Žalm 22 Folk

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany
Daleko od slov mého sténání?
Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš
Ani za nocí nemohu najít klid

Ty sám jsi svatý
Trůníš uprostřed izraelských chval
Naši otcové v tebe doufali
Doufali a tys je vysvobozoval

K tobě volali a bývali zachráněni
Doufali v tebe a nebyli zklamáni
Já však jsem červ, ani ne člověk
Ostuda lidstva, hanba národa
Každý se posmívá při pohledu na mě
Pošklebuje se, hlavou potřásá:

Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže
Jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!"
To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky
U jejích prsů dals mi bezpečí
Na tebe odkázán jsem od svého narození
Od matčina lůna můj Bůh jsi ty!

Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží
Chybí mi pomocník!
Mohutní býci mě obkličují
Obstupují mě tuři bášanští
Své tlamy na mě otvírají
Jak draví řvoucí lvi!
Jak voda se roztékám
Všechny kosti mám vymknuté

Mé srdce se vosku podobá
Rozpustilo se v nitru mém
Patro mám suché jako střep
Jazyk mi přilnul k čelistem
Do prachu smrti srazils mě!
Smečka psů se na mě sbíhá
Obstupují mě zlosyni

Ruce i nohy mi probodli
Všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají
O moje šaty dělí se
O moje roucho losují
Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi
Ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!

Vysvoboď od meče duši mou
Z moci psů tu mou jedinou!
Zachraň mě prosím před tlamou lva
Vyslyš mě před rohy buvola!