Nešlap, nelámej

Přišels ke mě jak bys mávl křídly,
jiné ruce, oči, jiná řeč.
S tebou naděje co předtím řídly,
snad se mi vrátí.
Znám tě odjakživa, znám tě chvíli.
Žiju zeleně jak horská kleč,
ale dokážu-li růst a sílit,
nepoznám zatím.

Nešlap, nelámej,
cosi ve mě teprv´ klíčit začíná.
Těch, co všechno chtějí hned je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme.
V srdci výhonky, když klíčí neznámé,
nešlap, nelámej.

Přišels ke mě jako déšť, co křísí,
vrací poloslepým očím jas,
žily pro někoho, teď jsou čísi,
patří jen ke tvým.
Znáš mě odjakživa, znáš mě chvíli,
proč by hlavní roli měl hrát čas,
jednou vznesem´ se jak čápi bílí k zeleným větvím.

Nešlap, nelámej,
cosi ve mě teprv´ klíčit začíná.
Těch, co všechno chtějí hned je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme.

V srdci výhonky, když klíčí neznámé,
nešlap, nelámej.

Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
v srdci výhonky, když klíčí neznámé,
nešlap, nelámej.