Revolta:
Znáš ten pocit, když najdeš co tě baví,
víš kdo jsi, zažíváš příjemné stavy.
Víš jaké to je, když ti to co miluješ
dává sílu, víru, touhu žít v míru.
A pak přijdou rány, říkaj tomu život,
říkaj tomu systém, říkaj, že to tak prostě je.
Samé musíš tohle, musíš tamto, cesta je
předurčená, padej do boje.
Zní to tvrdě, ale jsou to rodiče a učitelé,
televize - ti hlavní ničitelé dětských snů,
originality, dětských ideálů. Samé dělej
tohle, delej tamto, vrať se do reálu.
Tento song je pro tebe. Ty jehož cesta se
ubírá směrem, který nechceš a to tě užírá
a ty víš, že jestli něco nevymyslíš,
tak tě to utýrá.
Olga Lounová a Revolta:
Žít (chci žít), život svůj, chci dýchat (nech mě dýchat), volně dýchat (je to můj život). Mít (je to moje cesta) život svůj ve svých dlaních (a já se jí nevzdám) a svou cestou jít.
Revolta:
Víra, že tě čeká život, který neusíná,
který je jako hra, v tobě už mírá, proto ruka
slzy utírá, proto tolik prázdných očí, duší bez těla.
Ani se ti nedivím, když ti neustále někdo říká
co máš dělat. Když si milovala jen tak si zpívat,
Ty jsi měl rád na kytaru hrát a pak z leva z prava
samé děla.
Povinosti, zodpovědnost, nauč se žít, to my víme
co je pro tebe to nejlepší a né ty.
Kašlete na všechny ty, jsou to vaše životy
a né žádné makety.
Nenechte svoje sny utopit v moři
negativních rozhovorů. Všichni kdo ti řikaj,
že na to nemáš, tě jenom táhnou dolu,
jenže ty chceš přece zdolat tu svojí horu.
Olga Lounová a Revolta:
Žít (chci žít), život svůj, chci dýchat (nech mě dýchat), volně dýchat (je to můj život). Mít (je to moje cesta) život svůj ve svých dlaních (a já se jí nevzdám) a svou cestou jít.
Revolta:
Brácho, ségro když nebudem bojovat za svoje sny,
když ne my tak kdo? Pověz mi kdo myslíš, že vytvořil svět, v kterém dělám většina to co je nebaví.
A neříkej, že ti to nevadí, děje se to jenom, protože
my sami to dovolíme, zaběhnutým rutinám se podvolíme. Svým snům se tak lehko zády otočíme, potom už jen strachu a stresu otročíme.
Jsme to my, kdo není dostatečně odhodlaný za své sny bourat pěstmi betony. Jsme to my, jsem to já a seš to ty. Kdo to celé může změnit a začne žít, začne dřít, pot a krev stále víc a všechno co jsi kdy chtěl věř mi, že budeš mít.
Olga Lounová a Revolta:
Žít (chci žít), život svůj, chci dýchat (nech mě dýchat), volně dýchat (je to můj život). Mít (je to moje cesta) život svůj ve svých dlaních (a já se jí nevzdám) a svou cestou jít.
Znáš ten pocit, když najdeš co tě baví,
víš kdo jsi, zažíváš příjemné stavy.
Víš jaké to je, když ti to co miluješ
dává sílu, víru, touhu žít v míru.
A pak přijdou rány, říkaj tomu život,
říkaj tomu systém, říkaj, že to tak prostě je.
Samé musíš tohle, musíš tamto, cesta je
předurčená, padej do boje.
Zní to tvrdě, ale jsou to rodiče a učitelé,
televize - ti hlavní ničitelé dětských snů,
originality, dětských ideálů. Samé dělej
tohle, delej tamto, vrať se do reálu.
Tento song je pro tebe. Ty jehož cesta se
ubírá směrem, který nechceš a to tě užírá
a ty víš, že jestli něco nevymyslíš,
tak tě to utýrá.
Olga Lounová a Revolta:
Žít (chci žít), život svůj, chci dýchat (nech mě dýchat), volně dýchat (je to můj život). Mít (je to moje cesta) život svůj ve svých dlaních (a já se jí nevzdám) a svou cestou jít.
Revolta:
Víra, že tě čeká život, který neusíná,
který je jako hra, v tobě už mírá, proto ruka
slzy utírá, proto tolik prázdných očí, duší bez těla.
Ani se ti nedivím, když ti neustále někdo říká
co máš dělat. Když si milovala jen tak si zpívat,
Ty jsi měl rád na kytaru hrát a pak z leva z prava
samé děla.
Povinosti, zodpovědnost, nauč se žít, to my víme
co je pro tebe to nejlepší a né ty.
Kašlete na všechny ty, jsou to vaše životy
a né žádné makety.
Nenechte svoje sny utopit v moři
negativních rozhovorů. Všichni kdo ti řikaj,
že na to nemáš, tě jenom táhnou dolu,
jenže ty chceš přece zdolat tu svojí horu.
Olga Lounová a Revolta:
Žít (chci žít), život svůj, chci dýchat (nech mě dýchat), volně dýchat (je to můj život). Mít (je to moje cesta) život svůj ve svých dlaních (a já se jí nevzdám) a svou cestou jít.
Revolta:
Brácho, ségro když nebudem bojovat za svoje sny,
když ne my tak kdo? Pověz mi kdo myslíš, že vytvořil svět, v kterém dělám většina to co je nebaví.
A neříkej, že ti to nevadí, děje se to jenom, protože
my sami to dovolíme, zaběhnutým rutinám se podvolíme. Svým snům se tak lehko zády otočíme, potom už jen strachu a stresu otročíme.
Jsme to my, kdo není dostatečně odhodlaný za své sny bourat pěstmi betony. Jsme to my, jsem to já a seš to ty. Kdo to celé může změnit a začne žít, začne dřít, pot a krev stále víc a všechno co jsi kdy chtěl věř mi, že budeš mít.
Olga Lounová a Revolta:
Žít (chci žít), život svůj, chci dýchat (nech mě dýchat), volně dýchat (je to můj život). Mít (je to moje cesta) život svůj ve svých dlaních (a já se jí nevzdám) a svou cestou jít.