Nové album Škwor Uzavřenej kruh zní ve srovnání s několika předchozími nahrávkami tvrdším dojmem. Zjednodušeně by se dalo říci: více kytar, méně samplů a vůbec elektroniky. Že to skvěle funguje, dokazuje mimo jiné fakt, že album dlouhodobě platí za nejprodávanější fyzický nosič na Supraphonline.cz a hned po svém vydání ovládlo prodejní hitparádu IFPI, kde se i nyní stále drží v Top 10. Kapela navíc nyní přidává do už tak pořádně rozfajrovaného ohně další polínko v podobě nového klipu z boxerského prostředí, který vznikl k pecce Za tmavejch nocí. Podívejte se zde:
Více o samotném albu, přístupu k nahrávání nových písní i nadcházejících oslavách 20ti let existence, které vyvrcholí 9. listopadu 2018 v pražské O2 areně, se dočtete níže v našem generic interview, které je volně k užití.
Nové album Uzavřenej kruh zní ve srovnání s několika předchozími nahrávkami tvrdším dojmem...
Petr Hrdlička (zpěv, kytara): Záleží na tom, z jakého úhledu se ta tvrdost bere. Už několikrát jsme si říkali, že nějaké naše album je tvrdší, ale lidi řekli pravý opak.
Tomáš Kmec (baskytara): My to moc neřešíme. Chtěli jsme, aby album bylo svižnější, a jestli to někomu připadá tvrdší… V podstatě jsme se, jako vždycky, snažili hlavně dělat písničky.
Hrdlička: Když točíme desku, neříkáme si: 'Nacpeme tam samply!' Dnes s nimi pracujeme tak nějak 'jemněji', nedáváme je nikam prvoplánově, ale jen tam, kde je třeba vyplnit nějaké místo, kde nehraje kytara. Není to rozhodně za každou cenu. Nicméně takhle to je už delší dobu.
Píseň Gelový holky je metalový nářez, jaký od Škworu už dlouho nikdo neslyšel, a Teror je také celkem jízda…
Kmec: Určitě! Ale ono se možná jen zdá, že tam ty elektronické záležitosti nejsou – přitom jich tam je pořád dost. Když se do 'spodků' i v těchto skladbách pořádně zaposloucháš, tak je tam najdeš, ovšem je pravda, že nejsou dominantní.
Přistupovali jste k tvorbě nové desky s nějakou ideou či koncepcí?
Hrdlička: Koncepci nemáme nikdy! I texty píšu podle toho, co mě v dané době trápí nebo z čeho mám naopak radost. No… spíš hraje roli, co mě zrovna trápí. (smích) Ale koncepce tam dopředu žádná není – ani hudební, ani textová. Snažíme se dělat takové písničky, které lidem něco řeknou.
Kmec: Ani si nikdy neříkáme, že danou desku uděláme tvrdší nebo naopak měkčí. Jediné, co je dopředu stoprocentně jisté, je to, že deska bude melodická.
Natočili a vydali jste toho už poměrně dost. Jak čelíte nebezpečí stereotypu a opakování sebe sama?
Kmec: Když na to, že se opakuješ, přijdeš, tak to tam nedáš. Ale někdy ti to možná nedojde. (smích)
Hrdlička: S tím se úplně bojovat nedá. Máme za sebou tolik desek, že by bylo bláhové si myslet, že ještě přijdeme s něčím převratným. Snažíme se dělat jiné písničky, než jaké jsme natočili předtím. Ale není v tvých silách vymyslet něco dočista odlišného než to, co už dávno vymyšleno bylo.
Po textové stránce album působí takovým zklidněným, zdaleka ne tak naštvaným dojmem jako v minulosti. Čím je to dáno?
Hrdlička: Já jsem nasranej pořád! (smích) Ale nechci už lidi strašit, o něčem je poučovat a negativně je ovlivňovat. Texty, které píšu, představují nějaké sdělení mých pocitů, vyjádření názoru na některé věci. Jestli se s tím někdo ztotožní, fajn, ale je to pouze můj pohled na danou věc.
Kam směřujete názvem desky, co je míněno tím uzavřeným kruhem?
Kmec: Některé věci se v životě neustále opakujou a nějakým způsobem se to objevuje i v samotných písničkách. Proto nám to nakonec přišlo jako nejlepší název, když jsme řešili, jak se deska bude jmenovat.
Hrdlička: Když to hodně zjednoduším: vstaneš, vyčistíš si zuby, pak se nasnídáš a jdeš dělat nějakou práci. Večer si pustíš televizi a jdeš spát. A takhle je to pořád dokolečka. Člověk se prostě stále motá v pomyslném kruhu.
Kmec: V tom názvu je i určitá symbolika. Naše kapela se za rok dožije dvaceti let existence a říkali jsme si, že by bylo hezké uzavřít kruh, tu dvacítku, nějakou velkou oslavou. A zároveň z toho kruhu jakoby vystoupit a vydat se do jisté míry novým směrem.
Jak konkrétně ono kulaté dvacáté výročí Škworu oslavíte?
Kmec: Na přelomu zimy a jara pojedeme šňůru k nové desce, která čítá deset zastávek v halách ve větších městech. Turné odstartuje 9. února v Ostravě a do poloviny dubna nás budou fanoušci moci dále vidět ve Zlíně, Brně, Českých Budějovicích, Plzni, Jihlavě, Mostě, Olomouci, Hradci Králové a Liberci. Záměrně tam není zařazena Praha, protože v hlavním městě zahrajeme až 9. listopadu 2018 v O2 areně a právě tenhle koncert bude věnován oslavě dvaceti let kapely.
To, že namísto kulturních domů či velkých klubů budete napřesrok koncertovat už jen ve sportovních halách, znamená, že jste v rámci zdejší scény definitivně postoupili na pomyslný nejvyšší „level“?
Hrdlička: To se teprve ukáže v těch halách. Taky se může stát, že přestoupíme zase zpátky do kulturáků. (smích) Ale na druhou stranu víme, co děláme a proč to děláme.
Kmec: Řekli jsme si, že naše nová deska by si zasloužila všude velkou scénu, odpovídající vizuální ztvárnění atd. A v těch kulturácích jsme už na minulém turné naráželi na to, že někde celá scéna nešla postavit, protože se tam prostě nevešla. Teď bude na všech koncertech stejné pódium, všude návštěvníci dostanou to samé v nejvyšší kvalitě.
Hrdlička: Jde také o to, že se nejednou stalo, že vystoupení bylo beznadějně vyprodáno. A fanoušci byli pochopitelně naštvaní a vyčítali nám, proč nehrajeme někde ve větších prostorách. Logicky jsme tedy došli k závěru, že to zkusíme a uvidíme. Těch koncertů sice bude daleko míň, než bylo u Škworu zvykem, ale za námi jezdí někteří lidé třeba i 300 nebo 400 kilometrů, proto si myslím, že kdo nás bude chtít vidět, nebude mít problém dojet do pro něj nejbližšího místa, kde se v rámci šňůry zastavíme. Navíc v těch halách bude kvalitnější zvuk a celkově to prostě bude lepší.
Vám samotným nebude chybět více živého hraní? Byli jste doposud jednou z koncertně nejaktivnějších skupin u nás.
Hrdlička: Asi ano, protože už teď nám chybí, a to jsme doma teprve měsíc. (smích) Byli jsme dlouhá léta zvyklí jezdit šedesát až osmdesát koncertů ročně. Ale nežijeme třeba ve Spojených státech, které jsou tak velké, že tam můžeš v pohodě jezdit celý rok a ani nemusíš vyrazit někam za hranice. Česká republika je tak malej rybník, že jednou dospěješ do bodu, kdy musíš udělat ten krok, k němuž jsme se my rozhodli teď. Není možné jezdit tolik koncertů donekonečna a hrát třeba několikrát ročně na místech jen kousek od sebe.
Kmec: Ono tady ani není tolik kulturáků nebo obecně míst, které vyhovují našim představám a požadavkům, abychom vystoupení nemuseli „ošulit“. Takže to byla jediná možná volba. Nechceme už poslouchat výtky typu 'A proč my v Dolním Benešově nevidíme to samé co v Plzni?'. To je jen příklad, ta místa jsem zvolil náhodou. (smích) Už jsem taky slyšel hlasy, že se chceme rovnat Kabátu. Ne, nechceme se rovnat Kabátu! Nás hraní baví, ale opravdu to byl nutný krok.
Čím si vysvětlujete, že popularita Škworu ani po tolika letech existence neklesá, naopak se průběžně pořád ještě zvyšuje?
Kmec: Nad naším fungováním přemýšlíme a nechceme ošidit fanoušky ani pořadatele. Záleží nám na tom, jak naše koncerty vypadají.
Hrdlička: Hrozně si vážíme toho, jaké máme fanoušky. Že se jim líbí naše písničky a že nám, myslím, věří to, co děláme. My se naopak snažíme, abychom pro ně uvěřitelní byli a aby koncerty a desky byly z naší strany co nejlepší.
Po natočení nového alba u vás došlo k překvapivé personální změně a soubor opustil jeden ze zakládajících členů, kytarista Leo Holan…
Kmec: Ono to nebylo až po natočení desky, došlo k tomu vlastně už v průběhu nahrávání. V půlce září jsme končili festivalovou sezónu a ještě předtím jsme se vzájemně dohodli, že naši spolupráci ukončíme. Leoš přesto zůstal producentem alba, míchal ho a odevzdával výsledek ve chvíli, kdy věděl, že už s námi dál hrát nebude. Rozešli jsme se, doufám, v dobrém a není vůbec vyloučené, že třeba i další nahrávku budeme dělat pod jeho producentskou taktovkou. Leošovým nástupce se stal Martin Volák. (Pozn.: Volák je více než zkušený kytarista, který hrával například se skupinami Doctor P.P., Debustrol, Harlej, De Bill Heads nebo s Danielem Landou.)
Když se ohlédnete zpátky za těmi dvaceti roky fungování Škworu, povedlo se vám všechno, co se povést mohlo?
Hrdlička: Myslím, že se nám dařilo dobře a jsem spokojenej. Jediné, na co já osobně nejsem hrdej, je úplně první deska, vydaná ještě pod hlavičkou Skwar. Byly to takové „imbecilní“ začátky… Ale neříkám, že bych to chtěl vymazat. Taková prostě byla doba a podobně to má spousta kapel. Na kariéře naší skupiny bych nic neměnil.
Kmec: Ani já bych neměnil nic! Kdyby nám někdo v roce 1998, když jsme začínali, tvrdil, že to potáhneme dvacet let a že si jednou zahrajeme samostatně v něčem takovém jako je O2 arena, nikdo by mu nevěřil a považovali bychom ho za magora. (smích)
Hrdlička: Začínali jsme ve stejné době se spoustou kapel, které tehdy byly lepší než my. Ale i když jsme možná vypadali jako ožralá hovada a málokdo by na nás vsadil, brali jsme to asi o něco zodpovědněji než ty další skupiny a chtěli jsme to už od začátku někam dotáhnout.
Kmec: Navíc jsme na rozdíl od řady jiných muzikantů nikdy nepřebíhali mezi kapelami, neměli jsme tisíc projektů a věnovali se vždycky jen a pouze Škworu.
Hrdlička: A to i v době, kdy to pro nás ještě nebyla obživa a chodili jsme normálně do práce. Škwor byl vždy na prvním místě a pořád je to hlavní náplň našich životů!
