Toužíš

LB: S láskou,
s tou já se už nepotkám.
Tak proč málo spím?
Proč se chvěju, když jsem s ním?

Váhám,
mám strach, že si mě to osedlá,
jsem hned pobledlá, hned se červenám,
jsem jak šílená bez vážných důvodů.

HV: Já to znám,
proto já radu ti dám,
nenech všechno náhodám,
lásce šanci dej
jen tím, že dáš ji znát.

Obě: Toužíš
říkat mu, že východ slunce v očích má,
tak neváhej
a říkej,
šeptej mu to do spaní
LB: a hřej a hlaď ho, co ti brání?
HV: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

HV: Líbej
s čistou něhou, kterou cítíš snad.
LB: To cítím.
HV: Pak přijde volný pád
až k ohňům v podzemí, kde oči oněmí,
všechno dát se smí.

LB: Mám ráda.
HV: Dej důkaz.
LB: K němu táhne mě můj proud.
HV: Zkus ho přivinout.
LB: Tak proč na rtech mám pár pout,
proč jen mlčím čím dál víc,
když mu toužím tolik říct.

Obě: Toužíš
říkat mu, že východ slunce v očích má,
tak neváhej
a říkej,
šeptej mu to do spaní.
HV: Hřej a hlaď ho, co ti brání?
LB: Chceš mu dárek dát, tak sebe dej.

LB: Lásce nejde uniknout,
běž se hezky oblíknout
a něco podniknout.

HV: Já snad sáhnu k tajným zbraním,
důvod máš.
LB: Tak s úsměvěm ho omráčím
HV: a znič ho sukní nejkratší,
Obě: to potom každý muž je náš,
je náš.

Obě: Toužíš
říkat mu, že východ slunce v očích má,
tak neváhej
a říkej,
šeptej mu to do spaní
HV: a hřej a hlaď ho, co ti brání?
Chceš mu dárek dát,
LB: tak sebe dej.

Obě: Nenech už ho jít.