Láska v desátém semestru Pop

Zavírají kolej příliš brzy na náš vkus,
pískni nebo volej, nestihneš-li trolejbus,
já tě budu oknem líbat z dálky,
ze sedmého poschodí a sním,
že se vrátíš pro žár po žebříku požárním.

Teď jsme téměř jako Romeo a Julie,
zapomněls tu sako, vrátný dole bdělý je.
Tetelíš se zimou, venku hřímá,
v dáli mizí noční spoj, a joj,
proto na mě voláš, tohle bude príma boj.

Máme teď období zkoušek i snů,
studujem´ z knížek i z červnových dnů,
zítra je zápočet z lásky i věd,

ten, kdo chce uspět, ten nesmí zpět,
tak to chce láska i vesmír.

Až ti hodím sako, v kapse hledej tajný vzkaz,
dočteš se v něm, jakou pusu zítra dám ti zas.
A pak, až nám skončí všechny zkoušky
ze všech citů, ze všech věd, mám plán,
postavíme k ránu před kolejní bránu stan.

V tom stanu dáme si do příštích dnů
červený diplom své lásky a snů,
desátý semestr končí se nám,
jak chceme jít zítra každý sám,
chcem´ prostě stále a navždy.

Navždycky si složit v jedné skříni kabáty,

stokrát ještě prožít svůj semestr desátý,
společně se smát i táhnout káru,
ušetřit si na prímus, a plus
mít jen jednu kolej a společný trolejbus.
Mít jen jednu kolej a společný trolejbus.