512 Hip-Hop

Yeah, tenhle příběh možná bude bolet,
ale tak to bejvá, když se píše zpověď,
nikdy sem nebyl hard MC,
někdy sedim v koutě, sem v koncích.
Ta půda hoří, život leje benzín,
tak slzama hasim ten nebohej splín
a člověk leží pod kupou bolestí,
víš, unýst to všechno není lehký.
Po pádu mýho tátu v ezou na sál za 5 12,
bezmocnej stojim na chodbě, snažim se to ustát,
mohlo bejt v okamžiku všechno jinak,
kdo by se postaral vo mámu, bráchu i barák.
Možná chtěl osud vyrovnat tu karmu,
možná viděl hrdiny, tak volil tuhle formu,
zachránil sem tátu, vyrovnanej dluh,
když mě vytáh na útesu, kde sem visel, malej kluk.

Když to rapuju, tak husina,
brácho, těžko se mi usíná,
a když přepadne mě panika,
ve studiu se zamykám, yeah.

Když to rapuju, tak husina,
brácho, těžko se mi usíná,
a když přepadne mě panika,
ve studiu se zamykám.

Jedno vodpoledne přišel sem ze střední,
viděl bráchu jak ho ty úzkosti vězní,
kolem něj rodina myslela, že ho zklidní,
jako by se nemohl nadechnout, neměl kyslík.
Možná to teď zbaběle vyzní,
když sem to viděl,
tak sem musel rychle vypadnout ze dveří pryč,
zahodit bágl, běžet do ulic,
mrzí mě to, že sem se nezmohl na nic víc.
Rodiče jezdili na kliniku,
chápali jak sem z toho mimo, ale teď jim je to líto,
měli sme mega kliku,
že nás voba podrželi, chytili za ruku, yeah.
Všechno to vypíšu sem,
posílí tě, co tě nezabije, padáme na zem,
zní to jako klišé,
ale vděčnej za každej novej den.

Když to rapuju, tak husina,
brácho, těžko se mi usíná,
a když přepadne mě panika,
ve studiu se zamykám, yeah.

Když to rapuju, tak husina,
brácho, těžko se mi usíná,
a když přepadne mě panika,
ve studiu se zamykám.