Vydal jsem se do říše lesů,
hledat víly, ty z pohádky,
naději si s sebou nesu,
netěším se na cestu zpátky.
Trním a ostružím drápu se dál,
až na kraj světa, kde najdu víly,
a mýmu nápadu každej se smál,
všechno bych vyměnil jen za tu chvíly.
Na louce tancujou, svobodu milujou
až já je uv
idím tak půjdu rovnou k
nim.
Úplněk osvítí bílý luční kvítí
to jejich hlas vzbudí důvěru v nás.
Na konci pěšiny ohně plály
a kolem sedělo spoustu divnejch stínů,
o svý životy mariáš hrály
a poslali mě tam na mýtinu.
To je prej mítina? Spíš nějaká louka,
do černý tmy oblečená,
už bolej oči, jak pilně koukám,
jestli tu netančí průsvitná žena.
Na louce tancujou, svobodu milujou
až já je uvidím tak půjdu rovnou k
nim
Úplněk osvítí bílý luční kvítí
to jejich hlas vzbudí důvěru v nás.
A pak jsem uviděl ty mrtvý těla,
na louce ležela, oděny v bílý.
Jak kámen náhrobní skála tam
čněla,
byly to chcíplý dobrý víly.
K tamtěm stínům jsem se vrátil,
i oni hledali kdysi dobrý víly.
Pár slov jsem s nima ztratil
a pak jsme na cestu vyrazili.
U strmý skály zábrany zůstaly
viděl jsem chvíli chcíplý dobrý víly
svědomí zmizelo a mě se zachtělo
vykročit z řady a tak jsem zpátky
tady.
Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí
nečekat, že víla dobrá by ožila.
Proti zlu zlem, ale nestát se
grázlem,
jak ty, co zabili malý dobrý víly.
Na louce tancujou, svobodu milujou
až já je uvidím tak půjdu rovnou k
nim
Úplněk osvítí bílý luční kvítí
to jejich hlas vzbudí důvěru v nás.