Skladba
Že vázla řeč,
tak jsem si za stůl sed
učil jí karty hrát.
Pak jsem řek vtip,
jenže se nepoved,
sám sem se musel smát.
Když jsem jí mával v šest
Voněla vůní marných příštích cest.
Začla mi svá tajemství svěřovat, z ničeho nic jen tak,
že jistý pán má ji vůbec rád, pak hodně všelijak.
Tak si mě troufla s hodným strýčkem splést,
voněla vůní marných příštích cest.
Tak si mě troufla s hodným strýčkem splést,
voněla vůní marných příštích cest.
Zas někdy nashle,
řek jsem když autobus
konečně byl už zde.
Tak čau mi řekla
a nehtem na ubrus, napsala číslo své.
Dávno neví v očích mírnou lest.
Voněla vůní marných příštích cest.
Dávno neví v očích mírnou lest.
Voněla vůní marných příštích cest.