Skladba
REF:
JÁ BYL NĚMÝM SVĚDKEM TVOJÍ KRÁSY
A TYS BYLA MOJE SALOME
VŠECHNY SVĚTLA ALE POTOM NÁHLE ZHASLY
UŽ JSME VOLNÍ JAKO PTÁCI NAD MOŘEM
NEDOPSANÝ KONCE BÁSNÍ SMUTNÝ JSOU
JAKO KDYŽ KŘIČÍŠ LÁSKO POD VODOU
VŠECHNY SVĚTLA ALE POTOM NÁHLE ZHASLY
VOLNÍ JAKO PTÁCI NAD MOŘEM…
I.
On nás představil a já hned pochopil, tohle se nikdy raději nemělo stát.
Tu chvíli mám navždy vpálenou do mysli, vracívám se k ní častokrát.
Viděl jsem lásku, viděl jsem štěstí, viděl jsem chvíle, kdy budem se smát.
Viděl jsem strach, viděl jsem zhnusení z toho, jak budem nejbližším lhát.
Jestli je osud, pak má i tvář a ta tvář je přesně jako ta tvá.
Jestli je prokletí, jsme v něm spojení, jen to navenek nedáme znát.
Když jsem tě líbal a tvůj dech vnímal, vím, že bylo to skutečný.
A já to zažil, jak vesmír nás drtil, k milencům upřímně lhostejný!
Co asi tak znamená fakt, že oba teď jasně cítíme vinu?
Adam a Eva konali svobodně, Bůh jim to neprominul.
A co asi znamená štěstí dvou lidí v ledově studeným světě?
Vlny se tříští o útes, stačí jen krok a můžeme letět.
II.
Prý jsem tvůj důkaz, že žiješ, že cítíš víc než dny, co tě dusí jak prach.
Prý budeme spolu, budeme daleko, až jim to řeknem, povolí strach.
Jen prameny deště polívaj tvář, nejde smýt vina, tak kdo je tu lhář?
Stojím tu sám, svědectvím prázdný deník plnej prázdnejch stran.
Jsou příběhy, co nejdou dopsat, příběhy, o kterých nikdo nevěděl.
Jeden jsme ve spěchu napsali, otáčíš tvář, když přijíždíš na hotel.
Můžeš to vzdát a jít, rodina, stabilní domov a klid.
Zase už chápem o něco líp význam slov vina a hřích.
Když hořel Řím, tak děti se za městem smály.
Důkaz, že život se neptá, plameny jsou už v dáli.
A mezi láskou a osudem nejde vést dělící čára.
Jak vrátit se z místa, z kterýho už není návrat?