Maluj zase obrázky

Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře,
vyzdobené sluníčky přímo od malíře,
cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek,
dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky.
Maloval jsi obrázky dlaní horkou od lásky,
chroupali jsme oblázky jako oplatky.

Žádné auto v garáži, jenom pevná zem.
Stávali jsme v pasáži frontu na podnájem.
Chodili jsme do Šárky, kupovali polárky,
šetřili jsme na dárky malé jako svět.
Svoji lásku na klíčky zamkli jsme si za víčky,
nosila jsem střevíčky sedm krásných let.

Přešla léta talířků, přišlo stoupání,
bylo více halířků, méně milování.
Učil jsi mě uhýbat, příliš často nelíbat.
Já jsem chtěla kolíbat, tys chtěl dobýt svět.
Maloval jsi obrázky krásně, ale bez lásky;
bez pláče a nadsázky studily jak led.

Krásné auto v garáži, přepychový byt,
dovolené na pláži, touha mít a dobýt,
lůžko v bílém ampíru, všechny šaty na míru.
Úspěch výšky Pamiru, dobře jíst a pít.
V noci dlouhé čekání na něžnost a vyznání.
Láska není k dostání, láska musí žít.

Já vím, teď mi řekneš, že se vůbec nic nezměnilo,
že prostě přišlo to, co jsme si kdysi dávno vysnili.
Ale to ne! Tohle jsme přeci nechtěli!
Vždyť mi vlastně tu naši lásku
den po dni prodáváme za úspěch,
za nový koberec do předsíně,
za novou značku auta, za ...,
za exotické diapozitivy naší báječné dovolené...
Proč mi někdy nekoupíš třeba polárku...

Nač je lásce velký sál, slavné mávání,
když nám v dlaních nezůstal klíček k milování?
Čím jsou šaty z brokátu proti vůni akátů?

Čím jsou barvy plakátů proti sněženkám?
Maluj zase obrázky dlaní horkou od lásky!
Ať jsou radši oblázky z toho, co teď mám!
Ať si auto z garáží kdo chce odnese,
ať jsme místo na pláži v Šárce nebo v lese,
ať mám zase hrníčky vyzdobené sluníčky,
ať nás nesou koníčky kam to dobře víš,
ať se naše prstýnky nepřemění v vzpomínky,
ať máš v očích plamínky, když mě políbíš!