Pochovej svýho Lenina

Kdo z nás by nechtěl podržet
prchavou závrať okamžiků?
Na věky věků svázat svět
uzlíkem z růžku kapesníku
objímat v nejtěsnějším styku
to, co je dávná vteřina…
Málokdo umí bez cavyků
pochovat svýho Lenina

Mrak, který vidím uhánět
od jihu někam k Reykjavíku…
Náhle se mění v bílý květ
na klopě nebe – a ty v mžiku
chtěla bys mít herbář botaniků
Tam přece patří… rostlina
Odmítáš, plný tajných vzlyků
pochovat svýho Lenina
pochovat svýho Lenina

Snad je dým našich cigaret
zápalná oběť prosebníků
toužících chuť a vůni vět
navěky válet po jazyku…
Těch vět, co měly sílu býků
a sladkost prstů od vína
Ztichly jak zvonce koledníků
Pochovej svýho Lenina
Pochovej svýho Lenina
Pochovej svýho Lenina
Pochovej svýho Lenina
Pochovej svýho Lenina
Pochovej svýho Lenina

Kdo z nás by nechtěl podržet
prchavou závrať okamžiků?
Na věky věků svázat svět
uzlíkem z růžku kapesníku
objímat v nejtěsnějším styku
to, co je dávná vteřina…
Málokdo umí bez cavyků
pochovat svýho Lenina

Svět věčně kvačí, plný křiku
smýká mě jako lavina…
Den co den dělá prostor vzniku
Tisíckrát pohřbí Lenina
Svět věčně kvačí, plný křiku
smýká mě jako lavina…
Den co den dělá prostor vzniku
Tisíckrát pohřbí Lenina