Skladba
Jak mlíko bílý ráno, dejcháš si z plných plic.
V hlavě máš vyvětráno, no co by sis přál víc.
Duše je bez průstřelu, a přesto děravá.
I když je bez kyslíku, mozek dělá to co má.
R.:No tak už vstávej! (4x)
Dvě těla jedna postel, v zahradě slunečnic.
Svět není to co bejval, takový není nic.
Nad hlavou rudá duha, jak stuha krvavá.
S popálenými křídly, se lehko nevstává.
R.:
V žaludku těžkej kámen, ve světě popelnic.
A srdce hoří žárem, vším co chceš ještě říct.
Snad do celýho světa, tvá duše bolavá.
Co přál jsi si už léta, zakřičí to jsem já.
R.:
A tak si říkáš hochu, zvládnu to jenom sám.
Na kolenou málem, už jsi zase král.
I když život jde moc ztuha, najdeš v něm to svý.
Může za to rudá duha a rána zkalený.
R.: