Čtvrt století za zády mistra Jan Žižka: Zlatá léta s Karlem Gottem



novinka

Kniha známého hudebníka a hráče na bicí nástroje Jana Žižky, jenž vzpomíná na svůj profesní i soukromý život a především na krásná léta strávená v orchestru Ladislava Štaidla, doprovodné kapele Karla Gotta.

Vypráví o příhodách, které se zpěvákem a se svými spoluhráči zažil, o koncertech doma i v zahraničí, uvádí i stručné charakteristiky členů orchestru a nezapomíná ani na další významné hudebníky a zpěváky, které za svůj život potkal. S obdivem píše o profesních a lidských kvalitách Karla Gotta, na něhož stále myslí s úctou.

Autor v úvodu své knihy uvádí: „Doufám, že čtenáře, příznivce a fandy Karla Gotta potěší mé vzpomínky na tak výjimečného umělce a mně velice blízkou osobnost psané z trochu jiného pohledu než články žurnalistů, kteří získávali informace vždy z mnoha neosobních zdrojů. Nikdy však z úhlu pohledu jeho muzikanta, který s ním prožil, byť většinou skrytý za jeho zády, čtvrt století spolupráce. Karle, díky za ta krásná léta po Tvém boku!!!"

Ukázka z knihy:
„Doprovázel jsem během svého života spoustu zpěváků a zpěvaček, vlastně většinu z těch, kteří koncertovali a natáčeli v našich studiích. Mám tedy s kým srovnávat a Karel opravdu vyčnívá. Byl to fenomén po všech stránkách, včetně krásy a barvy hlavu, intonační dokonalosti, techniky, včetně rytmičnosti, frázování, mixfalzetů a falzetů (což je technika zpěvu, která pěvci umožňuje zpívat nad rámec svého běžného rozsahu).

Obdivoval jsem vždycky jeho sloní paměť, měl v ní uloženou nesmírnou spoustu textů v různých jazycích, a to naprosto přesně, nikdy se nespletl, nezažil jsem, že by měl okno. S tím souvisí i jeho schopnost uvádět své i dvouhodinové koncerty, rovněž v mnoha jazycích, a to navíc ještě s vtipem a humorem. Pamatoval si sled písní za sebou, vše bez kousku papíru nebo nějakého jiného taháku.

Přišel na jeviště a už měl posluchače ve své moci, byli jeho. A fungovalo to všude, v Německu stejně jako v Rusku nebo v Americe. Měl zvláštní auru, neuvěřitelné kouzlo osobnosti. Fungovalo okamžitě, ani nemusel promluvit. Jak vešel na jeviště, lidi vydechli a byli jeho. On ale nikdy své příznivce neošidil. Pokaždé odvedl výborný výkon, dobře vypadal a ještě hýřil vtipem. A to i nepřipraveným, kterému se říká situační. Takže ho nikdo nemohl podezřívat, že by měl svá vystoupení připravená a naučená jako divadelní roli.

K tomu všemu byl i stoprocentní gentleman, měl příkladný vztah k ženám, choval se k nim nesmírně galantně a nikdy z této role nevypadl. Bylo mu to totiž vlastní, asi se s tím narodil nebo ho rodiče tak dobře vychovali. S tím jde ruku v ruce i jeho vztah k fanouškům. Radši odložil oběd, který měl na stole v restauraci před sebou, než aby se odmítl někomu podepsat nebo se s ním vyfotografovat. Pózoval a podepisoval se svým příznivcům. Klidně hodinu nebo dvě, oběd dávno vystydl, ale on byl stále stejně milý a příjemný. Měl prostě své fanoušky rád a vážil si jich."

Jan Žižka (*1954) se narodil v Praze. Pochází z muzikantské rodiny – jeho otec Vladimír Žižka se stal ještě za svého života legendárním hráčem na bicí nástroje. Jan Žižka absolvoval pražskou konzervatoř, obor bicí nástroje ve třídě prof. Vladimíra Vlasáka. Již během studií spolupracoval s Českou Filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Orchestrem činohry Národního divadla. Spoluzakládal původně jazzrockový Pražský výběr Michaela Kocába a Pražský Big Band Milana Svobody.

Od roku 1977 se stal členem Orchestru Ladislava Štaidla, později KGB – Karel Gott Bandu - a Karla Gotta doprovázel celých 25 let, až do léta 2002. V letech 1993–1997 působil a byl spoluzakladatelem formace „Rudolf Rokl trio". Dále spolupracoval se SOČR, Orchestrem Václava Hybše, Big Bandem Radio Praha, Afrolatin Bandem Jany Koubkové, Charlie´s Blood Group a dalšími. Od roku 1999 pedagogicky působí na Konzervatoři Jaroslava Ježka a je členem Pražského filmového orchestru, se kterým pravidelně koncertuje.


Vloženo: 15.09.2020, martin

Související fotografie