Na kytaru hraji asi od svých 11 let. Když jsem jezdila na potlachy a viděla trampské bardy, jak kopou do Beden vod whiskey, U stánků na levnou krásu potahují z trávy, mají v rukách Zrádný banjo, oplakávají Frankyho Dlouhána, vyjíždí s Posledním kovbojem a přivolávají déšť v Montgomery, řekla jsem si, že to musím zvládnout taky. Koneckonců mamka taktéž hrávala na kajtru. Přiběhla jsem ze školy domů, hodila aktovku do kouta, vzala starou oprýskanou španělku a žlutý zpěvník Já, písnička, papíry, tužku, malovala akordy a zkoušela, jak se to dřevo vlastně drží…Takhle jsem vydržela až do večera. Mamka přerušila několika hodinovou seanci s kytarou a poslala mě do pelechu. Tento stav trval nějakou dobu a já s kytarou a starším bráchem vyrážela na potlachy. Mé nadšení pro hudbu a tramping rostlo každým dnem. Odebírala jsem periodika České tábornické unie a kochala se příspěvky různých zájmových skupin. Dočetla jsem se, že se pořádá nějaká soutěž Brána v trampské, folkové a country hudbě do 18 let. Na jednom z mnoha potlachů jsem potkala i Míšu a její mamku Janu. S oběma jsme si rozuměly, tak jsme časem za podpory Jany vytvořily s Míšou duo LuMi (Lucka a Míša) a zkusily předvést náš dvojhlasý hudební repertoár. K našemu překvapení jsme postoupily z oblastního kola do celostátního finále v Sokolově u Karlových Varů a zde vyhrály 2.místo, což byl pro nás neuvěřitelný úspěch. :-) Už ani nevím, kolikrát jsme pak ještě kde soutěžily, ale po čase jsme se rozešly, protože s námi začala strašlivě cloumat puberta a nemohly jsme vydržet ani samy se sebou…. natož jako duo :D.

Díky soutěžím si mě všiml hudební managééér :) František Linhárek, který mi vštípil do hlavy kytarový posun. Zkontaktoval mě s vynikajícím učitelem hry na sladké dřevo, s Pavlem Pantůčkem, který mi ukázal, kudy by cesta mohla vést. Zhruba v sedmnácti jsem sjela řadu festivalů a soutěží. Pro mě obrovským úspěchem bylo získání Intepretační Porty v Plzni se skladbou Tears In Heaven (Eric Clapton). Vlastně jsem byla jedním z nejmladších muzikantů, kteří Portu získali. Díky Františkovi a jeho pravo-levo ruce :) Dádě Hubkové a tehdejším hudebním úspěchům (Folkový kvítek či již zmíněná Porta) jsem si zahrála na krásných festivalech a přehlídkách. Spolupracovala jsem také s výborným kytaristou Víťou Buriánkem (kapela Přístav).

Ani není zajímavé, že jako začínající muzikant investujete v konečném součtu obnos, připomínající pořizovací cenu nového auta, abyste si mohli vůbec někde zahrát. Chodíte na brigády a veškeré své kapesné procestujete za zkušenosti, které jsou k nezaplacení – hraní před lidmi na aparát, naučit se komunikovat se zvukařem, pracovat s mikrofonem, pokusit se zvládnout vlastní trému, zejména třes rukou a kolen :-D.

Po nějaké době jsem měla pocit, že bych v rámci studia na gymnáziu měla vycestovat někam do zahraničí pro zlepšení angličtiny a získání nějakého rozhledu. Plánování cesty proběhlo, dokonce jsem odřekla koncerty, ale vycestování se bohužel nekonalo z rodinných důvodů. Pak jsem se v rámci řešení existencionálních problémů muzice na veřejnosti vzdálila. Mělo tomu asi tak i být, protože někdy slouží pauza jako nakopávačka motoru.

Před pár lety mi zavolal Pavel Bačík ze skupiny Rusty Nail. Prý na mě dostal kontakt od známého a dal mi nabídku si s nimi zkusit zazpívat. Blues a bigbít pro mě byli do té doby španělskou vesnicí. Proběhlo pár zkoušek. Začalo mě to nesmírně bavit. Vlastně se mi trochu splnil sen hrát v kapele (i když mé první pokusy o založení kapely probíhaly někdy v 15 letech). Vrylo se mi bluesovno a bigbítovno pod kůži.

Působila jsem v Rusty Nail do sklonku roku 2012, kdy jsem se odebrala na vlastní dráhu, kde mohu hrát a tvořit cokoliv. Když jsem v pauzách během koncertů s Rusty Nail začala vyplňovat okénka jen tak s kytarou, bylo poznat na lidech, že i tohle lahodí jejich (d)uchu. A když s námi hostoval Honza Vašina (unikátní saxofonista) a během okénka se k mému hraní přidal, bylo to skvělé prolnutí a oživení koncertu. Tímto způsobem pomalu vzniklo duo Bossy bez basy. V roce 2011 jsme se z hecu přihlásili na Portu a pro nás překvapivě získali Autorskou Portu za píseň O folku a blues.

Hostovala jsem i se skupinou SB band bratrů Petra a Vladimíra Süsserových. Čím dál častěji se naše hudební cesty potkávaly a kluci mě přizvali do kapely jako stálého člena souboru. Po mém odchodu z Rusty Nail jsem začala s Peťou Süsserem pracovat na vlastní muzice a přizvali jsme ještě dva hudební nadšence, Radima Dačeva (bicí, perkuse) a basistu Pavla. Pro mě osobně je velmi důležité, aby v kapele kromě muziky fungovala i lidská stránka. A to se podařilo v nynější kapele Paka! Není to jen banda výborných muzikantů, ale také partička skvělých lidí. Kam příjdeme, tak po sobě zanecháme smích a úžas :-).

Abych se nestala naprostým hudebním cvokem :), věnuji se jízdě na terénní motorce (tzv. enduro), plavání, turistice a vymýšlení neskutečných konin :-D. S mými blízkými navštěvujeme místa, která nejsou obsypána turisty. Zatím u nás vyhrávají oblasti směrem na východ, třeba rumunské hory. Odtud jsme si v roce 2011 dovezli psí kamarádku Rumu. Původně to měl být pes Rum, ale vyklubala se z něho holka :). Ruma se potácela u silnice a vypadalo to, že tu dlouho nepřežije. Řekli jsme si, že ji zkusíme vzít do ČR, pokud tedy zvládne náročnou cestu… :)

Projeli jsme párkrát Albánii a kus Maroka.
Přišla jsem na to, že nejlepší trávení volného času je aktivní odpočinek.

V profesní sféře jsem hledala lidem práci a firmám zaměstnance. Vystudovala jsem na Univerzitě Palackého Andragogiku v profilaci na personální management. Jakožto kariérní poradce jsem sama sobě doporučila býti profesionálním muzikantem :-D. Udělám pro to maximum a už se móóóc těším, až tomu tak bude :). Každopádně děkuji za vaši podporu a přízeň :).

Tečka na konec:
V období puberty a zkoušení popíjení drinků se u mě projevila alergie na alkoholické nápoje. Kdo ví, jestli za to nemohou geny mých předků. Je známo, že Indiáni špatně snášejí alkohol. :-) (absence enzymu ADH)

Celým mým životem mě provází heslo, že všechno zlý je k něčemu dobrý.
V tomto případě jsem ale našla 2 nevýhody: :D
1.) pořád řídím
2.) v určité alkoholové fázi kamarádů už se nestíhám nalogovat na úroveň jejich mluvy

Ach jo, je to k vzteku,
kdykoliv se napiju,
mám kůži plnou fleků.
Alkohol mi chutnal tolik,
chtěla jsem být alkoholik.
Alergik jsem teďka prostý,
od života je to sprostý. :)

Krásný den vám přeji ;)

Vloženo: 09.09.2015, martin