Die Schore Rock

Rf: "Jenom okamžik
a bylo po všem
Nastavená noha,
a nebo jenom nedopatření?
To už není důležitý,
když už jsi padl
a teď zkoušíš
chytit svůj unikající život.

Každej den si vidět, jak to zkoušíš na nádraží.
A pak se, jak nejrychleji to de,
schovat někde v křoví.

Tvůj život se stává love m,
při kterém si obojí.
Lovec i lovený.
A je jedno, jak pevný je tvý ego."

Moc změnit se
máš jenom ty sám.
Tvoje hraná převaha
je totiž tvoje nastavená noha.

Odnaučils se plakat,
cítit a taky milovat.
Čím dýl u toho zůstáváš,
tím blíž jsi smrti.

Všechno je jedno,
žádnej zájem, na nic nemít chuť.
A potom, teprve když jsi sám,
potom přijde ten velkej šok.

Chodíš ulicema
a máš prázdný kapsy.
Musíš něco šlohnout,
protože už nemáš žádný prachy.

Je úplně jedno, co děláš,
stejně máš fízly za krkem.
A přesně víš,
že tě stejně jednou sbalej.
Potom tě zatknou
a na stanici dostaneš na držku.
Ale držíš hubu,
vždyť je to přece otázka cti.

rf: Jenom okamžik....

Rád lžeš sám sobě,
a taky celýmu světu.
A když to musí být,
tak taky jenom pro pár peněz

Jako kamikaze,
beze smyslu a ideálu,
kráčíš svojí cestou,
ale tvoje srdce přece není z oceli.

Ďábel tě líbá, jako krásná žena
svými horkými rty z chladného kovu.
Ale ty jizvy nelze přehlédnout.
Zastavil ses. Nemáš volbu.

Tvoje sny nemají žádnou cenu,
protože heroin ti přináší smrt.
Naposledy se nastřelíš
a stříkačku najdou ve špíně.

rf: Jenom okamžik....

Proč zrovna já? Scheiße!
Proč se zrovna já musím teď loučit?
Nikdy jsem radši neměl poznat heroin.
Ale když už jsem byl takovej hlupák a brána se
a brána se zavírá, ať je to varování
pro všechny šílence, kteří se chtějí vydat touto cestou.