Kryštof Pop

Malej Kryštof byl, v popelnici už od svýho zrodu.
Měl štěstí, že žil, v tomhle temnym tichym hrobu.
Kdyby uměl mluvit, řek by snad.Pápápápá.
Já jsem nechtěnéj, nechte mě spát.Pápápápá.
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít.

Malej Kryštof chtěl, jen svýho tátu a svoji mámu.
A zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámů.
Kdyby uměl mluvit, řek by snad.Pápápápá.
Zimou schoulenej, nechte mě spát.Pápápápá.
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít.

Malej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhu.
A teď utopen spí v řece, která měla stovky břehů.
Kdyby uměl mluvit, křik by snad.Pápápápá.
Já jsem nechtěnej, nechte mě spát.Pápápápá.
Tak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít.