Kytarista David Dorůžka a klavírista Piotr Wyleżoł vydávají v kvartetu nové, téměř čistě akustické album inspirované dětstvím

Nové album kytaristy Davida Dorůžky nazvané When the Child Was a Child vzniklo ve spolupráci s trojicí renomovaných polských hudebníků – Piotrem Wyleżołem (klavír), Michałem Barańskim (kontrabas) a Michałem Miśkiewiczem (bicí). Unikátní sestavu doplňuje ve dvou skladbách debutové vystoupení mladého harmonikáře Nicholase Patu. Album hudebníci natočili ve Varšavě v září 2024 a představuje návrat k téměř čistě akustickému zvuku. Nahrávka spojuje inspiraci jazzovou tradicí s prvky lidové hudby a zahrnuje i překvapivou interpretaci skladby amerického multiinstrumentalisty Sufjana Stevense. Inspirací pro název se stal legendární film Nebe nad Berlínem režiséra Wima Wenderse. Album vyšlo na labelu Bivak Records v digitální podobě na konci roku 2024, na CD pak 21. února 2025. Celá formace jej pokřtí v rámci festivalu JazzFestBrno 21. května 2025 v Cabaretu des Péchés, jako předkapela zahrají mladí polští Helicopets. Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut. Křest proběhne rovněž o den později 22. května v klubu Jazz Dock v Praze.



„Díky své emocionální hloubce, instrumentální virtuozitě a neotřelé kombinaci žánrů je deska When the Child Was a Child dílem, které osloví nejen milovníky jazzu, ale i široké publikum,” láká umělecký ředitel festivalu JazzFestBrno a zároveň A&R labelu Bivak Records Vilém Spilka. Členy kapely spojuje dlouholeté přátelství a spolupráce na mezinárodních pódiích. Hudba na albu zaujme svou lyrickou melodičností, písňovou přímočarostí a optimistickým nádechem, který kontrastuje s rockově elektrickým zvukem předchozí desky Andromeda’s Mystery.

Nejsilnější inspirací pro vznik nahrávky se stala Dorůžkova rodina a sledování dětství jeho dvou dětí. „Ale také vzpomínky na mé vlastní dětství. Skladbu Sufjana Stevense Eugene jsem znal a hrál už nějakou dobu a jelikož se též silně váže k jeho dětství, ukázalo se velmi přirozené ji na album též zařadit,” dodává. Název alba inspirovaný snímkem Wima Wenderse pak vznikl velmi přirozeně: „Film Nebe nad Berlínem jsem poprvé viděl před více než 20 lety a ten první verš, stejně jako celá atmosféra, se mi silně vryly do paměti. Jak mé dvě děti rostou a vnímám, že dětství je nakonec jen krátká a pomíjivá část života, cítil jsem potřebu tyto dojmy a prožitky někde zachytit. A v průběhu práce na albu mi znovu vytanul na mysli film Wima Wenderse a vše do sebe najednou úplně zapadlo.”

Jde již o osmé Dorůžkovo album: „Mám pocit, že všechna ta alba se od sebe hodně liší. V něčem mám ale dojem, jako kdybych se vracel ke své první desce Hidden Paths. Možná to bude určitou melancholií, zvukovou jednoduchostí a také snahou, aby kompoziční i improvizační aspekt byly v ideální rovnováze,” říká.

Spolupráci s polskými hudebníky a nahrávání ve Varšavě David Dorůžka vysvětluje: „S Piotrem i oběma Michaly se znám zhruba 20 let. Velmi intenzivně jsme spolu hráli v řadě sestav, akorát nikdy předtím v téhle konkrétní. Rovněž v Polsku jsem už natáčel mnoho desek jako sideman, ale nikdy vlastní desku. Všichni tři jsou špičkoví hudebníci světové úrovně, velmi zkušení a zároveň neuvěřitelně citliví v každé hudební situaci. A kromě toho všeho mám pocit, že se nám podařilo naladit se v téhle sestavě velmi rychle na stejnou hudební vlnu. A to je pro mě nakonec v každé kapele ta úplně nejzásadnější věc,” uzavírá Dorůžka.

David Dorůžka se zjevil na české scéně už v pubertálním věku, prošel studiem na Berklee, muzikantské zkušenosti nabíral v New Yorku i Paříži. Debutoval v roce 2004 albem Hidden Paths, za něž získal svoji první a nikoli poslední Cenu Anděl. Na dalších albech spolupracoval s významnými domácími, evropskými i zámořskými hudebníky včetně zástupců první ligy, jako jsou bubeníci Jorge Rossy nebo Jeff Ballard. Patří mezi nejzásadnější tvůrce střední české jazzové generace. Každé jeho album je sledováno pod drobnohledem. Bude tomu tak jistě i u novinky When the Child Was a Child. „Polské kvarteto” Davida Dorůžky a klavíristy Piotra Wyleżoła, tvořené špičkovými a zkušenými hráči, je zoceleno dlouholetou spoluprací na mezinárodní půdě.

Proč je název alba citace z básně z filmu z Nebe nad Berlínem?

Film Nebe nad Berlínem jsem poprvé viděl před více než 20 lety a ten první verš z filmu, stejně jako celá atmosféra toho filmu, se mi silně vryly do paměti. Jak mé dvě děti rostou a vnímám, že dětství je nakonec jen krátká a pomíjivá část života, cítil jsem potřebu tyto dojmy a prožitky někde zachytit. A v průběhu práce na albu mi znovu vytanul na mysli film Wima Wenderse a vše do sebe najednou úplně zapadlo.

Jak byste album charakterizoval - hudebně, ve srovnání s předchozími, v kontextu všech Vašich nahrávek?

Je to už mé osmé album a mám pocit, že všechna ta alba se od sebe hodně liší. V něčem mám ale dojem, jako kdybych se vracel k mé první desce Hidden Paths. Možná to bude určitou melancholií, zvukovou jednoduchostí a taky snahou, aby kompoziční i improvizační aspekt byly v ideální rovnováze.

Jaké inspirace vedly ke vzniku skladeb? Proč jedna z nich je zrovna od Sufjana Stevense?

Nejsilnější inspirací byla rodina a sledování dětství mých dvou dětí, ale také vzpomínky na mé vlastní dětství. Skladbu Sufjana Stevense Eugene jsem znal a hrál už nějakou dobu a jelikož se též silně váže k jeho dětství, ukázalo se velmi přirozené ji na album též zařadit.

Jak došlo ke spolupráci s polskými hudebníky a nahrávání ve Varšavě? Co Vás na sestavě s nimi baví, jejich přínos?

S Piotrem i oběma Michaly se znám zhruba 20 let. Velmi intenzivně jsme spolu hráli v řadě sestav, akorát nikdy předtím v téhle konkrétní sestavě. Rovněž v Polsku jsem už natáčel mnoho desek jako sideman, ale nikdy moji vlastní desku. Všichni tři jsou špičkoví hudebníci světové úrovně, velmi zkušení a zároveň neuvěřitelně citliví v každé hudební situaci. A kromě toho všeho mám pocit, že se nám podařilo naladit se v téhle sestavě velmi rychle na stejnou hudební vlnu. A to je pro mě nakonec v každé kapele ta úplně nejzásadnější věc.