Balada o člověku Pop

Už tolik potoků slyšel jsem téct,
co nikam nevedou.
Jsme děti vzdálených velikých hvězd,
přitom tak malých
Autoři rozmáchlých hlasitých gest,
po kterých davy jdou, křičí:
"Stojíme na místě, kde z prachu jsme vstali, to nás zničí."

Z Měsíce známe už i prach
a na Zemi zbyl z víry strach.
Z toho kam teď se otáčí, jsme čím dál stejní.
Ne jinačí.
Už tolik příkopů vyrostlo z cest,
co ještě slepé jsou.
Po kterých tolikrát mohli jsme jít
a přitom to vzdali.
Autoři obrovských moderních měst,
ve kterých lidé spí, mlčí.
Stojíme na stejném místě, kde včera jsme stáli, to nás zničí.

Z Měsíce známe už i prach
a na Zemi zbyl z víry strach.
Z toho kam teď se otáčí, jsme čím dál chudší.

Z Měsíce známe už i prach
a na Zemi zbyl z víry strach.
Z toho kam teď se otáčí, jsme čím dál chudší.
Ne bohatší.Už tolik růží viděl jsem kvést,
co vůbec nevoní.
Jsme spleteni z paprsků sluncí a vět,
které nás spálí.
Vlastníme mapy všech ztracených měst,
kde ještě stopy jsou, možná vlčí.
Šeptáme modlitby jak děti, které tu žadoní slovy, co mlčí.

Z Měsíce známe už i prach
a na Zemi zbyl z víry strach.
Z toho kam teď se otáčí, jsme čím dál stejní.

Z Měsíce známe už i prach
a na Zemi zbyl z víry strach.
Z toho kam teď se otáčí, jsme čím dál stejní.

Jsme čím dál stejní.

Z Měsíce známe už i prach.
Z toho kam teď se otáčí.
Ale to nestačí.

Z Měsíce známe už i prach
a na Zemi zbyl z víry strach.
Z toho kam teď se otáčí.