Masopust Folk

Rozbitým oknem mi do pokoje fouká
sníh jako mouka
na moje ruce skleslé,
v křesle závěje sněhu,
už ani oheň.
Rozbitým oknem mi fouká do světnice
fujavice,
smutek se dveřmi dere,
pláči, můj kaskadére
nezapomeň.

Vlaštovky ze stájí
odlétly před rokem,
slepice kdákají
ve sněhu hlubokém,
z bloudilé kročeje
roztáčí osudí,
pálenka zahřeje
samota zastudí.

Teplo je pokora,
jabloně v ušance,
smrt štěká ze dvora,
košile na brance
plápolá ve větru,
který mi trhá plot,
proč nikdo nepřijel
na masopustní hod ?

Nechali mě tak,
nechali mě tak,
nechali mě tak,
nechali mě tak.

V rozbité lampě ani kapka petroleje,
ruka se chvěje,
pod sněhem zamrzá mi.
Na stěnách pod tapetami
choulí se švábi.
V rozbité lampě půlnoc bliká,
rampouch je klika,
v ruce ulomí se,
místo dechu průzračná pára,
jsem slabý.

Vlaštovky ze stájí
odlétly před rokem,
slepice kdákají
ve sněhu hlubokém,
zbloudilé kročeje
roztáčí osudí,
pálenka zahřeje
samota zastudí.

Teplo je pokora,
a zima prokletí,
než srdce okorá
a jaro odletí,
zimostráz pod kopcem
kořeny zapouští,
jsem špatným žalobcem
viníkům odpouštím.

Nechali mě tak
nechali mě tak
nechali mě tak
nechali mě tak

V rozbitém srdci ani špetka soli,
jen trochu bolí,
když vločka z tváře kane,
třpytný krystalek ledu
na uschlém stromě,
v opuštěném domě.