Žhář Bluegrass

Byla ještě tma, když jsme se zvedli z Minnesoty
brzo ráno (v lijáku),
i když jsem se cejtil zle, silnice se leskla jako zmije.
Každý z nás si broukal cosi, co mu zbylo v hlavě
z prošlý noci (bez mraků),
v rytmu starejch dob, kdy nebyl čas říct, že všechno má svůj čas.

Žít na plnej plyn, milo vat ještě víc a všechno nechat
za sebou jak vyždímaný stíny,
spálit každej most dřív než ho překročíš a běžet jako čert,
aby sis nenamočil plíny.

Rozbít všechny pouta, než tě svážou,
užívat si věcí nadoraz,
hrát, jako když dobíhá ti čas.
Plnou hrstí, než to skončí,
dokud víš, že když zacházíš s ohněm,
někdy scházíš jako žhář.

Pokaždý, když klopýtneš, tam čeká hezká ženská,
aby vykřikla a pomohla ti vstát.
Blíží se ti k tělu, takže couváš jako zběsilý,
až za zády máš klid a hradbu z klád.

Rozbít všechny pouta, než tě svážou,
užívat si věcí nadoraz,
hrát, jako když dobíhá ti čas.
Plnou hrstí, než to skončí,
dokud víš, že když zacházíš s ohněm,
někdy scházíš jako žhář.