Vůně příštích cest Pop

Že vázla řeč,
tak jsem si za stůl sed
učil jí karty hrát.

Pak jsem řek vtip,
jenže se nepoved,
sám sem se musel smát.
Když jsem jí mával v šest
Voněla vůní marných příštích cest.

Začla mi svá tajemství svěřovat, z ničeho nic jen tak,
že jistý pán má ji vůbec rád, pak hodně všelijak.
Ta k si mě troufla s hodným strýčkem splést,
voněla vůní marných příštích cest.

Tak si mě troufla s hodným strýčkem splést,
voněla vůní marných příštích cest.

Zas někdy nashle,
řek jsem když autobus
konečně byl už zde.

Tak čau mi řekla
a nehtem na ubrus, napsala číslo své.
Dávno neví v očích mírnou lest.
Voněla vůní marných příštích cest.
Dávno neví v očích mírnou lest.
Voněla vůní marných příštích cest.