nápad nikde. Sepsali jsme všechna slova, která nás napadla a obsahovala SKA. No a z někoho vypadlo Skarlet (kdo to byl, ať se přihlásí, fakt si to nepamatuju), což se nám zalíbilo. Už jen ten přívlastek tomu chyběl. No a za celý večer jsme vymysleli jen to "skažená" (pozn. my opravdu víme, že se to píše se "z", ale my tam to ska nacpat prostě chtěli, fakt že jo). Ačkoliv se na to ne všichni tvářili nadšeně, nic lepšího nás prostě nenapadlo. A přijde mi, že ten název k nám tak nějak přirostl - divná kapela s divným názvem..
Za takový zrod SKAžené SKArlet, nebo přesněji řečeno teprve za její početí, lze považovat hudební tábor Pecka. To se takhle sešlo pár jedinců s nástroji, tehdy ještě hudební individua (dobře, pár již hrálo v nějakých hudebních seskupení, ale co si budeme povídat, co není se Skarlet, to jako by neexistovalo), a hráli. Byli jsme to Stejsky, Kingi, Bětka, Vojta a já, Temy. A to hraní nám vydrželo přes celé léto, kdy jsme chodili pod širé nebe zdokonalovat se v improvizování (a někteří ve výmluvách, proč improvizovat nemohou). Ale stále to bylo jen takové nevinné hudební laškování, nic vážného.
Avšak náhoda tomu chtěla a Stejskymu a Kingimu se rozpadla kapela, ve které hráli. Jenže, hudbou neukojitelní, chtěli dál hrát a hrát a tak vzali nás, své parkánové spoluhráče na milost, zavedli nás do garáže (rozuměj: zkušebny) a že bude kapela. Hurá! Sláva! Stáhly se noty a začalo se cvičit (kdyby to někoho zajímalo, tak to nejprve byli Mighty Mighty Bosstones). Rozšířili jsme se o Arnouiho, bubeníka z oné rozpadlé kapely, a dechová sekce se nám rozrostla o Lucku. Hanka, kytaristka a zamýšlená zpěvačka, nás ze studijních důvodů opustila. Naštěstí jsme si na poslední chvíli "vypůjčili" Miri, zpěvačku Safrafix, a už ji nevrátili (my jsme takoví vykradači, dalo by se říci). To bylo před naším prvním koncertem v Dynamu, kde s námi ještě zpíval Vlastik. Spolupráce s nim ale nevyšla (moje černé svědomí), takže další dva koncerty - jeden opět v Dynamu a další na maturitním plese - odzpívala Miri sama. Mno a první oficiální koncert proběhl v Baronce a to už nás bylo zase devět - plus Pavel. Po tomto koncertu následovala dlouhá pauza způsobená přípravou maturitními zkouškami tří členů kapely a poté prázdninovým chaosem. Z něj se kapela vynořila na konci srpna, ovšem již se znovuobměněným zpěvákem, Romanem.
Jak jsme se dostali ke SKA?
Co si budeme nalhávat, ne všichni z nás původně sjížděli skáčko. Doufám, že není moc troufalé tvrzení, že takovým prvním impulsem jsem byla já, neboť z Pecky jsem odjížděla na Mighty Sounds a celý týden jsem jim o ska pěla ódy (samozřejmě ale věřím, že by ke ska dospěli i přirozeným vývojem, u něj člověk prostě jednou skončit musí, ať chce nebo ne). Nejspíš se to nějak uchytilo a navíc dechaři si, co se týče hudebních stylů, moc vybírat nemohou a dalším plusem bylo, že v nejbližším okolí skáčko nikdo nehraje, takže nás nebudou mít s kým srovnávat - takže při výběru skladeb plánovaných k secvičení, ska bylo jasná volba.
Jak jsme se dostali k našemu názvu?
To jsme takhle byli jednou zoufalí ve zkušebně, tři koncerty jsme přečkali v anonymitě, ale onen večer jsme měli nahlásit název v Baronce, aby se mohly dát vytisknout plakáty, a nápad nikde. Sepsali jsme všechna slova, která nás napadla a obsahovala SKA. No a z někoho vypadlo Skarlet (kdo to byl, ať se přihlásí, fakt si to nepamatuju), což se nám zalíbilo. Už jen ten přívlastek tomu chyběl. No a za celý večer jsme vymysleli jen to "skažená" (pozn. my opravdu víme, že se to píše se "z", ale my tam to ska nacpat prostě chtěli, fakt že jo). Ačkoliv se na to ne všichni tvářili nadšeně, nic lepšího nás prostě nenapadlo. A přijde mi, že ten název k nám tak nějak přirostl - divná kapela s divným názvem..