Proměna

Ještě před chvílí
myslel jsem, že tě už dobře
znám
se všema chybama
co ani sama nepřiznáš
Stačil jen okamžik
pořád jsem doufal, že je to hra
který se budeme
už brzo jen oba smát
R: Před sebou mám
najednou cizí neznámou tvář
krutou a studenou
i když se pořád usmívá
Z vlasů máš ostnatej drát
a ze rtů kape ti jed
pořád nevěřím
že tohle v sobě ukrýváš
Možná to přestane
možná se sama polekáš
a znovu si nasadíš
tu svoji starou známou tvář
Jenže už napořád
budu mít v sobě schovanej
strach
kolik těch proměn
ještě přede mnou schováváš