Z plnejch plic Pop

kdekdo myslel, že zapláču,
že budu hekat, plivat, klít.
sklátí mě žal v nějakým bufáči
u stolku s pivem a bude klid.

nikdy jsem nemilovala víc.
nic nechtěla taky. a nedostala nic.
lautr nic, proč řvala bych teď
z plnejch plic:
„já milovala a nebudu víc.“

holt, tragédie se nekoná.
jsem špatnej příklad do brožur.
kříženec plivance a anděla
padlýho rovnou do prádelních šňůr.

ač zběh, jsem ta, co pořád věří
na čápa, jenž krouží nad domem.
a na štěstí! to jó! tak svěží,
jak vůně akátů, když zavane.

kdekdo čekal, že poblednu
šmahem, jak noc, co pomíjí.
od ledna k lednu, když se ohlédnu,
v peřinách s tebou lásce připíjím.

nikdy jsem nemilovala víc.
nic nechtěla taky. a vlastně nechci nic.
nic, jen si chci zařvat z plnejch plic:
„já milovala, teď miluji víc,
já milovala, teď miluji víc“