Ujížděls' jako o život,
já tě spatřím a mávám.
Rozběhla jsem se za tebou,
jeden pán se smál.
Potom jsem šla nevím kam
a mé srdce bušící
splynulo s tisíci srdci
v davu lidí neznámých.
Kráčeli vedle mě lidé
dřív tak cizí teď blízcí,
měla jsem hroznou chuť
stisknout něčí dlaň
a pak
říct:
Máme si co říct a je toho víc
a máme nač se ptát.
Na tom nesejde za čím právě jdem,
jenom mít něco rád
Máme si co říct a je toho víc
a máme nač se ptát.
Na tom nesejde za čím právě jdem,
jenom mít něco rád
Ten z davu neřek' co blázním,
neřek' vůbec, že chvátá.
Zazářil tak jako hvězda,
která vychází.
Mně bylo strašně hezky
s tím vlastně cizím člověkem.
Šli jsme a povídali jsme si
o všem nádherném i zlém.
A pak jsme na tramvaj sedli,
on jel jinam, já jinam.
S vědomím, že to jde
stisknout něčí dlaň
a pak říct:
Máme si co říct a je toho víc
a máme nač se ptát.
Na tom nesejde za čím právě jdem,
jenom mít něco rád.
Máme si co říct a je toho víc
a máme nač se ptát.
Na tom nesejde za čím právě jdem,
jenom mít něco rád.
Máme si co říct a je toho víc
a máme nač se ptát.
Na tom nesejde za čím právě jdem,
jenom mít něco rád.
Máme si co říct a je toho víc
a máme nač se ptát.
Na tom nesejde za čím právě jdem,
jenom mít něco rád.