Svoboda slova Horrorcore

(Lízej můj řiť. Oholim si prdel nožem. Ná ná ná, ná ná ná, ná ná ná. Vošukat je nejlepší slast. Do prdele. Chci říct všechno, co můžu, do éteru. Politici sou buzeranti.)

Ikdyž je svoboda slova, nemůžu blejt ven svý hovna.
Každej řeší téma v textech, vedlejší je hudba.
Je mi u prdele mravní vých ova mládeže.
Seru na to, že stoupá kriminalita, krádeže.
Děti umírají, a děti taky vraždí.
Že todle děje se pochopil snad už každý.
My nejsme ti špatní, ale ti kdo vědí.
Promlouváme pravdu k vám, nejsme ti, co na prameni sedí.

Žijem ve státu, kde se cash ujal vlády.
O nás - bez nás, rozhoduje se za našimi zády.
Už mě to nebaví skákat, jak někdo píská.
Hrát si na to, kdo větší blamáží víc získá.
Rozebíraj nás na netu, jak kdybysme za to mohli,
ale sami by se ani na text nezmohli.
Roboti, kokoti a slepý ovce.
Rozdávám facky, ať příde ten, kdo chce.

Řikám si co chci, to tak bylo, taky zůstane.
Budu řikat veřejně i to, co je zakázané.
Zavři mě orgáne, na Borech budu klidně bručet,
jen mi nezapomeň zaplatit pobytu účet.
Můžu chrlit vulgarismy, můžu zabíjet i sestru.
Jásat u násilí je jako plivat proti větru.
Společnost nechce poslouchat řeči o zabíjení,
chce mít klapky na očích, nevidět všední dění.

Oni všichni nejsou hodní, i my nebudem.
Jenže my nešíříme zlo fyzicky, ale textem.
Asi ti to nedochází, spojit si několik frází
v jednu myšlenku, co názor odpůrců porazí.
Sme silní a nebezpeční, policie to ví.
Chce nás nacenzurovat pro větší bezpečí?
Každej přece zodpovídá jenom sám za sebe.
Ikdyž budem nabádat, on rozhodne koho bodne.

Za to, že řikám pravdu, jak mi narost zobák,
tak sem pro tebe arogantní vulgární čůrák.
Ty seš samozvanej kritik, filozof a soudce.
Proto s celou rodinou skončíš ve vlastní jímce.
Nikoho nenabádám k tomu, aby zabil rodiče,
a ani aby místo "do háje" řikal "do píče".
Každej má svůj rozum, dokud neschvátí ho konzum.
Televize, fet, dluhy, bary, maturum.

Seru na cenzuru ??? z hradu,
co se pro zábavu mrdaj ze zadu.
Kdyby místo toho zjistili, kdo je ten šulínek,
kvůli kterýmu do teď sedí Jiří Kájínek.
O všem se musí mlčet, jestli chceš žít, budeš hudbu držet.
Takle je to nastavený, chce se mi z toho zvracet.
Proto dělám rap, proto píšu svoje slohy.
Hrdě se hlásim, ve hře sem za Masový Wrahy.

Mám snad právo na myšlení, můžu i zpívat.
Když ty budeš chcípat, já budu zívat.
Dík, že mám pravdu, leju do hlav horkou lávu.
To se snad nesmí do masy věřícího davu?
Ve filmu, v televizi, násilím seš znechucený.
Už to ani neni vtipný, je to přehlcený.
Nikdo ale nemá proti tomu ani slovo,
jen hltá očima obrazy a je mu to jedno.

Ale děj se vůle boží, když někdo fakt zabije.
To pak se hledá příčina činu, horor, bestie!
Můžem za to my, my sme ho k tomu dostali.
Zabijete se snad vy, kdybysme vám to rozkázali?
Nesmíš řikat slovo píča, ale můžeš tunelovat.
Každej den pozoruju kam padá tenhle stát.
Měli byste se všichni zastavit, zavřít svoje huby
a uvěřit, že tenhle systém je kurva naruby!