Žalm Folk Rock

Matko
měsíc požírá mračna
a po své dráze letí bezútěšně
denně ke stejnému cíli

Branka je tichá
a ty jsi konečně usnula tíživým spánkem
po nocích
které jsi probděla v slzách

Tady je ticho
dlouhé
nekonečné
absolutní ticho
které jsem nikdy předtím nepoznal

Matko
co zbytečných slov j sem slýchal
když jsem ještě dýchal
co zbytečných vět jsem říkal
co zbytečných myšlenek jsem se učil

Nikdy jsem neměl čas
si vlastně promluvit s tebou
skřípala prkna
která znamenají svět
a mě to táhlo k pohybu
který nevedl nikam
jenom k chuchvalcům slov

Vzpomínáš?

Matko
kolik mi tehdy bylo?
ležel jsem s horečkou
a zdál se mi nemocný sen
o tom jak jdu
dlouhou temnou loukou
do neznáma

Najednou mi divná úzkost svázala nohy
chtěl jsem tě volat
ale stáhlo se mi hrdlo
z černého lesa poblíž se oddělil obrovský stín
a zaclonil nebe
vyšlehl plamen
a jeho jazyky sahaly ke mně
když jsem se probudil
cítil jsem studený šátek na horkém čele
a tvoji teplou dlaň ve své
bylo mi úžasně dobře
když jsem pak usínal klidně

Vzpomínáš?

Matko
cítíš ten chlad co táhne od lesů?
rozumíš řeči červené hlíny a černé krve?

Nes moje poselství lásky a pochopení
nes moje poselství těm
kteří věří a cítí
mezi pomníky z ledu a slov

Nes moje poselství v zesláblé dlani
dones ho na stůl chytrým a silným
dones ho na stůl těm
kteří vládnou
a nevědí

Matko