1994 Možná je lepší zpívat nahlas / než stát, než smrt nám zavře hubu.

Kapela vzniká; do dneška ze zakládajících členů zůstali bratři Leoš a Martin Janouškové – oba ale časem pustili své původní nástroje, Leoš bubny, Martin trumpetu. První životaschopná sestava zahrnovala dnešního kytaristu, zpěváka a textaře Honzu Šváchu a basistu Martina Nezbedu. Pod názvem Ztraceni v davu se snažila svůj tradičně alternativní bigbít, postavený na výrazné rytmice, kytarách, kombinaci mužského a ženského hlasu a průrazných trumpetových vyhrávek, hrát, kde se dalo.

1996 Vši se vším souvisí: Kdo říkal, že ticho léčí?

Vydání – v sestavě už kytarově poněkud očesané, zato doplněné o saxofon Petra Šmidrkala – první studiové nahrávky Vši se vším souvisí. Deska byla jednou z prvních profesionálnějších amatérských nahrávek rakovnického bigbítového kvasu. Dnes především dokumentuje, že už v té době měla kapela osobitý výraz a zvuk a se skupinami Ruská 3ima (dnes Zima) nebo Guten tag patřila k tomu nejzajímavějšímu v okolí.

1998 Ztrácení v davu: Každý náš výstřel zasáhne, / i kdyby směřoval do korun stromů.

Druhá deska, nazvaná Ztrácení v davu, přinášela textově i hudebně ambiciózní materiál. Záhy po její premiéře se ale dostavuje jistá únava lidského materiálu.

1999 Někdo z nás zůstane stát / a jiný raněný odtáhne.

Leoš Janoušek přesedlává z bubenické stoličky na stoličku klavíristickou, nový repertoár stojí do značné míry právě na piánu. Polofolkový zvuk, akustika, djembe místo bicích. „Omlazovací řez“ doprovází změna názvu na Z davu.

2000 Na druhý straně oblohy :Jsem komouš, co nemá rád komouše. / Mám cejch.

Na druhý straně oblohy. Písničky třetí desky jsou pestré, s malijským bubnem djembe a bez bicí soupravy si kapela svérázným způsobem uvolňuje ruce k žánrovým výletům z rockového a undergroundového domova.

2003 Loutkové: Obleč mě do dlaní, které tak dovedou hřát. / Zapal se plamenem, rvi mě a trhej!

Na albu Loutkové už je dokončen přerod Z davu v hudební těleso zcela ojedinělého tvaru. Dechová sekce se rozrostla o trumpetistu Jana Šilera a čítá pozoun, tenorsaxofon a trubku, novou barvu přináší tahací harmonika – zdatný aranžér, který v kapele vyrostl z Leoše Janouška, má k dispozici celou škálu zvuků. Neváhá a obžerně ji využívá.

2005 Nahozeno: Kdo za držku mě z louže táhne? / Rákosím, vodou, bahnem zápasím.

Nahozeno. Tvrdohlavá deska. Před desíti lety se vydali Z davu na cestu a nikdo se nepokoušel přijít na to, kam vede. Teď vědí, že i kdyby vedla do pekel, ba dokonce nikam nevedla, je to cesta správná.

2008 Jiří říkal že: Tep tepe, tep buší, duní / krev v uších.

Na Jiřím se kapela představuje ve stejném složení jako posledně. Jenom je podstatně klidnější. A víc vypráví. Ve čtyřech písničkách uslyšíte hostující bicí, bubeníka Míru Urbánka zapůjčil team Norman Bates. Bicí to chce.

Přidjou. A přijde nová zpěvačka a už to snad bude na celý život. A jdeme do kytar. A do trojhlasů.

2012 Radost: Náš tanec má o kolečko víc

Obyčejné písničky. A přece neobyčejné. Zvláštní věci, které se odehrajou cestou mezi kulturákem a panelákem. Věci z Radosti hrajeme s radostí. A hlavně všechno s bicíma. Aby byl pořádek. A vracíme se taky do minulosti a z archivu taháme věci, které přizpůsobujem dnešní tváři a pocitu.

2014 My z mraků: Dál moře lidí valilo se, lilo a já v něm – skála.

Zúročujeme. Jezdíme kluby, v létě fesťáky. Hlavně ty menší a klidný. I kdyby to nebyla nutnost, byla by to nejspíš volba. Netvořický Jazzohraní se zajímavou dramaturgií, nadějnej berounskej Den hudby, kníratej Coombal nebo sousedský Kladenský dvorky. Ale ochutnáme i ten velikej v podobě kadaňskýho Vysmátýho léta. A v létě nahrajeme My z mraků. Všechno je, jak bejt má.

Vloženo: 05.05.2015, martin