Brixtn: Mezi studentským chaosem a světem dospělých

Autor: Martin Čáslavský, CSMUSIC

07.07.2026: Britxn se v nové skladbě Náhubek pouští do tématu, které se jim v posledních letech nevyhnutelně vplétá do života – dospělosti. Ne jako velkého milníku, ale jako zvláštního tlaku, který člověka svazuje, i když se mu ještě nechce úplně přestat být „nedospělej“. V otevřeném rozhovoru kapela mluví o tom, jak se jejich tvorba mění s tím, jak dokončují školy, přehodnocují vlastní návyky, hledají nové žánrové směry a zároveň se snaží udržet autenticitu, která je pro ně zásadní. Náhubek je tak nejen písní o ztrátě bezstarostnosti, ale i momentkou kapely, která se učí růst, aniž by při tom ztratila sebe.

Náhubek pracuje se symbolikou dospělosti jako něčeho svazujícího. Jak moc je tohle téma pro kapelu aktuální v širším smyslu. Nejen v hudbě, ale i v tom, jak fungujete?

Matěj: Aktuální je tohle téma pro nás poslední roky docela dost, vstoupili jsme chtě-nechtě do světa dospělých a i když z našich vlastních životů dospělost moc nečiší, nějaké záchvěvy už tam asi cejtit budou:D Máme obrovský štěstí, že se můžeme naplno věnovat hudbě i po dostudování vysokejch. Kapela samotná nás sice zatím neživí, ale ostatní věci kolem hudby, jako songwriting, hudba do reklam a podobně to dohromady jakš takš daj.

Novinka navazuje na vaši osobní a autentickou tvorbu. Jak se jako kapela rozhodujete, co už je téma, které chcete sdílet veřejně, a co si raději necháváte pro sebe?

Matěj: Myslím, že se moc nesebecenzurujem, spíš možná na některé věci narážíme v náznacích než "na plnou hubu", ale nikdy jsme se úplně nebáli kontroverznějších témat. Texty pro mě vždycky byly takovou formou terapie a prostřednictvím nich jsem byl schopnej si v sobě některý věci i srovnat ve chvíli, kdy jsem je pojmenoval.

Ve skladbě se odráží pocity spojené s dospíváním a ztrátou bezstarostnosti. Jaké momenty nebo situace byly pro vás impulzem k tomu tohle téma zpracovat?

Matěj: Možná mělo velkej vliv okolí, kde už se kolem nás moc "nedospělejch" lidí nepohybuje. Taky jsme s bráchou oba dokončili školy a celkově se prostě posouváme do trochu jiný fáze, než byly studentský léta.

Na písni jste pracovali společně a ještě ji otevřeli po session s Danem Holým. Jak probíhá vaše kolektivní rozhodování o tom, kdy je skladba „hotová"?

Matěj: Otázka hotovosti skladeb je u nás dlouhodobě velký téma, často písničky mockrát přepisujem a přearanžováváme, než se doberem k finální podobě. V textu Náhubku byl původně bridge, ve kterým zaznělo mimo jiné i "všichni dospívaj" a když jsme song po jedný session pouštěli Danovi, navrhnul, jestli by nebylo cool opakovat "najednou všichni dospívaj" jako finale songu. To nám přišlo skvělý.

Náhubek vznikal v době, kdy hodně koncertujete. Ovlivňuje intenzivní hraní to, jak přemýšlíte o nových písních a jejich energii?

Matěj: Koncertování jako takový asi ani ne, ale často nám dost otevře oči, když song vytáhnem ze studia na zkušebnu a zkoušíme ho live. Někdy nám to ukáže víc, jakou cestou se produkčně vydat.

Štěpán: Zrovna právě u Náhubku nám to ukázalo dost.. původně byl track mnohem pomalejší a takovej míň energickej. A když jsme to začali zkoušet naživo, nějak nám to nesedělo, tak jsme to zkusili zrychlit, trochu víc nakopnout a přišlo nám to supr. Tak jsme to pak udělali stejně i na studiovce.

Léto máte nabité festivaly a městy. Jak se jako kapela udržujete v kondici. A to nejen fyzicky, ale i kreativně, když jste každý víkend jinde?

Matěj: Je to docela náročný, po prvních akcích jsem letos došel k tomu, že si musím dát detox, tak už teďka měsíc nepiju a nehulim a cejtim se vo dost líp. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :D

Mluvíte o tom, že chcete vydávat hudbu častěji. Co je pro vás hlavní motivací: rychlejší kontakt s fanoušky, větší svoboda, nebo spíš potřeba zachytit momentální nálady?

Matěj: Asi bychom hlavně chtěli víc makat na tom, aby kapela co nejvíc fungovala, zasekali jsme se poslední dobou hodně na songwritingu pro ostatní a ve finále nevěnovali tolik času kapele, to chcem teď trochu změnit, dát si pořádnej lock-in a připravit co nejvíc materiálu, protože naskládanýho toho máme hodně, ale nestíháme finišovat nahrávky.

Vaše tvorba stojí na osobních výpovědích a práci s češtinou. Jaké jsou největší výhody a největší limity psaní v rodném jazyce?

Matěj: Myslím si, že nevýhody vyjma celostvětové slávy neexistují. Upřímně jsem se vždycky i trochu díval skrz prsty na lidi, co píšou a zpívaj anglicky, aniž by to byl jejich rodnej jazyk nebo aspoň jazyk, ve kerým roky existují, uvažují, žijou. Nevidím moc důvod, proč by měl někdo poslouchat lámanou wannabe angličtinu někoho, kdo pořádně ani neví, jaký maj ty konkrétní slova váhu a píše anglicky třeba proto, že se prostě necejtí dost pevně v kramflecích ve svym jazyce a nechce bejt cringe. Pro každej význam je x různejch slov a nenative speaker prostě za mě nikdy nebude vědět, co je a co není fakt "vkusný", ale samozřejmě je to můj subjektivní dojem, každej si ve finále může dělat co chce. Ale já prostě češtinu miluju, přijde mi, že když člověk píše ve svý rodný řeči a v daným jazyce i přemejšlí, je to celý prostě víc real. Přitom s bráchou oba celkem anglicky mluvíme, oba jsme vystudovali magistra na pajdáku angličtina-historie, ale psát bych si v tom jazyce nikdy netroufl. Co mě ale třeba mimo českejch textů baví, jsou takový ty echt východní "anglický" interpreti, co sice zpívaj anglicky, ale nesnaží se, aby to tak znělo, to mi přijde hodně cool.

Od roku 2017 prošla kapela velkým vývojem. Kdy jste naposledy cítili, že jste jako Brixtn překročili další hranici nebo objevili nový směr?

Matěj: Myslím, že stále ještě zjišťujem limity toho, kam až chcem žánrově výletovat, třeba Náhubek je taková skoro country Jelenovka, což pro nás taky není úplně klasika. Většinou se prostě snažíme šít ten kabát na konkrétní song bez ohledu na to, kam nás to zavede.

Štěpán: Ale poslední velký překročení hranice bylo asi když jsme začali hrát jenom ve dvou, to byla velká změna. Která za nás určitě Brixtn posunula dobrým směrem.

Na sociálních sítích vám fungují akustické verze. Co podle vás lidé v těchto „odlehčených" verzích slyší, co třeba ve studiových aranžích tolik nevynikne?

Matěj: Naše akustický verze jsou asi takovej pomyslnej protipól dnešních vycizelovanejch studiovejch verzí a všudypřítomný dokonalý AI, je to prostě trochu špinavý, punkový, falešný a real, jde tam slyšet všechno :D