Řekni, než ukážu záda vám všem,
než valčík nám přestanou hrát.
Proč myslíš, že by měl národ jásat?
A má vůbec smysl tu s tebou šaškovat?
Řekni mi, dříve než odkráčím středem,
chtěl bych v tom jasno už mít.
Jak můžeš spásu nám hlásat,
když nás, co se ozvem,
jen řežou a tlučou tak dlouho, až je klid?
Řekni, než uslyším houkat tvůj vlak,
než se dálka vetře mezi nás.
Co jedna osůbka zmůže,
když pravidla hry zatím posvětil i čas.
Řekni, než osedláš bujného oře,
jak nezklamat naděje tvé?
Mně na záda vláda vlízt může.
Já ručím především za svaté právo
svých descamisados na kouzelnou chvilku či dvě.
Je to k pláči, jak se zlo kolem nás vzmáhá.
Vláda to nezvládá, vládnout se zdráhá.
Když se ctí se teda dál postoupit nedá, co zbývá?
Raději bych snad i spáchala hřích
než se vzdát! Nač to skrývat?
Řekni, než vyhledám úrodný kraj,
abych obnovil zdroje svých sil.
Jak můžeš nehledět dál než
na horizont vzdálený jeden dva týdny
a nemít svůj vysněný cíl?
Teď dovol mi jednou se od srdce zasmát,
pak ke všem čertům si jeď.
Jen pověz mi, jestli to zvládneš.
Jak sama mám odvrátit globální krizi,
když člověk svět plení a řešení není,
i kdybych mohla žít až do sta let?
Je to k pláči, jak se zlo kolem nás vzmáhá.
Systém se hroutí a řvát nepomáhá.
Teď koukej se ztratit
a nezkoušej vrátit se zpátky.
Mám toho dost, jdi si vylejvat zlost do kanálu.
Konec bálu!
Ó, věčně kvést jako zahrada,
Proč jen krása má uvadá
každý den víc? Ach. Všemohoucí,
ptám se tě, nač jsi mi vůli dal,
když tělo mé už nemůže dál.
A jestli víš, kde je tvůj soucit?
než valčík nám přestanou hrát.
Proč myslíš, že by měl národ jásat?
A má vůbec smysl tu s tebou šaškovat?
Řekni mi, dříve než odkráčím středem,
chtěl bych v tom jasno už mít.
Jak můžeš spásu nám hlásat,
když nás, co se ozvem,
jen řežou a tlučou tak dlouho, až je klid?
Řekni, než uslyším houkat tvůj vlak,
než se dálka vetře mezi nás.
Co jedna osůbka zmůže,
když pravidla hry zatím posvětil i čas.
Řekni, než osedláš bujného oře,
jak nezklamat naděje tvé?
Mně na záda vláda vlízt může.
Já ručím především za svaté právo
svých descamisados na kouzelnou chvilku či dvě.
Je to k pláči, jak se zlo kolem nás vzmáhá.
Vláda to nezvládá, vládnout se zdráhá.
Když se ctí se teda dál postoupit nedá, co zbývá?
Raději bych snad i spáchala hřích
než se vzdát! Nač to skrývat?
Řekni, než vyhledám úrodný kraj,
abych obnovil zdroje svých sil.
Jak můžeš nehledět dál než
na horizont vzdálený jeden dva týdny
a nemít svůj vysněný cíl?
Teď dovol mi jednou se od srdce zasmát,
pak ke všem čertům si jeď.
Jen pověz mi, jestli to zvládneš.
Jak sama mám odvrátit globální krizi,
když člověk svět plení a řešení není,
i kdybych mohla žít až do sta let?
Je to k pláči, jak se zlo kolem nás vzmáhá.
Systém se hroutí a řvát nepomáhá.
Teď koukej se ztratit
a nezkoušej vrátit se zpátky.
Mám toho dost, jdi si vylejvat zlost do kanálu.
Konec bálu!
Ó, věčně kvést jako zahrada,
Proč jen krása má uvadá
každý den víc? Ach. Všemohoucí,
ptám se tě, nač jsi mi vůli dal,
když tělo mé už nemůže dál.
A jestli víš, kde je tvůj soucit?