Prosím tě, přečti si to,
pak třeba nevěř mi,
ale mě zdá se, že jsem rohožka před dveřmi.
Ke dveřím položená,
na utírání bot,
já ti nic nevyčítám,
jenom mě
To těžký zavazadlo,
musím už odhodit,
vleču se sním dost dlouho,
pomoz mi jinak žít.
Pomoz mi zase najít,
ty naše krásný sny,
prosím tě, zbav mě už tý
představy protivný.
Vánku můj,
drahý vánku můj,
odfouknul si každý smutek můj.
Rozehnal jsi mlhu kolem nás,
tak přeleť zase trať,
rychle zpátky se mi vrať,
vleť mi do vlasů.
Ty můj,
krásný vánku můj,
odfoukni i tenhle smutek můj.
Rozežeň ty mlhy kolem nás,
mám starých strachů dost,
dej mi novou zkušenost,
já tě prosím, vánku můj.
Noci se strašně vlečou,
a už jen tikání,
mých starých stolních hodin,
hrůzu mi nahání.
Přečetla jsem už všechno,
co tady k čtení mám,
mockrát jsem promýšlela,
proč pořád začínám.
Proto ti píšu dopis,
a když ho budeš číst,
chtěla bych vyburcovat
aspoň tvou nenávist.
Když už ne lásku, která
byla mi nejdražší,
prosím tě, dej mi radu,
já chci jen utišit.
Vánku můj,
drahý vánku můj,
odfouknul si každý smutek můj.
Rozehnal jsi mlhu kolem nás,
tak přeleť zase trať,
rychle zpátky se mi vrať,
vleť mi do vlasů.
Ty můj,
krásný vánku můj,
odfoukni i tenhle smutek můj.
Rozežeň ty mlhy kolem nás,
mám starých strachů dost,
dej mi novou zkušenost,
já tě prosím, vánku můj.